Článek
Pojďme se nejdříve podívat na samotné pojmy. Pokud jde o tzv. hnědý cukr, ten může být z třtiny i řepy. Častěji je u nás z řepy. A správně by mělo jít o nerafinovaný cukr. Hnědá barva je způsobená zkrátka tím, že cukr není tak vyčištěný jako bílý cukr. Navíc v něm bývá i určitý zbytkový podíl melasy.
Často je ale situace analogická k běžné praxi u tzv. tmavého pečiva. Totiž že je jen standardní bílý cukr jen obarvovaný např. karamelem (u pšeničného necelozrnného pečiva se pro líbivé „ztmavení“ častěji používá opražená mouka). Lidi si za hnědý cukr rádi připlatí, tak proč jim ho nedopřát, že ano? A jak toho výrobci dosáhnou je koneckonců vedlejší…
Je hnědý cukr plný živin a rafinovaný cukr bílé zlo?
Představa, že hnědý cukr je tak nějak lepší a zdravější než bílý, se objevila před lety a vyvolala poměrně bujný trend. Výrobci se této myšlenky samozřejmě rádi chytili, protože mohli s minimálním úsilím znásobovat své zisky. Často bylo možné (a stále je) v médiích narazit na proklamace typu: Hnědý cukr je přírodnější, bohatý na živiny včetně vlákniny, minerálů, vitamínů a antioxidantů, které jsou při rafinaci odstraněny.
Je to ale pravda? Ano i ne. Míněné látky jsou sice skutečně při rafinace z větší části odstraněny – nicméně… i v nerafinovaném, hnědém cukru je jejich podíl zanedbatelný a z hlediska celkové výživy zcela irelevantní.
Bílý i hnědý cukr tvoří sacharóza – u obou z více než 96 %. Pokud byste chtěli, aby vám hnědý cukr přinesl nějaké významné benefity skrze zlomkový obsah vlákniny, vitamínů a minerálů, museli byste ho jíst po kilogramech denně. V takovém případě by vás dávno usmrtily vedlejší účinky (respektive hlavní účinky) cukru.
Kupovat si hnědý cukr kvůli obsahu minerálů či vitamínů a fytolátek dává v praxi zhruba podobný smysl jako pít vodku kvůli obsahu vitamínů A a C. Vodka je sice neobsahuje, ale pro účely našeho srovnání je to irelevantní – stejně tak irelevantní jako obsah mikroživin v hnědém cukru. Mnohem rozumnější je tedy čerpat takové živiny efektivněji ze smysluplnějších zdrojů. Např. z celého čerstvého ovoce a zeleniny a tak dále.
Hnědý cukr má sice o něco lepší nutriční profil, ale z hlediska celkové výživy jde o bezvýznamný rozdíl. Mnohem důležitější jsou jiné věci…
Pokud se vám hnědý cukr líbí, více vám chutná a nevadí vám si za tyto benefity připlatit a ještě si rádi smlsnete na nějakých těch kontaminantech, které by odstranila rafinace, směle do toho. V opačném případě zůstává faktem, že mnohem důležitější je zaměřit se na určité omezování příjmu zejména volných a přidaných cukrů bez ohledu na to, zda pocházejí z cukru bílého, hnědého, třtinového nebo třeba z fruktózového či glukózového sirupu nebo i medu. Tyto cukry by neměly tvořit víc než cca 10 % našeho denního energetického příjmu. Většina lidí toto doporučení překračuje denně mnoho a mnohonásobně.
A co třtinový cukr – zachrání Ameriku od obezity?
Samozřejmě narážím na revoluční tažení prezidenta USA týkající se navrácení třtinového cukru (místo současného kukuřičného sirupu) do Coca-Coly. Nevím, jestli to někdo následně pozná na chuti, ale pokud jde o nutriční ohledy ani třtinový cukr nespasí svět od pandemie obezity. Ve skutečnosti se prakticky doslova v ničem neliší od cukru řepného, tedy kromě ceny a pocitu, že jde o „luxusní“ produkt. V obou případech jde o extrahovanou takřka čistou sacharózu. Ve skutečnosti od sebe rafinovaný třtinový a řepný cukr nelze rozeznat jinak než složitou chemickou analýzou.
Třtinový cukr je ale obecně „fancy“ hlavně pro našince. V jiných zemích je totiž výrazně běžnější než řepný a globálně je dnes kolem 80 % cukru vyráběno z třtiny. A ani nerafinovaný čili „hnědý“ třtinový cukr není vůbec nijak zázračný.
Možná může jeho chuť a vůně někomu připadat plnější a karamelovější, ale z nutričního hlediska je víceméně lhostejné, jestli je v nějaké limonádě rozpuštěný třtinový cukr, řepný cukr nebo levný kukuřičný sirup. Ano, volná fruktóza třeba právě z kukuřičného sirupu je sice považována za „metabolicky horší“ než třeba sacharóza a dokládá to i lecjaká studie.
Reálně ale – pokud někdo pije litr Coly denně – pro něj náhrada fruktózy za sacharózu nebude ten životní a zdravotní zlom, na který čekal. Pokud si někdo dá sladkou limonádu tu a tam, může mu to být rovněž jedno, protože s omezenými dávkami jakéhokoli cukru si zdravý organismus poradí.
Místo investice do hnědého cukru místo bílého se tedy raději zaměřte na to, abyste celkově přijímali přidaného cukru méně. Respektive, abyste těchto cukrů neměli ve stravě dlouhodobě nadbytek.
Zdroje:
