Článek
Úleva od bolesti, křečí, paniky i deprese. To všechno umí léčebné konopí – což fakt není totéž co marihuana. Dušan Dvořák, kterého jako zasloužilého adiktologa může ze šíření drog podezřívat jen někdo sjetý, začal nemocným poskytovat konopné přípravky vlastní výroby od roku 2006. Zdarma. Proč, když si konopí už mohl každý koupit v lékárně na lékařský předpis? Inu, právě že ne každý. Pro mnoho lidí, například invalidní důchodce, bylo a je drahé. Jiným nedělá povolené konopí dobře – mají vedlejší účinky, psychózy, cítí se „zdrogovaně“. Mnohé navíc štvalo, že zatímco léčivky typu heřmánku si člověk smí pěstovat na zahrádce, konopí je na indexu, i kdybyste ho stokrát místo na jointy používali na čípky, masti a tinktury. Připočtěte k tomu situaci ve světě, kde prakticky všechny vyspělé státy konopí postupně zlegalizovaly, faktickou dekriminializaci hulení v Česku (policie a soudy ho přehlížejí, jinak by musely zavřít půlku škol a úřadů, kam se hrabe covid), a pochopíte.
Vděk nemocných, uznání vědců. Šikana od policie
Dvořák pomáhal stovkám lidí s rakovinou, roztroušenou sklerózou, Parkinsonovu a Alzheimerovou chorobou, diabetes, lupénkou. Na chatě v hanáckém Ospělově pěstoval stovky kytek konopí, z nichž vyráběl masti, tinktury, čípky a další přípravky, které jistě nemohly těžké nemoci vyléčit, ale činily život trpících snesitelnějším. Dopisy plné vděčnosti a uznání ostatně Dvořák později doložil i soudu – marně, jak ještě uvidíme. Poskytoval konopí i k vědeckým účelům a sklidil řadu národních i mezinárodních ocenění – za všechny uveďme uznání Lumíra Hanuše, docenta Hebrejské univerzity, světové kapacity na výzkum kanabinoidů.
Policejní a soudní šikana začala v roce 2008. Scénář opakovaně přes kopírák: Dvořák vysadí, kytky vyrostou. Přijíždí policie a zabavuje kytky i tinktury - jejich držení později zapírá, ač dokazují, že Dvořák z rostlin skutečně vyráběl léky a ne hulení. Nakonec se po letech úřady prokecnou, že tinktury celou dobu měly… Vyšetřování, soudy, podmínka, hrozba zbavení svéprávnosti. Postupně přituhuje, hrozí basa natvrdo, proto to roku 2019 Dvořák v Česku balí a jde si požádat o politický azyl v Kanadě, resp. USA. Při cestě na letiště ho zatknou. V prosinci 2019 dostane u soudu v Prostějově 3 roky natvrdo (§283), posléze další 3 roky. K tomu 8 měsíců za vyhrožování soudkyni, když mu jednu noc ruply nervy a rozeslal na všechny strany vzteklý mail.
Pane prezidente, buďte lidský a udělte Dvořákovi milost
Uznávám, že s tím chlapem je to vzhledem k jeho komplikované povaze asi těžké. Uznávám též, že pokud porušil podmínku, byť v dobré vůli a snaze pomáhat, soudy ho asi odsoudit musely (byť jistě ne tak drakonicky). A do třetice uznávám, že se justice nesmí nechat ovlivnit hlasem ulice (Dvořákovi příznivci pořádají happeningy, petice, publikují v médiích), přímluvou celebrit (mj. fotograf Jindřich Štreit, zmíněný Lumír Hanuš a řada dalších), ani tímto blogem bezvýznamného pisálka. A nepomůže ani argument, že dnes by to celé už zřejmě nebyl ani přestupek - důležité je, co platilo v době vynesení rozsudku. Přesto se mi zcela příčí, aby se za bezplatnou pomoc trpícím chodilo na šest let do basy – nota bene v zemi, kde třeba za znásilnění dítěte dostanete zcela běžně podmínku. A právě pro tyto případy, kdy je něco podle práva, ale není to ani trochu fér, máme institut milosti - což je, navzdory barbarství, s jakým s ním zacházeli poslední dva prezidenti, hluboce humánní nástroj, jako stvořený pro tento okamžik.
Nový prezident, do kterého jsme vkládali naděje, že na rozdíl od svého předchůdce bude také lidský, ji nyní Dvořákovi může udělit - žádost je podána. Bude to chtít kus odvahy, neboť rozhořčených hlasů „Zákony platí pro každého!“ a „Co kdyby si každý dělal, co chce?“ bude jistě dost.
Ostatně soudím, že by měl prezident milost Dvořákovi co nejdříve udělit.
