Článek
Následující řádky berte jako manuál pro ty zaměstnance, kteří považují OSVČ za privilegované. Zaměříme se na ně proto, že zatímco u většiny živnostníků lze předpokládat, že aspoň někdy pracovali na HPP, pro celoživotní zaměstnance jsou živnostenské končiny neprobádané. Takže, zaměstnanci roztrpčení z výhod OSVČ, přestaňte se užírat a pojďte si to alespoň na rok vyzkoušet sami. Na co se připravit?
Nezdržujme se notoricky známým kolovrátkem o takřka neexistující sociální ochraně. Takže jen telegraficky, abyste jako čerství OSVČ náhodou nezapomněli: Chřipku ti nikdo nezaplatí. Prémie neznáš. Třináctý plat – co to je? Čtrnáctý plat je čisté sci-fi. A roční bonus? Tak jsme se zasmáli, a teď zase k vážné práci. Co na tebe čeká dál?
Nedaří se? Živoříš. Daří se? Taky špatně
Pojďme na daně. Termín odevzdání přiznání právě nadešel a šedin ve vlasech a na tvářích OSVČ přibývá. Pokud jsi loni vydělal „hodně“, zvednou ti na zbytek letošního roku zálohy, ačkoli nemáš ani zbla jistoty, že se ti bude dařit jako minulý rok. Pokud se dařilo ještě o dost lépe, zahučíš do DPH, rozuměj platby, která může být teoreticky ve stovkách tisíc. Fakt máš takovou rezervu? Naštěstí máš i alternativu – to když se celý rok nedaří, zakázky nejsou a nevyděláváš. Sice skončíš pod mostem, ale na čerstvém vzduchu aspoň vychutnáš všechny výhody, kterými jako OSVČ parazituješ na společnosti.
Prázdniny za trest
Jako zaměstnanec jsi měl čas na dovolené hrazený, jako bys seděl v kanclu, ale když jsi teď ten živnostník, nedá ti na dovču nikdo nic. Zatímco relaxuješ, práce stojí. Přicházíš o zakázky, navíc kolem tvých klientů krouží konkurence, takže po návratu z prázdnin už nemusí tvými zákazníky být. Jenže tím to nekončí, ona ta dovolená taky něco stojí. Z kapsy se ti to tedy během zaslouženého odpočinku (pardon, to je další chvilka humoru) sype hned dvakrát.
Osobní pečeť na každé zakázce
Jasně, i jako zaměstnanec jsi makal na sto procent. Možná jsi dokonce patřil k premiantům týmu. Jako živnostník ale dáváš pečeť jedné každé zakázce a sázíš zas a znova svůj kredit. Chyby děláme občas všichni, ty tvé však od nynějška nepůjdou za zaměstnavatelem, ale čistě na tvůj vrub živnostníka. Vykopal jsi to výjimečně křivě? Protéká záchod, i když ses mu pečlivě podíval na zoubek? Odevzdal jsi dobrý překlad, ale těsně po uzávěrce? Nevydělává tvůj web klientovi tolik, kolik si představoval? Šup s tebou na pranýř sociálních sítí a léta budované renomé je pryč. A teď zkus sehnat nové zakázky.
Všechno klaplo na jedničku? Tak teď to ještě prodej
Pamatujete na tu scénu z Vlka z Wall Street, kdy Leo DiCaprio vytáhne z kapsy pero a vyzve chlápka z publika: „Prodejte mi ho!“ A týpek najednou neví, kam s očima. Tím se dostáváme k možná nejdůležitějšímu rozdílu v životě zaměstnance a OSVČ. U zaměstnance totiž pracovní výkon končí vykonáním práce samotné. U živnostníka je to teprve začátek, protože nyní musíš svou práci prodat - jinak si ji můžeš strčit za klobouk. A prodávat, to je pořádná fuška, proto jsou obchodníci na trhu tak žádaní, ať už prodávají kotle, auta, pojištění nebo IT systémy. Jak říká známá headhunterka Tereza Černá: „Obchodník je duší každé firmy bez ohledu na odvětví, protože byznys je zkrátka o penězích. Bez dobrého obchodníka, ochotného jít s kůží na trh, neprodáte sebelepší produkt či službu. Právě proto se takoví lidé platí zlatem.“ Takže ať už vyrábíš, spravuješ nebo vymýšlíš cokoli, až to budeš mít hotový, pojď a prodej mi to! Protože pokud ne, už ti držíme místo pod mostem.
Tak co, mír?
Nebrečím, protože jsme si to vybrali sami. Svoboda nadevše. Žádní šéfové. Denní rozvrh výhradně podle sebe. Děláš, co máš opravdu rád. A tak dále. Toho dobrého je pro živnostníky přes všechny těžkosti dost. Jen nemám rád, když se na mě skrze prsty dívá někdo, komu zakázky, jistoty a vyhřátý kancl plně garantuje zaměstnavatel.
Takže, když sis teď zkusil, alespoň takhle ve své hlavě, být OSVČ, přiznej si, že bys neměnil ani náhodou. Nezakopeme teda konečně válečnou sekeru?
