Článek
Vlk, převlečený za pojišťovacího agenta pronikl hustou sítí nástrah až do zemljanky, kde si Karkulčina babička nacvičovala různé chvaty z jiu-jitsu a karate.
„Čo chčeté?“ procedila stařenka mezi bezzubými dásněmi.
„Nebezpečí číhá všude,“ odtušil vlk a babičku sežral.
Karkulka vpadla do seknice bodře funíc.
„Ahoj, babi, víš, co se říká ve vsi? A už to vědí skoro všichni, že ten náš myslivec Javůrek prý v lese chytil vlka a nikde to nenahlásil. A dokonce prý nebyl ani u obvoďáka!“
Vlk obracel oči v sloup, zachumlaný až po bradu v nadýchaných duchnách.
„Nějak tě špatně slyším, děvenko, i když mám obě uši od poslouchání podobných drbů už vytahané jak onuce, pojď trochu blíž!“
Nic netušící Karkulka přistoupila k posteli a hladový vlk ji slupnul jak malinu. Jen boty po ní zůstaly.
„Hotovo!“ zvolal spokojeně a roztáhl tlamu do šavlozubého úsměvu.
Do pokojíku vstoupil myslivec Javůrek, pověsil brokovnici na věšák a dojatě vlkovi děkoval: „Mít ty dvě ženský v revíru ještě tejden, tak už si hodím mašli,“ a potřásli si prackama.
Podobnými pohádkovými nesmysly jsem se bavil v šedesátých letech minulého století, protože parodie na pohádky se píší poměrně snadno, kolikrát stačí jen trochu přehodit slovosled a legrace je na světě. Je dobré si tímto způsobem zpracovat pár námětů, říká se tomu tvůrčí psaní a uvidíte, že verbálnímu zpracování všech problémů přijdete rychle na chuť.
Dlouhý si lehl na gauč, Široký do postele a Krátkozraký se natáhl jak široký tak dlouhý na zem a za chvíli už všichni tři svorně chrápali jako kdyby je zabil a pak do vody hodil.
Trochu jsem didakticky odbočil od hlavního tématu, které zní - na co si dávat v životě největší pozor, aby to neohrozilo naši existenci?
Jednoznačně a dokazatelně nejhorší věc, s níž se můžeme během naší pozemské existence potkat nebo která nám může jako uvolněný Damoklův meč spadnout na hlavu - je pomluva.
Ovládáme řeč a umíme si sdělovat pocity, dojmy a pojmy a všechno je pořádku, když mluvíme o sobě a sami za sebe. Umím říct, tohle se mi líbí a tohle se mi nelíbí, umím se o někom vyjádřit v tom smyslu, jestli je mi sympatický nebo nesympatický, říkám to sám za sebe a tím je daná určitá důvěryhodnost mého sdělení.
Pokud ovšem sledujeme dění kolem nás, může nás zarazit, že málokdo mluví o sobě, málokdo mluví o tom, co sám udělal, vytvořil, vymyslel, kolik svých plánů uskutečnil a na co všechno přišel či nepřišel, ale skoro všichni mluví o někom jiném. Mluví, mluví a to tak, že většinou kriticky.
I v práci a v pracovním procesu se každý den setkáváte s lidmi, kteří nemluví o sobě, zvláště ne v tom smyslu, co všechno ještě neumí, co nezvládli nebo co všechno se vymklo jejich kontrole a co se ještě budou muset naučit, ale hlavně probírají své kolegy, takže se dovíte, kdo chodí pozdě do práce, kdo nezvládl něco udělat, kdo podlézá šéfovi a v čem by se kdo měl zlepšit.
O jedné zajímavé věci jsem se již zmínil a tou je otázka, jak se můžeme pomluvám vyhnout.
První věc je - aktivně se sám vyhnu tomu, abych o někom mluvil za jeho zády, tedy v jeho nepřítomnosti, což se samozřejmě netýká základních údajů jako je jméno, pracovní zařazení, popřípadě cokoliv, o čem vím, že by zmíněnému jedinci nevadilo, kdyby to o sobě slyšel.
Druhou věcí je - důkladně si rozmyslím koho a za jakých okolností pustím do své soukromé zóny. Lidé věří informacím z takzvaných důvěryhodných zdrojů, to znamená, že když začnu pomlouvat někoho ze své rodiny nebo ze svých spolupracovníků, popřípadě manželka začne roznášet hrůzné zvěsti o svém manželovi, je většina lidí nakloněná tomu věřit. Když budu o někom, koho neznám rozšiřovat zvěsti, že je hloupý a neschopný a myslí jenom na sebe, bude tomu upřímně věřit jen málokdo.
Takže, pokud se vám stane, že na vás padne pomluva, pocházející z důvěryhodného zdroje, je nejlepší ukončit svou činnost v ochranné bublině, kterou jsme dosud při budování své kariéry používali (což je například firma pro kterou jsme pracovali), tiše a bez vysvětlení nenápadně zmizet a začít si budovat kariéru znovu a klidně i pod jinou identitou.
Je to poměrně těžké téma k přemýšlení, ale jen a pouze touto cestou můžete přijít na odpovědi na otázky, proč se vám v životě nedaří a proč se na vás stále jen lepí smůla a proč nemáte žádné spolehlivé kamarády.
