Článek
O čem jsou Vánoce a o čem jsou veškeré vánoční svátky? A v podstatě i o čem je Silvestr a halasný vstup do nového roku?
Ano, je to všechno o komunikaci, o sdělování informací a když si to řekneme zjednodušeně, ale docela trefně, Vánoce a vstup do nového roku jsou o tom, nebýt sám, někoho potěšit a nechat se od někoho potěšit.
Proto také Vánoce úzce souvisí s rodinou a partnerstvím a s celou oblastí partnerství. Stačí se podívat na betlém - jaké asi je jeho poselství?
Když jsem ještě pracoval jako partnerský poradce a zrovna byly Vánoce a lidé řešili složité vztahy, tak jsem vždycky říkal, že Vánoce a Silvestr jsou jako takové emocionálně dosti silné, až vyhraněné svátky a že dosti záleží právě na tom, kdo s kým je právě o Vánocích a kdo s kým je na Silvestra a na Nový rok.
Samozřejmě jsou povolání, v nichž člověk občas neunikne tomu, že právě na Štědrý den a na Silvestra musí do práce, lékaři, pohotovost, policie, řidiči městské hromadné dopravy hlídači všeho možného a dokonce i z vlastní zkušenosti vím, jaké to je, když člověk musí o Vánocích pracovat ve fabrice, nebo když je na Štědrý večer sám. Robinson si také nemohl vybírat.
Nicméně většina lidí se rozhodnout může, kde stráví svůj vánoční čas a pravidelně potom řešíme otázky, jak pokračovat ve vztahu, kdy jeden z partnerů stráví Vánoce nebo vstup do nového roku někde na záhadném místě nebo dokonce v zahraničí a najednou o něm prostě nikdo neví třeba od dvacátého prosince až do pátého ledna. Potom se zase objeví jakoby nic, někdo má už připravenou historku o nemocné mamince, jiný má zase tajně důvěrnou pracovní činnost nebo prostě musí být s nějakou úplně jinou rodinou nebo řeší problémy s nevlastním bráchou nebo s otčímem kvůli dědictví.
Bylo to vždy kolem Vánoc, kdy si lidé vymýšleli plno nepravděpodobných historek a pohádek a navzájem se krmili hloupostmi a jeden z druhého dělali kašpary a šašky.
Na začátku devadesátých let se objevily mobilní telefony a pro nás, podnikavé partnerské poradce se začala psát úplně nová kapitola manželského a partnerského poradenství.
Lidé brzy vyčenichali netušené možnosti, skrývající se v nahlédnutí do partnerova mobilu, popřípadě do výpisu telefonního účtu.
Stejně tak mohly posloužit, ale zároveň i svého majitele zradit esemesky.
Milenka vám napíše, že příští týden bude v Praze, jenomže přečíst si to můžete nejenom vy, ale kdokoliv z rodiny nebo manželka. Nejhorší ze všech komunikačních nesmyslů se ukázaly být sms zprávy.
Esemeska pípne, ať už v práci na poradě nebo doma během oběda a plesk, už je na displeji a pokud zrovna nedržíte mobil v ruce, může si ji každý přečíst.
Lidé si začali zvykat pokládat mobily displejem dolů, kontrolovat přeškrtnuté notičky, popřípadě telefony vypínat nebo si je brát s sebou i na záchod a do koupelny. Již dávno patřím k lidem, kterým spadl mobil do WC. Není to sice zážitek za všechny prachy, ale do dvaceti tisíc se celkem snadno vejdete.
Nakonec všechno dopadne jako v tom vtipu, jak se pán u stolu chytí za srdce a zvolá, ježíš, já mám asi infarkt, proboha, to je bolest, Máňo, zavolej záchranku! Máňa popadne jeho mobil, jasně, jaký máš pin kód na odemknutí klávesnice? Éééh, už je to dobrý, nikoho nevolej…
Vzpomínám si na starého a svým způsobem snad i dobrého doktora Miroslava Plzáka, kterého jsem znal dlouho a osobně, za starých bolševiků jsme společně dělali představení pro lidi na téma partnerské vztahy a jak vyzrát na manželství, pan doktor tomu říkal Partnerské judo a později, za demokratických bolševiků v devadesátých letech jsme měli každý zvlášť svou vlastní partnerskou poradnu na Supru a spíše jsme řešili aktuální problémy, než jestli je lepší mlčet nebo zapírat nebo se nechat zapírat a sám ani nevím jak to Plzák řešil sám za sebe, když sám zlehka a nenápadně spolupracoval s českou StB, možná jen občas trochu zapíral.
No, ze všech těchto zkušeností, když jsem dal dohromady zřejmě asi nejúspěšnější a nejlepší komunikační systém mezi lidmi, který platí pro současnost a zřejmě bude platit i pro budoucnost, tak hlavní heslo nebude jen zapírat, zapírat, zapírat, ale mazat, mazat, mazat. Pak už ani nebude co zapírat.
Současný stav veškerého vizionářství a veškeré techniky, stejně jako stav komunikace na českých informačních tocích, stále dokola potvrzuje staré dobré, kdo maže, ten jede. Nestačíme žasnout, jak se stará lidová moudrost dokáže udržet i proti jakýmkoli jiným či novým poučkám a heslům.
Takže se prakticky zanedlouho můžeme pomalu těšit na další, důkladně promazané Vánoce a sami za sebe budeme dál s radostí v srdci a s odhodlanými tvářemi, mazat, mazat, mazat.
A jak na tom budou celebrity, VIPáci a lidé slovutní a známí?
Bude to chtít více nicků a podobných triků, více přezdívek a více pseudonymů a potom o sobě občas rychle něco napsat a stejně rychle to zase smazat. Což vlastně bude tvořit budoucí časuvzdornou konstrukci vynikajících mezilidských vztahů. Mazání zdar!
