Článek
Když se divoká a nebezpečná zvířata naučí těžit z výhod lidské civilizace, může z toho vzejít symbióza trvající tisíce let, jako tomu bylo třeba se psy. Ale taky z toho může být slušná polízanice. Své o tom ví třeba naši sousedé na Slovensku, kde si jejich méďové začali až příliš zvykat na výhody, které jim může nabídnout prostředí obcí a blízkost lidí.
A něco trochu (i když ne moc) podobného se už léta letoucí děje například i na Srí Lance. Sloni se zde totiž naučili loudit po turistech dobrotky. Turisté si pak leckdy myslí, že takový 4tunový slon indický jim přece nemůže nic udělat a jistě se i rád vyfotí. Ale co z těchto bizarních interakcí z dlouhodobého hlediska plyne? Možnou odpověď naznačuje studie, která vyšla letos v červenci a 18 let zkoumala potravní zdroje slonů na Srí Lance.
Smrt na obou březích. Proč krmení divokých slonů není dobrý nápad?
Na turistické vylomeniny, jako je focení se na různých okrajích útesů a s divokými, nebezpečnými zvířaty, jsme si už v moderní době zvykli. Zvykli jsme si i na to, že občas to holt někdo odskáče. To se tu a tam děje i v Asii při turistickém přikrmování slonů. Budiž, každý je svého štěstí strůjcem.
Co je ale horší, mnohem hůře mohou aktivity zpovykaných turistů, dolehnout na samotná zvířata. Studie konkrétně sledovala toto dění na hranici parku Udawalawe, kterou dělí elektrický plot. Tento plot je zároveň místem střetávání lidí a „žebrajících“ slonů. Výzkum zdokumentoval několik případů, kdy sloni uhynuli například po spolykání plastových obalů, nevhodného či nějak kontaminovaného jídla. To je zlé, ale pořád jde o špičku ledovce. Největší problém tkví v dlouhodobějším horizontu.
Sloni ve volné přírodě na Srí Lance.
Vzniká zde například riziko přenosu chorob, ale možná ještě větší problém spočívá v samotném návyku. Sloni si osvojili žebravé chování a vůči lidem už nejsou obezřetní. To může vést k nárůstu kritických situací, které mohou skončit špatně pro obě strany. Podobně jako se to děje u již zmíněných medvědů na Slovensku, kteří rovněž ztrácejí zábrany a přirozenou plachost a stále více se spoléhají na příkrmy od lidí a jejich přítomnosti už se nevyhýbají.
Na hranici parku Udawalawe studie vypozorovala na sedm desítek slonů, kteří pravidelně přicházejí žebrat o jídlo. Nejde o zanedbatelnou část místní sloní populace. Někteří sloni jsou mezi turisty už velmi dobře známí.
Nápad to byl špatný – výsledek ještě horší
Někteří turisté si možná myslí, že krmením slonů jim dělají nějakou službu a pomáhají jim. Je to samozřejmě naivní hloupost hodná omezených turistů ze zemí s nízkou úrovní kvality vzdělání. Ve výsledku však přikrmovaní sloni začínají na lidskou potravu spoléhat a mohou i ztrácet schopnost sami si potravu obstarávat. Podobně jako zvířata chovaná nevhodným způsobem v zajetí mohou ztratit „kontakt“ s přirozeným způsobem života.
Sloni se sice při své impozantní postavě nejeví jako zranitelná zvířata, ale opak může být pravdou. Rovnováha ekosystému může být vždy velmi křehká, bez ohledu na velikost zvířat. Autoři studie tedy především nabádají k zodpovědnému cestovnímu ruchu a doporučují zavedení přísného zákazu krmení divokých slonů.
Pro místní jde ale o důležitou a výnosnou součást cestovního ruchu, a tak je otázkou, zda existuje nějaká šance, že budou v tomto případě upřednostněny zájmy samotných zvířat před zájmy finančními. A všichni asi tušíme, jak to dopadne.
Zdroje:
