Článek
„Zavedeme kontrolu politických neziskových organizací. Zamezíme tomu, aby se veřejné peníze využívaly pro politický aktivismus. Naše nová vláda zřídí veřejný registr všech dotací pro neziskové organizace…“ uvedl v pondělí ráno na svém FB profilu Tomio Okamura. Není to ovšem žádná přelomová zpráva. Okamura a jeho SPD mají vůči neziskovkám dlouhodobě vysoce kritický postoj a už roky jsou terčem jeho útoků. Jde o jeden z důležitých bodů celého programu a ideologie SPD, v níž jsou neziskovky „nástrojem ďábla“ a výplodem liberální dekadence s cílem protlačovat škodlivou propagandu a rozvracet tradiční hodnoty – a taky podporovat migraci, samozřejmě.
Ostatně už v roce 2015 se Okamura opřel do neziskovek. Tvrdil, že je u nás kolem 25 organizací: „který mají na starosti migranty,“ a zároveň tvrdil, že zinkasovaly tři čtvrtě miliardy korun za rok, což server Demagog.cz vzápětí revidoval, protože Tomiova částka nesouhlasila s realitou. Ale to je víceméně detail.
Za všechno může Soros!
V roce 2019 pak SPD předložilo návrh zákona zabývající se úpravou financování neziskovek. Součástí návrhu bylo vedení transparentního účtu či zákaz příjmu plateb ze zahraničí. „Vláda má zásadní pochybnost o souladu předkládaného návrhu zákona s právem EU,“ zněl tehdy důležitý argument nesouhlasného stanoviska vlády.
Za Okamurovým tažením proti neziskovkám přitom už tehdy (a po celou dobu) stojí i postava tolik „oblíbeného“ maďarského multimiliardáře s židovskými kořeny, George Sorose. Ten je jakýmsi antimaskotem určité skupiny populace – obvykle té, která má přinejmenším skeptický postoj k migraci a typicky volí právě strany, jako je SPD. Okamurovci rádi živí představu, že Soros je jakýmsi pomyslným vůdcem „invaze migrantů do Evropy“ a na Facebooku v roce 2019 napsal k míněnému návrhu zákona rovnou, že: „Státní správu a politiku České republiky významně ovlivňují neziskové organizace financované ze zahraničí, velmi často zapojené do sítě finančního spekulanta Sorose.“
Čili jedním ze záměrů zákona mělo být právě odstřižení neziskovek od finanční podpory G. Sorose. Těžko říct, jestli Okamura své konspiraci o omnipotentním Sorosovi tehdy (a dodnes) skutečně věřil. Ale rozhodně jde o důležitý narativ a jeden z pilířů, na kterém SPD buduje svou ideologickou politiku se silně xenofobními, izolacionistickými a pseudovlasteneckými tendencemi. Tomu odpovídá i současná kampaň SPD s velmi symbolicky příznačným názvem Pevnost Česko!.
„Přes naše hranice nepronikne ani jeden migrant. Naše země, naše pravidla. Budete v bezpečí,“ zaznívá z kampaně. Tato až absurdně ostrá prohlášení zní jako hesla z nějakého dystopického sci-fi filmu od Paula Verhoevena.
Jisté však je, že problém migrace je červenou nití celé politiky SPD od jejího vzniku a že má v tomto Okamura silnou podporu svých voličů. Do jisté míry je to pochopitelné, protože si nelze nevšimnout, že v některých státech se příliš volná migrační politika poněkud vymkla kontrole, což už se dnes obvykle nesnaží problematické země tak skrývat za mlhu korektnosti jako před lety. Na jednu stranu lze tedy s chladnou hlavou do jisté míry kvitovat migrační skepticismus, ale ne v Okamurově bizarním, agresivním podání.
Neziskovky jsou pak v očích SPD jakousi bránou, či spíše zadní brankou, skrze níž k nám ze zahraničí teče podpora pro migranty, především v podobě financí. Se svou vizí přitom Okamura našel u současné vlády zastání.
V lednu se znovu oživila diskuze o zvýšení dohledu nad neziskovkami a tento bod má ve svém programu i ANO. Spíše ovšem pod záminkou úspor. Problém je, že většina „nejziskovějších“ neziskových organizací se věnuje například rozvoji sportu, kultury, sociálním programům a do značné míry tak suplují roli státu. Okamura přitom vidí v neziskovkách nástroj ideologicko-politické „masáže“.
„Politické neziskové organizace podporované vládou zavádí ideologickou multikulturní výchovu do škol,“ uvádí na svém webu SPD. „Příkladem takové činnosti je projekt proimigrační neziskové organizace Člověk v tísni,“ pokračuje text, který už sice pochází z roku 2017, ale v zásadě je pořád aktuální, protože jestli nelze SPD upřít nějakou hodnotu, tak je to jistá konzistentnost. Ačkoli o jisté rozpory v SPD taky není úplná nouze…
Odpůrce neziskovek s vlastní neziskovkou
Tomio Okamura sice dlouhodobě káže vodu, ale na druhou stranu sám podlehl příliš lákavé vidině zřízení vlastní neziskovky. Respektive politického institutu, jejichž financování je ještě méně transparentní a kontrolované. Od prosince 2025 byl navíc i zrušen přístup veřejnosti k evidenci skutečných majitelů.
Institut svobody a přímé demokracie napojený na SPD je poměrně tajuplná a málo aktivní organizace, která je přitom automaticky financovaná státem. Když byl Okamura ohledně tohoto tématu dotazován v předvolební superdebatě v roce 2024, řekl: „My v SPD rozlišujeme politické neziskové organizace a neziskové organizace, které se například starají o seniory, o mládež…“
Zároveň ale dodal, že by bylo lepší, kdyby tyto neziskovky nemusely nahrazovat roli státu. Na následující dotaz moderátorky, zda by tedy jeho think tank Institut svobody a přímé demokracie měl přijít o peníze, odpověděl lapidárně: „Tak moment, to je něco jiného.“
Poté se odvolával na zákonné právo každé strany ke zřízení politického institutu. Nicméně celý problém se netočí, kolem toho, že by Institut SPD byl snad nějakým způsobem nezákonný, ale že je ze zákona financovaný právě způsobem, proti kterému Okamura dlouhodobě brojí. Dále se v debatě Okamura pomocí „pokročilé sémantiky“ snažil moderátorce vysvětlit, jaký je rozdíl mezi politickou neziskovkou v jeho pojetí a jeho institutem.
Nicméně je jisté, že Okamura má v plánu v tažení proti „politickým neziskovkám“ pokračovat. Již dříve taky Okamura za tvrdý postup proti neziskovkám pochválil i prezidenta USA D. Trumpa, když řekl, že: „A naopak vyhladí neziskovky, které parazitují na státním rozpočtu ve jménu fašizujících ideologií,“. Jisté je tedy toliko to, že za současné vlády to neziskovky nebudou mít lehké, alespoň ne pokud nebudou plnit ty správné noty.
Autorský článek s využitím zdrojů (viz text)
