Článek
Zatímco u jiných spojeneckých armád, případně našich vojáků nemáme potřebu zkoumat to, za jakých okolností zemřeli, u vojáků RKKA s velkou senzací objevujeme, že někteří vojáci nezemřeli přímo na následky bojových operací, ale v důsledku alkoholu, nehod, utonutí atp. Jako by tato skutečnost snad snižovala jejich bojovou cestu, jejich podíl na osvobození naší země. Říkám zcela jasné ne. Příčina jejich smrti nijak nesnižuje jejich podíl na osvobození naší země. Mimochodem v naší zemi, ač není válka, nikdo z nás nezažil traumata války, a přesto umírá ročně 2-3 tisíce osob v přímé souvislosti užíváním alkoholu. V roce 2023 to bylo příkladně 2257 úmrtí. Počet obyvatel, u kterých hrál nějaký vliv na úmrtí alkohol je ročně 6-7 tisíc. Jde o obrovské číslo. Jsme v tomto světle tedy spravedliví k vojákům, kteří zemřeli na následky požití alkoholu? Nejsme. Používáme to pouze jako jakési politické kladivo. V některých článcích se objevují informace o tom, jak nás RKKA vyjídala. Opět se tyto informace objevují v negativních konotacích. Ano, zcela nepochybně zásobování RKKA do jisté míry bylo tvořeno na vrub Československa. Na druhou stranu jsem v některých kronikách obcí na Jižní Moravě narazil na pasáže, které zmiňují dobré zásobení vojáků RKKA z jejich vlastních zdrojů. Jedna taková zmínka z kroniky: „Z lidového domu bylo učiněno skladiště rudé armády, kde bylo deponováno všecko k zásobování armády“.
Zajímavým faktem je však to, že RKKA také Československu v prvních poválečných dnech poskytla materiální pomoc.
Vojenská rada centrální skupiny vojsk v nařízení číslo 025 ze dne 3. června 1945 rozhodla na základě norem stanovených Výborem obrany státu, o zásobování obyvatelstva města Brna a Moravské Ostravy v průměru na jednu osobu a den. Což činilo: 370 g chleba, 20 g krup, 25 g cukru a 400 g soli na osobu a měsíc s platností od 10. června 1945. Toto zásobování měst Brna a Moravská Ostrava bylo stanoveno na dva měsíce a celkově obsahovalo obilí na výrobu mouky a kroupy 4400 tun pro Brno, 3600 tun pro Moravskou Ostravu. Cukru bylo do Brna dodáno 375 tun, soli 150 tun. Do Moravské Ostravy bylo dodáno cukru 325 a soli 120 tun.
Stejné rozhodnutí jako pro Brno a Moravskou Ostravu padlo v případě pomoci se zásobováním města Bratislavy, kde v nařízení číslo 026 z 19.června 1945 Vojenská rada centrální skupiny vojsk nařizuje do Bratislavy dodat s platností od 25. června 1945, 2300 tun obilí a krup, 210 tun cukru a 100 tun soli.
Velmi podobné to bylo s pomocí i u jiných měst, a to včetně města Prahy. Ve zprávě generálplukovníka Vasilije Jevlampijeviče Bělokoskova ze dne 4. srpna 1945 adresované Anastasi Ivanoviči Mikojanovi, předsedovi Výboru pro zásobování Rudé armády potravinami a oděvy nalezneme informace o tom, že Praze byla poskytnuta potravinová pomoc ve výši 8821 tun obilí, 600 tun soli. Brnu byla poskytnuta pomoc dle výše zmíněného plánu. Moravské Ostravě byla pomoc navýšena oproti výše uvedeného plánu a to 3912 tun obilí, 375 tun cukru a 150 tun soli. Potravinová pomoc se netýkala jen Československa. Týkala se i Berlína, Drážďan, Chemnitze, Vídně a Budapešti. Zpráva uvádí, že SSSR poskytl celkovou pomoc a to: 215337 tun obilí, 15701 tun krup, 21761 tun masa, 2078 tun rostlinných a živočišných tuků, 13301 tun cukru, 121840 tun brambor, 8649 tun soli, 50 tun čaje, 50 tun pravé kávy a 50 tun kávové náhražky.
Ale nešlo jen o potravinovou pomoc, kterou Sovětský svaz poskytoval. Podle zprávy o množství zásob poskytnutých vojskům cizích států během Velké vlastenecké války k 1. květnu 1945 ČSR dostalo od SSSR 22497 pušek, 9611 samopalů, 1816 kulometů všech ráží, 522 protitankových pušek, 297 minometů všech ráží, 365 děl všech ráží, 19 traktorů a dělostřeleckých tahačů, 4936200 nábojů do pušek, 4895600 nábojů do samopalů a kulometů, 126100 nábojů do protitankových pušek, 68400 ručních granátů, 41000 min, 44100 nábojů do děl … Pochopitelně naši vojáci museli být v něčem oblečeni. Sovětský svaz podle této zprávy nám poskytl 82926 kabátů, 80937 blůz, 98114 spodního prádla, 164393 košil, 164367 kalhot, 21233 holínek … Současně i naši vojáci jedli a Sovětský svaz poskytl 2251,2 tuny mouky a sucharů, 664,8 tun krup a makaronů, 821,3 tuny masa a ryb, 219,3 tuny tuků, 128,4 tuny cukrů.
Výčet materiálu a potravin není úplný. Zvolil jsem pouze některé vybrané položky, jako ukázku toho, že jak říká ve svém článku Ondřej Stratilík „Sověti hned od začátku drancovali“, přičemž cituje Prokopa Tomka „Jde o materiální zabezpečení. Rusové neměli potraviny, živili se z té země. To ostatně bylo vidět i po roce 1968, kdy taky kradli i jídlo. Američané byli lépe zásobeni“ jejich slova minimálně částečně vyvrací.
Na závěr je důležité zdůraznit, že objektivní poznání historie vyžaduje otevřenost, vyvážený pohled a snahu o pochopení komplexnosti událostí. Vynechávání či zkreslování faktů, ať už v souvislosti s Rudou armádou nebo jinými spojeneckými vojsky, pouze přispívají k nevěrohodnosti a rozdělení společnosti. Je třeba si uvědomit, že bojová odhodlanost, zásluhy na osvobození naší země i nepříznivé okolnosti, které nás v některých ohledech postihly, jsou součástí většího příběhu, který si zaslouží pravdivé a vyvážené zhodnocení. Pouze na základě skutečných faktů a respektu ke všem aktérům lze dosáhnout spravedlivého pohledu na naši historii, který nám pomůže lépe porozumět současnosti a předcházet zjednodušeným či ideologicky zkresleným narativům.
