Článek
Karel Šíp je velmi známý český moderátor, bavič a herec. Zejména v devadesátých letech se do myslí tehdejší populace zapsal pořady jako Horoskopičiny, Rozjezdy pro hvězdy zásobujícími prostý lid humorem, který, mírně řečeno, nebyl příliš břitkého ražení. Grotesky, kde lidé uklouzávají na banánových slupkách a mlátí se žebříky po zádech se proti tomu jeví jako celkem intelektuální gymnastika. Nicméně zejména starší ročníky (myslím starší už v té době) měly Šípa rády a většina z nich si dost možná pamatovala ještě jeho hudební kariéru coby zakladatele kapely Faraon, kde se proslavil i legendární Jirka Schelinger.
Šíp nebyl nikdy zrovna druhý Svěrák a jeho fórky jsou směsí košilatých a vousatých bonmotů jako vystřižených z časopisu Trnky Brnky nebo jemu podobných, které už dnes hnijí na dně propadliště devadesátkových dějin. Šípův humor je esenci toho, čemu bychom dnes asi řekli „boomerský“. Ale…
Hony na čarodějnice pod taktovkou zakomplexované mládeže
Šíp ani po devadesátkách nezmizel z televize, ačkoli už se dostal poněkud na okraj zájmu. Dodnes ale působí v pořadu ČT Všechnopárty. Kvalita tohoto pořadu je poněkud pokleslá. Jde o relikt zábavy, kterou lidi konzumovali před 25 lety, někteří ji chtějí dodnes, protože jejich vkus se od té doby nevyvinul. A proto je tu stále Šíp a Všechnopárty.
Tuhle si však protřelý bavič Šíp, který už prožil osm dekád, tak trochu naběhl. Vypustil totiž do éteru vtip, který už pro dnešní změkčilou a nejrůznějšími frustracemi zmítanou společnost není stravitelný.
„U soudu stál chlap obžalovaný za znásilnění. Soudkyně mu říká: Pane obžalovaný, mohl byste říct něco na svoji obhajobu, proč jste se dopustil toho znásilnění? Obžalovaný odpověděl: Ano, mohl. Kdybych měl tenkrát u sebe baterku, nestalo by se to.“
(Všechnopárty)
Tento vtip opravdu ťal do živého, protože píchl hned do několika bolestivých uzlů mindráků sužujících současnou společnost. Prvním je bodyshaming. Z vtipu jasně vyplývá, že si utahuje z nějaké nehezké ženy. A to je dnes opravdu vážný hřích.
Ale hlavním bodem obžaloby je zesměšňování zločinu znásilnění. Pokud se to k vám ještě nějakým zázrakem nedoneslo, znásilnění je dnes vůbec ten nejhorší a nejzavrženíhodnější zločin, který existuje. A žertovat o něm je nejen na peklo, ale především na okamžité pranýřování ještě za živa.
Můžete si dělat legraci z koncentračních táborů a utrpení židů, můžete vtipkovat o teroristických činech, zabíjení dětí… a možná se to nějak v éteru ztratí. Ale jak píchnete do vosího hnízda v podobě znásilnění, okamžitě se vyrojí vysoce agresivní druh hmyzu známý jako woke people. Sexuální násilí je dnes totiž palčivé téma dne (tedy dekády). Respektive jedno z nich. Vedle rasismu, netoleranci vůči LGBTQ komunitám a tak podobně.
Všechno jsou to vážné problémy, které si zaslouží pozornost a se kterými je třeba pracovat, protože kulturní společnost v nich má značné rezervy. Bohužel se to často bere za dost špatný konec. Podobně jako třeba ekologický aktivismus. Přilepit se k dálnici nebo zaútočit na někoho v kožichu je totiž nejjistější způsob, jak zachránit planetu. Stejně tak pranýřovat starého komika je nejlepší způsob, jak učinit naši společnost dokonale mírumilovnou, tolerantní a osvícenou.
Šíp vyvázl snadno, jiní ne
Na Šípovu adresu se ozvalo několik organizací a osob a celé odsouzení vtipu se neslo ještě v relativně kulturní rovině. Šípa se i zastala Česká televize. Jiní v podobných situacích (a tím spíše v západních zemích) podobné štěstí neměli. Cancel culture dokáže být extrémně agresivní.
I v České republice jsou například vůči nepohodlným českým knižním autorům pořádána tažení s cílem potrestat je a zničit jim kariéru nebo i život odvetou za nedostatečnou ideologickou uvědomělost, což je dnes závažný zločin.
Jednou z takových knih byla například kniha Fotbalový král od Jana Žáčka, kterou nakonec nakladatelství Albatros i stáhlo z prodeje. Oblíbeným semeništěm honu na čarodějnice je u nás Databazeknih.cz, kde se na konkrétní knihu (i mnoho jiných) sesypala vlna zjevně účelově trollích účtů vytvořených se zdrcujícími recenzemi. Kniha dost možná stojí za prd, ale podobné útoky na autorskou tvorbu, která neporušuje žádný zákon, by měly být v civilizované společnosti pasé.
Woke people je ale tažení. Stejné tažení jako kdysi hon na čarodějnice a křížové výpravy. Nejde o vznešené ideály a napravení společnosti. Jde o extrémismus a násilí. Jde o to si vlastní agresi vybít vůči zvolenému cíli, který nějakým způsobem porušuje stav, který samotná skupina ustanovila jako jediný správný, přijatelný a možný. V minulosti byl tím stavem svět, kde jsou všichni křesťané.
V současnosti je tímto stavem svět, který je tak bezmezně tolerantní, korektní a mírumilovný, že všichni, kdo toto nerespektují musejí zemřít, nebo být vytěsněni na okraj společnosti – a to třeba i násilím či jakkoli sprostými a nekalými praktikami. A tak se další boomerský komik bude muset smířit s tím, že v osmdesáti letech už si nemůže jen tak pouštět pusu na špacír, pokud nechce zbytek svého života prožít v možná velmi nepříjemné a nepřátelské atmosféře.
(Autorský text s využitím zdrojů, viz článek)
