Článek
Znáte Nutri-Score? Tento systém nutričního hodnocení vznikl ve Francii v roce 2017. Francie je hodně zapálená do ochrany spotřebitelů i nad rámec už tak mimořádně vysokých standardů EU. A tak není divu, že vítr vane odsud. A mohl by to být velmi osvěžující vítr, kdyby s sebou nepřinášel několik nezanedbatelných „ale“.
Nutri-Score hodnotí potraviny na škále označené písmeny A až E a jednotlivé stupně jsou ještě barevně odlišeny od odstínů zelené po červenou. Dnes toto označení najdeme na řadě výrobků i u nás. V ČR ale nejde o povinný systém, některé organizace ho nicméně doporučily. Jiné (jako Ministerstvo zemědělství), ho naopak odmítly jako příliš černobílé, nedotažené a matoucí.
Největší překážkou Nutri-Score dnes ale ve výsledku není samotný algoritmus, podle kterého jsou potraviny hodnoceny. Ten vlastně totiž není zas tak špatný a postupně napravuje některé minulé chyby. Problém je spíše v tom, nakolik je Nutri-Score pro běžného neinformovaného nakupujícího srozumitelný ukazatel.
Nutri-Score. Šikovný pomocník, nebo matoucí nástroj škatulkování potravin?
Není to špatné, ale kupuj to méně často…
Spousta lidí ve skutečnosti totiž ani neví, co Nutri-Score vlastně hodnotí. Na první pohled by se tak skutečně mohlo snadno zdát, že toto skóre dělí potraviny na dobré a špatné (což byla častá výčitka vůči tomuto systému) nebo že hodnotí nějaké skóre „zdravosti“ potravin – a to navíc v pomyslné komplexní rovině.
Ve skutečnosti ale Nutri-Score vychází primárně z nutričního štítku a nehodnotí „zdravost“ potravin, ale to, v jaké míře je vhodné danou potravinu konzumovat vzhledem k poměrům obsažených kalorií, makroživin, vlákniny a soli. Abych byl férový, on je onen algoritmus přece jen ještě propracovanější a zvažuje třeba i procento obsahu ovoce, zeleniny, ořechů… vše vždy ve vztahu k 100 g/ml výrobku.
Systém se pak nesnaží svým hodnocením tvrdit, že: tato potravina je zdravější než tato. Spíše ho je nutné chápat jako doporučení, že výrobků s vyšším skóre bychom měli kupovat a konzumovat méně než s nižším. Má nám tedy pomoci vytvořit si jakýsi spotřební koš. Ale řekněme si na rovinu… kolik běžných lidí to tímto způsobem pochopí?
Průměrný jedinec uvidí skóre a řekne si – aha, toto je zdravé (A) a toto je nezdravé (např. C a víc). Inu, možná by to vlastně ani ničemu nevadilo (proč, vysvětlím níže). Nicméně se stává, že C či horší známku dostanou i potraviny, které jsou třeba i poměrně zdravé a byla by škoda je z jídelníčku vyřadit.
Špatné pochopení významu Nutri-Score ale může vést právě k tomu, že někteří lidé začnou i jinak zdravé potraviny odmítat či stigmatizovat. Horší skóre mají třeba tvrdé sýry nebo olivový olej. Při správném pochopení Nutri-Score je vše v pořádku…
Sýry obsahují více tuku a soli, olej je velmi tučný a kalorický – jezte těchto potravin přiměřené množství.
Při špatném pochopení může horší Nutri-Score vést k představě či přesvědčení, že daná potravina je zkrátka „špatná“. A tak ji daná osoba vymění za jinou, možná ještě horší. Komunikace vlastního smyslu je tedy velkým kamenem úrazu jinak šikovné pomůcky, která je ve skutečnosti chytřejší, než se může zdát, protože například…
Nutri-Score a zpracované potraviny
Jednou z obrovských nevýhod Nutri-Score je, že pracuje opravdu jen s nutriční tabulkou, a nikoli se složením a mírou zpracování. Dnes víme, že tyto faktory jsou stejně důležité jako obsah tuku nebo kalorická hodnota.
Odpůrci Nutri-Score tento fakt často – a do značné míry oprávněně – zdůrazňují. Potraviny, které jsou ultra zpracované a plné aditiv totiž mohou teoreticky dostat neoprávněně lepší známku než např. málo zpracovaná potravina, která má třeba vyšší podíl tuků. Zde je ale nutné zopakovat slovo „teoreticky“.
Proběhla totiž velká analýza více než 200 000 vysoce zpracovaných výrobků, která ukázala, že Nutri-Score ve skutečnosti přidělilo 79 % známku C nebo horší. Pouze 8 % bylo klasifikováno písmenem A. To ukazuje, že systém funguje lépe, než by se na první pohled zdálo. Ale rezervy tu samozřejmě pořád jsou a nejsou malé.
Nešikovné eskapády ze zákoutí Nutri-Score
Nutri-Score se dočkalo už spousty kritiky až výsměchu. Například dostalo za uši od Italů za původní označení olivového oleje známkou D (dnes už C). Vodou na mlýn kritikům jsou pak takřka anekdotické úkazy, kdy Nutri-Score A či B obdrží potraviny jako předsmažené hranolky nebo chipsy či vysoce zpracované snídaňové cereálie, sušenky apod.
Je to zkrátka dáno rezervami v systému, který nezohledňuje složení ani běžný způsob koncové úpravy (např. smažení ve friťáku v případě hranolků). Velkou mezerou Nutri-Score je i to, že vůbec nepracuje ani s mikronutrienty, které přitom mohou být klíčovým faktorem rozhodujícím o významu určité potraviny pro člověka. Vzniká tak riziko, že někteří lidé mohou začít odmítat potraviny mimořádně bohaté třeba na antioxidanty, vitamíny, minerály apod. kvůli nižšímu Nutri-Score, které navíc špatně pochopí jako ukazatel „nezdravosti“.
Má smysl nakupovat podle Nutri-Score?
Pokud by vás Nutri-Score přimělo založit svůj jídelníček na chipsech a hranolkách a začít nenávidět olivový olej a tvrdé sýry, pak určitě ne. Ale pokud Nutri-Score trochu pochopíte (včetně některých nedostatků), může se stát zajímavou orientační a zjednodušující pomůckou.
A pokud jde o to, zda Nutri-Score v globále funguje, jak má – tedy postrkovat spotřebitele k preferenci „zdravějších“ potravin – pak je třeba říct, že důkazy jsou neprůkazné. Aspoň tak zní závěr větší meta-studie již z roku 2021.
Dnes není osud Nutri-Score příliš jasný. Podle některých informací se dokonce zdá, že se nad ním spíše smráká, než že by se mělo pilně pracovat na jeho dotažení k pomyslné dokonalosti. Řekněme si to ale na rovinu. Vytvořit jediný, jasně srozumitelný a přitom zcela komplexní ukazatel pro hodnocení potravin – to není tak snadné.
Zdroje:
