Článek
Skryté cukry je jeden z módních pojmů posledních let či možná už posledních dekád. Hned na začátek je třeba říct, že pokud byste hledali přísnou definici tohoto termínu, tak narazíte na problém. Jde o spíše lidový pomocný termín, který se navíc v různých lifestyle magazínech používá často jako synonymum přidaných či volných cukrů. Ale jazykový cit napovídá, že by tomu tak být nemělo, přestože je nabíledni, že obě kategorie se do značné míry překrývají.
Cukry volné, přidané a… skryté?
Pojmy volné a přidané cukry jsou na tom poněkud lépe. Přidanými cukry rozumíme všechna sladidla obsahující mono či disacharidy, která jsou do jídel a potravin přidávána navíc.
Pokud si tedy ocukrujete kávu, dáte cukr či med do buchet nebo ve fabrice přidají fruktózový sirup do sladké tyčinky či limonády, jde o přidané cukry. Zkrátka jsou to cukry přidávané během výroby.
Mezi volné cukry pak podle nejpřijímanější definice patří jak výše popsané cukry přidané, tak i cukry, které se vyskytují ve velkém množství přirozeně např. v medu, ovocných šťávách a koncentrátech, dřeních, sirupech apod. Zkrátka v potravinách, které jsou svou podstatou v zásadě samý cukr s minimálním nebo žádným obsahem dalších nutrientů. Tím pádem mohou sloužit de facto jako sladidla. S pojmem volné cukry pracuje i WHO.
Pak jsou tu samozřejmě i přirozeně se vyskytující cukry. Například v ovoci, zelenině, ale i třeba mléce, obilovinách, luštěninách a tak dále. Tyto cukry nejsou obecně považovány za problematické, protože jich jednak potraviny obsahují obvykle relativně malé množství. Především jsou ale vázány na obrovskou nutriční hodnotu – například v čerstvém celém ovoci je tolik vitamínů, minerálů, fytonutrientů, vlákniny a dalších živin, že si ho navzdory obsahu fruktózy můžeme (ba přímo bychom měli) dopřávat prakticky bez zvláštního omezování.
A co tedy s těmi skrytými cukry? Tento termín se obvykle v užším kontextu používá pro přidané či volné cukry v potravinách, které se na první dojem nemusejí jevit jako zdroj cukrů. Což je právě onen zádrhel a potenciální riziko. Ale…
Od dětských kapsiček po chleba
Každému se cukr skrývá jinde. I když to zní trochu nesmyslně, je to do jisté míry tak. Někdo si například nemusí uvědomovat, že dejme tomu ovocné džusy či dětské kapsičky jsou velmi výrazným zdrojem cukrů – především metabolicky problematické fruktózy. Lidé mohou mít dojem, že kapsička je z ovoce, a tak je přírodní a zdravá a mohou ji nabízet dětem jako zdravou svačinku.
Ve skutečnosti například jedna z u nás nejprodávanějších ovocných kapsiček (Hello s jahodami) obsahuje 15 g cukrů na 100 g výrobku. A to je poměrně dost, tím spíš, že jde o fruktózu z ovocné dřeně čili o volné cukry a cukr je do kapsičky ještě i přidáván. Navíc jde o průmyslově zpracovaný výrobek. Netvrdím, že na kapsičce je něco špatného – určitě to může být sem tam praktická svačinka, ale rozhodně ji nelze zaměňovat za celé ovoce. V žádném případě nedosahuje jeho nutričních hodnot. 200g kapsička navíc obsahuje cca 1,5násobek denní doporučené dávky volných/přidaných cukrů pro děti podle WHO.
Dále jsou lidé, kteří si například nejsou vědomi, jaké množství cukru obsahuje například sladké pečivo. Ale nejen to sladké. V menším množství je dnes fruktózový či glukózový sirup přidáván nezřídka i do slaného pečiva. Včetně některých mnoha chlebů (nejen balených a toustových).
Opět netvrdím, že jde o něco, z čeho bychom měli mít noční můry. Ale rozhodně jde o cukr, který je mnoha lidem skrytý a jehož přítomnost si neuvědomují. Složení pečiva je dnes už ale povinně k nahlédnutí na prodejnách. Například Lidl ho má u každé cenovky. Pokud tedy chcete „čistší“ chléb bez zbytečného přidaného cukru, můžete si vybrat.
Další skryté cukry se nacházejí například v dresincích, různých omáčkách a taky nejrůznějších pomazánkách a salátech. Opět jsou často doslazované. Například obligátní kečup obsahuje v průměru kolem cca 20 až 25 g přidaného cukru na 100 g. Jinými slovy kilové balení kečupu může obsahovat až čtvrt kilogramu cukru. A to je docela dost.
Je skrytý cukr opravdu problém? A pokud ano – jak velký?
Je dobré si uvědomovat, co jíme a z čeho jsou potraviny, které jíme složené. Velké množství cukru je prokázaným rizikovým faktorem mnoha onemocnění včetně například diabetu II. typu nebo některých druhů rakoviny atd.
Pokud máme dostatek pohybu a vyvážený jídelníček založený na celistvých, minimálně zpracovaných potravinách a sem tam si dáme hranolky s kečupem, vlašák nebo limonádu či jinou vysoce zpracovanou potravinu s obsahem přidaných cukrů, náš organismus si s tím poradí. Pokud jsou ale takové potraviny těžištěm našeho jídelníčku, představuje to z dlouhodobého hlediska hrozbu pro zdraví – a nejen kvůli vysokému obsahu cukrů, ale i solí, tuků a různých aditiv včetně konzervantů a nízkému obsahu živin, zejména vlákniny a mikronutrientů.
Zdroje:
