Článek
Bití dětem pouze škodí a v ničem neprospívá, jak bylo opakovaně a nezvratně dokázáno. Česko je přitom jednou z posledních zemí EU, která bití dětí explicitně nezakazuje. A soudě podle nedávných hloupých řečí ministra Jurečky, který má rodiny v gesci, se k tomu ani nechystá. Je zde sice snaha vládní zmocněnkyně pro lidská práva Kláry Laurenčíkové, aby byly fyzické tresty zákonem označeny za nepřijatelné, leč efekt by byl slabý: sama iniciátorka vylučuje, že by někdo za zfackování dítěte mohl stanout před soudem (zatímco když uhodíte dospělého, u soudu, a dost možná i ve vězení, skončíte téměř jistě). Česko, dlouhodobě v této věci kritizované Výborem OSN pro práva dítěte, tak mnohem spíše následuje Rusko než civilizovaný svět, což už jsme si v historii párkrát vyzkoušeli a dopadlo to vždycky stejně. Když se ke změně kromě lidovců nemá ani žádná jiná z demokratických stran – o populistech a extremistech nemluvím, těm se mlácení dětí líbí, neboť je samotné doma tloukli denně a nyní si to může vyžrat někdo jiný – měli by si vzít zákaz tělesných trestů za svůj ideálně Piráti.
Příjemné s užitečným
Z pohledu Pirátů by to bylo ukázkové spojení příjemného (rozuměj bonusu v podobě hlasů) s užitečným (protože děti se bít nemají, tečka). Těžko si představit vhodnější téma, které by tápající Piráti po stále nestráveném sněmovním výprasku v roce 2021 mohli zvednout, aniž by to vyvolalo uprostřed strany větší pnutí. Tomuhle echt pirátskému opatření přece musejí zatleskat jak realisté, tak progresivisté, jak liberálové, tak feministé, jak bojovníci proti Putinovi, tak pacifisté, a vůbec všechny myslitelné proudy a frakce uvnitř strany. Protože Pirát, kterému není jasné, že děti se fakt nebijou, prostě není Pirát. Jistě, většina české společnosti, zatím bohužel velmi výrazná, by si klepala na čelo, nebo je za takový návrh rovnou posílala do pekel. Jenže to jsou z 99 procent ti, kteří by Piráty stejně nikdy nevolili. A hlavní zásada politického marketingu zní: oslovujte primárně své věrné voliče, sympatizanty, tvrdé jádro, nikoli „měkký obal“, nebo dokonce odpůrce, neboť jinak své věrné ztratíte a „hejtry“ stejně nepřesvědčíte. Pokud by se tedy Piráti profilovali jako progresivní strana, silně akcentující lidskoprávní témata – a dětská práva jsou lidská práva, ne, že ne - mohou na tom jen vydělat.
Tohle město není pro fackující rodiče
Piráti by se navíc mohli do záslužného úkolu pustit na více frontách. Zákonný zákaz bití dětí je samozřejmě nutné řešení, které nás přiblíží civilizovaným zemím a jasně stanoví červenou čáru. Příprava a průběh legislativního procesu však zabere čas, i kdyby Piráti pro svůj záměr získali dost hlasů – což je ale při současném složení Sněmovny krajně nepravděpodobné. Nemusí však zůstávat jen u poslaneckých návrhů a čekání na další parlamentní volby. Inciativa může přijít zdola – z obcí. Města, městské části i vesnice přece mohou ve svém katastru zakázat leccos – například pití alkoholu, volné pobíhání psů, či třeba bouchání petard. Proč by tedy obce spravované Piráty nemohly zakázat bití dětí alespoň na veřejných prostranstvích? Takový městský strážník by třeba v okolí dětského hřiště v libovolné obci nějaké to pětikilo vybral, zpočátku spíš víc než míň. Obec by si tedy mohla postupně vychovávat tu část rodičů, kteří dětem ubližují tělesnými tresty, a zároveň přilepšit obecní kase. Win win.
Takže, Piráti a Pirátky, je čas napnout plachty a nasměrovat loď do západních moří.
