Článek
Stálo nás to několik tisíc, ale jinak to nešlo. Před pár lety, když měla dcera nastoupit do první třídy, jsme si účelově změnili adresu a zaplatili za to nejmenovanému člověku na ruku. Díky tomu se dcera dostala na dobrou školu s respektujícím přístupem. Tak jsme se stali spádovými turisty. Tedy někým, kdo nyní v očích politiků a mnoha rodičů podrývá systém, rozděluje rodiny, zneužívá svého bohatství (haha) a chová se elitářsky. Tak teda ať jsem elitářem se vším všudy: Klidně bych ten „úplatek“ dal znovu. Vlastně bych dal jakékoli peníze, které bych splašil dohromady, jen abych dopřál svému děcku lepší školu než tu (post)komunistickou nalejvárnu, kterou jsem absolvoval já.
Na dobrou školu má právo každý. I moje dítě
Co očekávám od školy, které svěřím dceru? Mnohé. Slovní hodnocení místo prokazatelně deformujících a demotivujících známek. Přátelský přístup a partnerství místo vynucené autority. Projektové řešení místo tupého memorování. Týmovou práci místo sobectví. Inkluzi a úctu k jinakosti místo buranství a uniformity. Princip „chyba je přítel, jen díky ní se posunu dál“ místo kritizování a posměchu. Zkrátka, chci pro své děcko moderní školu, do které se těší, místo buzerplacu z dob Marie Terezie. Jenže co dělat, když spadáme pod nějakou zakonzervovanou instituci, zatímco třeba sousedé z vedlejší ulice mají spádovku podle svého gusta?
Zastávám názor, že kdo neudělá pro své dítě to nejlepší, co v danou chvíli může, je sobec. Proto jsem zvolil jediné řešení, které existovalo: za úplatu jsem formálně změnil bydliště. A jestli jsem tím zablokoval přijetí někomu, kdo má tuto školu jako spádovou, a kam už třeba chodí jeho sourozenci? Jo, to mě mrzí. Ale ne zas tolik, abych nedopřál svému dítěti kvalitní vzdělání.
Politici, strčte si zákazy za klobouk. Zajistěte radši dobré školy
Politici napříč spektrem, kteří místo aby se kvůli vlastnímu selhání pohybovali ve svých obcích výhradně sítí kanalizační soustavy, nyní udílejí moudré rady („přestěhujte se z vesnice do města“), a také zakazují spádovou turistiku pro roky příští. I s obří kostkou másla na hlavě neváhají zastupitelé téměř všech stran štvát proti těm, kteří kvůli letité neschopnosti státu musí uprostřed ekonomické krize sahat do vlastních peněženek a platit tisíce korun (při letošním převisu poptávky nad nabídkou to ale klidně mohlo jít do desítek tisíc), aby zajistili dětem slušnou školu.
Nechtěli byste si, milí politici a milé političky, radši vytáhnout hlavu z pozadí a urychleně začít makat na tom, aby jedna každá škola v Česku byla na úrovni 21. století? Jedině pak totiž ztratí spádová turistika smysl.
A do té doby nám do toho aspoň nekecejte a neházejte klacky pod nohy.
