Mykény. Tajemná pevnost zapomenuté civilizace pokořitelů Tróje

Píše se rok 1250 př. n. l., městský stát Mykény ovládá velkou část severního Peloponésu. Žije v sousedství konkurenčních městských království, jako jsou Théby na boiótských pláních či Pylos v Messénii na jihu Peloponésu.

Athény jsou zatím spíše provinční region – ale už tehdy se zde například v dolech v Laurionu těžilo olovo a stříbro, které se vyváželo do celého Řecka. Athény si ale na období největší slávy musejí počkat ještě víc než 500 let. Jejich relativní „bezvýznamnost“ je na konci doby bronzové dost možná paradoxně jejich největší výhrou. Budou totiž stát stranou nejdivočejších dějů, unikat pozornosti a díky tomu… přežijí.

Mykény čeká horší osud. Nyní, v polovině 13. století, se nacházejí na vrcholu rozmachu, ale zároveň už i na sklonku své největší slávy a blízko kolapsu, který strašlivou bouří smete dobu bronzovou a s ní právě i Mykény do propadliště dějin.

Do období mezi rokem 1250 a 1180 př. n. l. většina scénářů datuje i možnou trójskou válku. Jednou z hypotéz je, že šlo o důležitý výbojný akt Mykén a zřejmě i spojenců z dalších řeckých měst mající zastřít vnitřní úpadek vlastních říší.

Hypotéz a teorií kolem příčin, účastníků, datace či samotné existence konfliktu, který mohl být podkladem pro mýtickou trójskou válku, je mnoho… ale tomu se budu věnovat třeba jindy. Dnes se společně vypravíme přímo do Mykén ještě v době jejich rozkvětu. Snad se vám tato cesta časem bude líbit. Pokud ano a budete chtít víc. Mohu vám snad už jen doporučit svou knihu Dobytí Tróje: Život, válka a smrt v mykénském Řecku.

Mykény byly v polovině 13. stol. př. n. l. obrovské a impozantní. Nebyla to žádná pravěká díra, ale zářivá a megalomanská akropole, pevnost obklopená městem. Toto město mělo povahu spíše jakéhosi hospodářského zázemí (jakési průmyslové zóny) spíše než živoucího města, jak je chápeme v kontextu jiných dob či míst. Většinu zástavby pravděpodobně tvořily hospodářské budovy, jejichž pozůstatky jsou stále pod akropolí patrné.

Takzvané dolní město pod akropolí tvořily dílny, ubikace, skladiště, správní centra a další funkční budovy, ale i honosné paláce boháčů a nejspíše i domy prostých lidí. Mnohé z budov byly rozlehlé, často dvoupodlažní a s velkými dvory obklopenými zdmi, kde v potu tváře pracovali hrnčíři, tkadleny a další řemeslníci dřící do úmoru „na krále“, kterému se říkalo wanax.

Vladař si seděl za vysokou hradbou v majestátní citadele. Ta tvoří špičku vrcholu. Skalnatého ostrohu, který se tísní mezi dvěma vyššími pyramidálními horami. Jsou odtud nádherné, dechberoucí výhledy na okolní hory a ze správných míst i na argolskou nížinu s městy jako Argos, pevnost Tíryns a stovkami osad. Ten pocit mít svět jako na dlani musel být i pro staré Mykéňany motivující k pocitu nadřazenosti a předurčení k velkým cílům.

Ale byly Mykény opravdu největším sídlem své doby? I když jsem to v podnadpise tvrdil, trošku jsem si zapřeháněl. Ve skutečnosti měly Mykény pár slušných konkurentů. Kromě obligátního paláce v krétském Knóssu, který už byl v předmětné době ale dávno za zenitem, se i přímo na Řecké pevnině nacházely další obrovské citadely. Pokud jde o rozlohu opevněné plochy, zvítězila by málo známá a velmi tajemná pevnost Gla u Théb s více než 20 hektary (oproti cca 3,2 hektarům pro mykénskou akropoli). Jen kousek od Mykén v argolské kotlině ležela taky zmíněná impozantní pevnost Tíryns, rozhodně velkolepý byl i Pylos a další sídla.

Mykény byly přesto jedním z vrcholů evropské městské kultury bronzového věku. Společně s dolním městem kolem akropole měly Mykény výrazně přes 30 hektarů a střízlivé odhady předpokládají populaci kolem 6 500 obyvatel (ty nestřízlivé až 30 000).

Mykény byly vystavěny velmi sofistikovaně a megalomansky. Silně využívají vertikální rozměr a samotná akropole a královský palác byly vybudovány tak, aby záměrně vyvolávaly pocit až tísnivé síly a moci.

Akropoli obklopují tzv. kyklopské hradby velmi pečlivě vybudované z obrovských hrubě otesaných kamenných bloků, které na sebe velmi přesně dosedají i bez malty či jiného pojiva, kromě kamenné sutě. Hradby dosahovaly výšky až 12 metrů a šířky mezi 4,5 až 17 metry!

Do akropole vede hlavní cesta skrze slavnou lví bránu. I ta měla v příchozích vzbudit ten správný dojem – vyvolat strach, bázeň a respekt z obrovské a bohy posvěcené moci, kterou vládli mykénští wanaxové. Ještě ve 20. století byly prý pod bránou na cestě patrné vyježděné „kolejnice“ vozů tažených dvojspřežími, na kterých jezdila mykénská elita. Koně se tehdy ještě nesedlali přímo a na jejich hřbetě se běžně nejezdilo – přinejmenším ne v Řecku a okolí. Dnes už je zde ale vybetonovaný chodník.

Cesta vás dále provede kolem tajuplného okruhu šachtových hrobů. V těchto hrobkách odpočívají dávní mykénští králové a šlechtici. Dodnes jsou zde patrné zbytky původního luxusního obložení z plochých kamenných desek, které tvořily zeď posvátného pohřebního okruhu.

Akropoli dále tvořilo několik „čtvrtí“ vybudovaných v různých dobách a sloužících různým účelům. Především zde však byly sklady a rezidence. Skladů bylo obecně v Mykénách hodně, protože tehdejší ekonomika byla silně centralizovaná. Dříve se mluvilo o tzv. palácové ekonomice, ale moderní práce náhled na fungování tehdejšího „mykénského městského království“ již upravují.

Jisté však je, že palác byl důležitým středobodem ekonomických cest. Sem putovaly dávky od závislých dodavatelů, jimiž byli zemědělci, řemeslníci a další producenti v celém kraji spadajícím pod mocenskou sféru Mykén. Palác pak dávky následně zase přerozděloval. Například sféře vojenské, administrativní apod. Mykénský svět byl byrokratický, velmi přísně řízený. Dnes se nicméně předpokládá, že palácový dozor nad ekonomikou nebyl celoplošný a totální, jak se soudilo dříve, ale že prostoru pro „volnou ekonomiku“ bylo více a palác se zaměřoval spíše selektivně na určitá odvětví, produkce a zboží.

Z dávek a obrovských vlastních stád a pozemků, ale i z různých dolů a dalších zdrojů získával král bohatství, jehož prostřednictvím si mohl vydržovat elitu věrných šlechticů a sponzorovat různé vojenské aktivity. Mykénské království – stejně jako jiné řecké státy té doby – bylo extrémně vojensky orientované a taky výbojné.

Mykény byly taky významné textilním průmyslem či šperkařstvím a zpracováním bronzu. Zemědělství se orientovalo na pšenici, ječmen, fíky a chov skotu i koní. Mykény obchodovali s celým Řeckem, ale i Egeidou a Anatolií a pravděpodobně i (byť nepřímo) se zeměmi severní Evropy. Např. cín se dovážel až z Cornwallu nebo i z Čech.

Královský palác situovaný v centru opevněné akropole tvořené řadou okrsků sestával z řady rozlehlých, honosných budov. Tou nejvýznamnější byl ale megaron. Ten byl jakýmsi mikrokosmickým středem mykénské civilizace. Megaron byl trůnní sál, jehož koncept se téměř beze změn (kromě velikostních odchylek a detailů) vyskytuje prakticky u všech tehdejších řeckých královských palácových sídel. Známe ho z Tíryntu i Pylu a dalších míst. Tento koncept vychází z mnohem starších předloh a přežil až do klasické, antické epochy, kde se uplatňoval především u náboženských budov.

V podobě mykénského megaronu spojuje obytný, náboženský i vládnoucí aspekt. Do megaronu se vstupovalo přes nádvoří, které má 12 × 15 m. Nese nádhernou, detailní malbu v podobě barevného čtverečkovaného vzoru s různými jemnými ornamenty. Celý vzorek je šikovně přitahoval pozornost k samotné budově megaronu zakrývající zorné pole a působící dominujícím až zdrcujícím a tísnivým způsobem. Opět šlo promyšlený záměr mykénské „architektury moci“. Proto je nádvoří i obehnané z obou stran zdmi, místo aby alespoň směrem k jihu otevřelo volný prostor pro krásné výhledy, které se odsud mohou naskýtat.

Megaron začíná portikem – terasou či verandou se dvěma sloupy v minojském stylu. U jižní zdi verandy se nachází obětní oltář. Z portika vedou masivní dubové, dvoukřídlé dveře do předsíně s úchvatnou freskovou výzdobou. Podlaha má stejný vzor jako na nádvoří. A odtud už projdete do samotného trůnního sálu. Jeho zdi jsou obsypány úžasnými výjevy válek, zvířat a náboženských obřadů. Uprostřed místnosti jsou čtyři sloupy a mezi nimi ohniště, z nějž stoupá kouř k otvoru ve střeše přikrytému vyvýšeným přístřeškem. Nejsou zde žádná okna. Podlaha má stejnou pravidelnou malbu jako venku, ale zdá se, že v jedné části najednou podivně uhýbá, jako by umělec udělal chybu.

Ve skutečnosti šlo o záměrný optický fígl, který měl oči pozornost návštěvníka nasměrovat ke královskému trůnu u jižní stěny. Zde sedával samotný král – wanax. Muž obrovské moci.

Někdy během první poloviny smetla impozantní a megalomanské Mykény a jejich říši kataklyzmatická vlna kolapsu, která pohřbila celou bronzovou epochu a uvrhla Řecko do několik staletí trvajícího období temna, ze kterého se posléze – za půl století – začne pomalu začne rodit Řecko nové, to o kterém se toho v z učebnic a dokumentárních pořadů dozvíme většinou mnohem více.

Bude to Řecko, jemuž vládnou nové městské státy. Mykény jsou zapomenuty. Řekové antického věku je znají jen místo z vlastních bájí, podobně znají i Tróju. Nyní svých pár staletí slávy zažijí jiná centra – Athény, Sparta, ale třeba i Théby, které chaos a zmar pádu bronzové éry rovněž úplně nesrovnal se zemí.

Mykény i Trója sdílely do jisté míry podobný osud. Historie je dlouho vnímala jen jako mýtus. Až do 19. století, kdy jejich naprostou reálnost prokázal jistý H. Schliemann, když odmetl nánosy věků a odhalil trosky těchto starobylých měst. Od té doby jsou i Mykény velmi pilně studovány a o jejich tajuplné civilizaci toho už přece jen víme víc. Možná i docela dost. Rouška tajemství však stále tento věk zakrývá z dosti významné části.

Pokud byste chtěli trochu této tajemnosti procítit na vlastní oči, kůži a cokoli jiného, můžete si do Mykén zajet na výlet, pokud budete v Řecku. Z Athén je to celkem kousek. V době, kdy jsem tam byl naposledy, vstupné vycházelo na nějakých 12 EUR. A vězte, že to stojí za to. Jde o jednu z nejvelkolepějších a nejrozsáhlejších řeckých památek.

Zdroje:

Dobytí Tróje: Život, válka a smrt v mykénském Řecku (Jaroněk, 2024)

A Great King at Mycenae. An Argument for the wanax as Great King and the lawagetas as vassal ruler (Kelder, 2008)

A lion’s share of attention: Archaeozoology and the historical record (Bartosiewicz, 2009)

A View from Outside the Palace: The Sanctuary and the Damos in Mycenaean Economy and Society (Lupack, 2011)

Ancient Greece: From the Mycenaean Palaces to the Age of Homer (Kolektiv autorů, 2006)

Crafts, Specialists , and Markets in Mycenaean Greece: Exchanging the Mycenaean Economy (Pullen, 2013)

Economy and Politics in the Mycenaean Palace States (Killen, Voutsaki, 2001)

Entangled Mycenae: towards a model of Mycenaean palatial town (Dudlik, 2020)

Grave Circle B of Mycenae (Mylonas, 1964)

Monumental Architecture and the Construction of the Mycenaean State (Fitzsimons, 2011)

Mycenae and the Mycenaean Age (Mylonas, 1966)

Mycenae, Rich in Silver (Kelder, 2016)

Mycenae: Agamemnon’s Capital (French, 2002)

Mycenaean Palaces to the Age of Homer (Kolektiv autorů, 2006)

Mycenaean Palatial Town in Context: Relational Archaeology in the Study of Late Bronze Age Dimini in Thessaly (Zeman, 2019)

Palaces and their Regions: Geographical Analysis of Territorial Exploitation in Late Bronze Age Crete and Greece (Bennet, 2017)

The geography of the Mycenaean kingdoms (Bennet, 2011)

The Kingdom of Mycenae: A Great Kingdom in the Late Bronze Age Aegean (Kelder, 2010)

The Lower Town of Mycenae: Aspects of Its Development from Late Helladic IIB to IIIB2 Times (Iakovidis, 2018)

…