Článek
Člověk je zvláštní tvor, protože se dokáže velmi rychle adaptovat na lepší podmínky, na které si posléze snadno zvykne, ale naopak mu to s tou adaptací moc nefunguje. Když se něco zhorší, je to spíše šok než adaptace.
Cokoliv se stane negativního, musí se rychle řešit. I kdyby šlo třeba jen o ztrátu pětikoruny - v mysli postiženého to není chápáno jen jako „změna“, které by si za určitých okolností nemusel ani všimnout. Je to tragédie, s níž se bude muset nějak zodpovědně vyrovnat. Nejlépe v kruhu přátel nebo v kruhu rodiny.
Když se někomu podaří najít si dobrou práci nebo přestěhovat se do lepšího bytu, tak je to víceméně samozřejmost, stalo se něco, co se stát mělo a muselo, protože jsem si to hodně přál a neúnavně jsem o to bojoval. Vlastně už bylo na čase. Když to má i náš soused, který v intelektuálních kvízech dosahoval horších výsledků než já, mám zcela logicky nárok na to samé.
Při posuzování ostatních lidí děláme často chybu, když podléháme syndromu kolektivní viny. Je to velmi složitý problém, který často neumí vyřešit ani psychologové nebo psychiatři a dokonce i nejeden psychoterapeut je na to krátký.
Každý z vás určitě někdy viděl nebo sledoval rozhovor se slavným člověkem v nějakém pořadu, dejme tomu, že by pan René Novák měl dost peněz na to, aby založil a začal „vysílat“ Show Reného Nováka a teď by si tam zval různé slavné a vlivné osobnosti, třeba zpěváka Hlasivku, o němž si polovina národa myslela, že je už dávno po smrti, ale on ještě žije a teď nazpíval zbrusu novou písničku o tom, jak rád vzpomíná, ale už si bohužel nic nepamatuje.
Sedíte u počítače, sjíždíte novinky, boty se slevou a krémy proti vráskám, do kterých by vám ty boty i po slevě mohly klidně zapadnout a surfujete po nabídkách, každý po vás chce, abyste se někde registrovali a vtom se vám na monitoru objeví Show Reného Nováka, má to děj, má to švih a má to spád a René Novák představuje svého dnešního hosta, Horváta Chorála Hlasivku, který získal ocenění v Istanbulu a teď bude zpívat i u nás, no tak si to poslechnete a řeknete si, že ten René Novák má zajímavé hosty, příště tam budou dvě manažerky e-shopu, který nic zvláštního nenabízí, ale právě tím je natolik zvláštní, že to každého zajímá, a tak tam stojí dlouhé pomyslné fronty.
A teď jsme u toho - když sledujete různé show, koncipované jako rozhovory s hosty, tak se tam v drtivé většině objeví jeden host, který prezentuje své vlastní názory, málokdy se stane, aby během rozhovoru začal vášnivě diskutovat sám se sebou nebo aby projevil nesouhlas se svými vlastními názory - ale naprosto jiná situace je, když přijdou dva hosté společně a teď jeden začne říkat něco, s čím ten druhý nesouhlasí nebo se za to stydí, popřípadě se mu nelíbí, že se má něco intimního větrat na veřejnosti.
Nastávají potom prakticky neřešitelné situace, v podstatě snad i horší, než kdyby moderátor nesouhlasil se svým hostem. Tak si to prostě řeknou a po vysílání každý maže domů a tam už může běsnit v soukromí, popřípadě mezi svými. Bratři nebo manželé, popřípadě spolupracovníci se ale mohou doma poprat.
Složitá situace byla u nás po druhé světové válce čili po roce 1945 s odhlasovaným a odsouhlaseným odsunem Němců. Tragédie spočívala v tom, že není Němec jako Němec, což je snad každému jasné. Myslím, že se to nedořešilo dodnes.
Jednou jsem se bavil se svým starým dobrým známým hudebníkem Martinem Němcem, který má syna a já mám taky syna a jen tak pro zajímavost jsem řekl (protože můj syn má německou státní příslušnost), hm, to je zajímavé, že já jsem Čech a můj syn je Němec. Nato mi Martin Němec odtušil, ano, je to zajímavý. Můj syn je taky Němec.
No, hlavně si říkám, že snad na nás nebude nikdo svalovat nějakou kolektivní vinu.
