Článek
Fenomén nepřibírajícího „otesánka“ je v současné společnosti bojující s pandemií nadváhy a obezity velice často probíraný. Spousta lidí má dokonce tendenci chápat tento jev jako fatalistické znamení, že někteří lidé jsou hold předurčeni k obezitě a jiní spalují jako parní lokomotiva a nemohou nikdy přibrat.
Rozdíly v metabolismu a energetickém výdeji lidí samozřejmě a nade vši pochybnost existují. Ale příčiny jsou poněkud komplikovanější a někdy mohou zčásti tkvět i jinde. Pojďme teď trochu víc do hloubky prozkoumat jednotlivé faktory, které mohou vést k tomu, že někteří lidé nepřiberou, ať sní zdánlivě cokoli, a jiní přibírají z každého sousta.
Dojmy vs. realita – věci nemusejí být, jaké se zdají
V první řadě bychom si měli udělat tlustou čáru mezi anekdotami o lidech, kteří každý den snědí vagón dortíků a nikdy nepřiberou, a realitou. Tím se nám situace do značné míry upřesní a dostane trochu realističtější obrysy.
Kdybyste třeba i konkrétně mě viděli na nějaké oslavě nebo i bohatší večeři, mohli byste se zděsit, kolik jsem toho někdy schopný v krátké době sníst. A skutečně si mohu na talíř (nebo spíš talíře) naložit naprosto cokoli a nebudu toho v žádném případě schopný sníst tolik, abych přibral. A to dodávám, že jsem „kancelářská krysa“, která celý den jen buší do klávesnice. Jak je to možné?
Jednoduše proto, že mimo tyto okaté situace, kdy si povolím opasek, jím poměrně rozumně. A navíc mám díky intenzivnímu tréninku a svalové hmotě solidní základ pro vysoký výdej. Ani několik dní bohatého jídelníčku během například vánočních svátků nebo dovolené se na mě viditelně nijak neodrazí.
Rozdíl plus mínus 1 kg od oka nikdo nepozná a nejsem profesionální kulturista před soutěží, který by si musel držet tuk „pod 8 %“. Takže tyto drobné příbytky mi vrásky nedělají a snadno je vykompenzuju v následujících dnech či týdnech i bez jakékoli zvláštní, cílené snahy. Zásadní je totiž to, jak se stravujeme celý den a celý rok – ne okázalé výstřelky.
Za další jsou samozřejmě lidé, kteří si své schopnosti spořádat bizarní množství jídla rádi přikrášlí. Jinými slovy, o svém příjmu jednoduše lžou, mlží, nadhodnocují nebo o něm reálně nemají dobré ponětí.
Výkyvy vs. průměr – rozhodující je dlouhodobý příjem
Někdo například preferuje méně časté, ale velké porce. Pokud s takovým člověkem obědváme, můžeme mít dojem, že jí jako bagr, ale daný jedinec pak třeba bude jíst až večeři, zatímco druhá osoba bude celý den chodit, uzobávat keksíky, tyčinky, mazat si chleby s máslem, popíjet sladké limonády apod. A pozor…
Už jen to, že jeden člověk pije vodu, zatímco druhý džusy, limonády a další sladké nápoje může udělat rozdíl mezi štíhlostí a obezitou. Přesto tyto rozdíly v pitném režimu málokdo vnímá. Pokud někdo vypije denně 2 l Coly (a takoví lidé skutečně existují), dělá to fantastických 908 kcal jen v nápojích! To je ekvivalent opravdu pořádného oběda.
Zkrátka a dobře, někteří lidé jedí více nárazově. Může to mít i mezidenní podobu. Tedy například jeden den jí mimořádně hodně, často je to spojeno právě s různými akcemi s přáteli, kde jsou tito lidé vidět. Pak zase několik dní jedí naopak méně. Nedělají to nutně vědomě, zkrátka jejich metabolismus tímto způsobem funguje. Po „sytícím“ dni přirozeně ztrácejí apetit. V dlouhodobějším průměru je pak jejich příjem vyrovnaný na určité hodnotě kolem kalorické rovnováhy. A právě dlouhodobý příjem rozhoduje o tom, zda jsme hubení, či tlustí.
Vysoký vs. nízký výdej
Samozřejmě, že extrémně důležitým faktorem není jen příjem, ale i výdej. Bavíme se tu o tom, co laická populace běžně označuje jako „rychlé spalování“ nebo „rychlý metabolismus“. Pojem spalování či metabolismus ale působí jako něco, co přichází shůry samo od sebe. Ve skutečnosti nejdůležitější rozdíly, které v energetickém výdeji lidí vyvstávají, způsobují lidé samotní.
Výši výdeje ovlivňuje tělesná hmotnost, aktivita, množství svalové hmoty… Asi nikoho nepřekvapí, že 90kilogramový muž, který dělá 12hodinové směny na stavbě nebo v továrně, bude mít naprosto radikálně odlišný výdej než 65kilogramová žena pracující v kanceláři. A bude mít i zásadně vyšší výdej než 90kilogramový muž pracující v kanceláři. O kolik?
- Například, pokud budou mít oba muži 90 kg, 180 cm a 30 let, rozdíl ve výdeji při různé práci bude podle rovnice Miffin-St Jeor kolem 1 300 kcal denně. To jsou dva slušné obědy.
Ale není třeba zacházet do okatých extrémů. Lidský výdej se může lišit i kvůli nenápadnějším odchylkám. Například někteří lidé jsou od přírody energičtí, temperamentní, aktivní. Vyhledávají pohyb, neustále něco dělají. Nemusí jít o nijak okázalý pohyb (dřina v dole) ani nutně o sport. Této složce metabolismu se říká NEAT – jde o jakoukoli aktivitu mimo cvičení.
Praní, žehlení, hraní si s dětmi, kroucení palci u nohou. Rozdíly v NEAT složce jsou mezi lidmi často významné a přitom nemusejí být extrémně nápadné. Lidé, kteří mají tento energický temperament, skutečně v kontextu dnešní „přejedené“ doby vyhráli v loterii oproti pasivnějším lidem, kteří čas tráví nehybným sezením u TV nebo s mobilem v ruce. Rozdíl v jejich denním energetickém výdeji může být značný. Na toto téma existuje hned několik velmi zajímavých studií.
Rozdíly v metabolismu a jeho adaptaci
Aby toho nebylo málo, adaptibilita metabolismu způsobuje, že s navyšováním příjmu kalorií může u řady lidí výrazně narůst i složka výdeje – což je způsobené do značné míry právě jistou ochotou a tendencí se úměrně vyššímu příjmu energie ještě více hýbat (i nevědomě). Nutno říct, že to tak nemají všichni. Proto jde opět o výhru určitých jedinců, u nichž příjem jídla vede k elánu. U někoho jiného naopak bohužel může vyšší příjem vést spíše k útlumu.
Kombinace těchto do značné míry geneticky podmíněných specifik vytváří ve výsledku koktejl, který může vést k jakési pomyslné „rezistenci“ vůči výraznému přibírání. Resp. spíše vůči těžším formám nadváhy či obezity.
Rozdíly v bazálním metabolismu – ne tak významné, jak jste si mysleli
Rozdíly mezi lidmi nepochybně existují i na úrovni bazálního metabolismu, který vědomě příliš neovlivníme. Tyto rozdíly jsou z části vrozené, zčásti ovlivněné životem jedince. Ve skutečnosti ale z výzkumů vyplývá, že tyto odlišnosti v bazálním metabolismu nejsou tak markantní, jak by to mohlo působit z lidových debat, ve kterých je význam jakéhosi pomyslného geneticky daného „metabolického výkonu“ bizarně zveličován.
Tyto rozdíly se pohybují většinou spíše v řádech jednotek procent. Vyjádřeno v kaloriích může jít o desítky až nízké stovky kcal denně. Ano, i to má jistý význam, ale jiné důvody ho mohou převážit. Existují nicméně i jedinci, kteří mají bazální metabolismus výrazněji odlišný od průměru. Jde ale o velmi malé procento osob.
Aktivní tělesná hmota aneb svaly v akci
A pak je to samozřejmě i tělesná kompozice člověka, co rozhoduje o jeho energetickém výdeji, nebo chcete-li za každou cenu… tak metabolismu. V první řadě se „výše metabolismu“ vždy odvíjí od naší hmotnosti. Proto když zhubneme, logicky nám metabolismus klesne a musíme i upravit příjem, jinak zase přibereme. Není to žádný magický (jojo) efekt, ale elementární logika.
Rozdíl bude ale i v tom, jaká hmota tu naši celkovou hmotnost tvoří. Mezi energetickou náročností 1 kg tuku a 1 kg svalové hmoty je rozdíl kolem 10 kcal denně. To ve výsledku neudělá zas tak moc. Ale význam svalové hmoty netkví v navýšení bazálního metabolismu, ale v tom, co nám tato hmota umožňuje. Právě svalová hmota nás činí silnými a schopnými spalovat při intenzivní činnosti větší množství kalorií. Rozdíl je tedy primárně v celkovém „metabolickém zdraví“ a výkonnosti jedince.
Zdroje:
