Článek
Když jsem si jen tak pro zajímavost sestavil seznam členů své rodiny a počítal, kolikrát někdo v rámci mého příbuzenstva slavil narozeniny, dospěl jsem k zajímavému číslu. Můj děda z otcovy strany toho moc nenaslavil, protože zemřel, když mu bylo 45, ale babička se dožila devadesátky. Otec se též dožil devadesátky a zemřel, protože měl nehodu, kdyby ji neměl, tak by určitě ještě byl mezi námi. Dále měl můj otec tři sestry (jako od Čechova), dvě se dožily osmdesátky, třetí ještě žije, nedávno oslavila pětaosmdesátiny. Manžele těchto tetiček ani nepočítám, ti jsou v celkovém zařazení spíše jako postavičky od Dostojevského. Zdatní pracovníci, ale vždycky spíše tak sami pro sebe.
Z matčiny strany se děda i babička dožili devadesátky, moje matka se též dožila devadesátky a její bratr má za sebou oslavu osmdesátých osmých narozenin. Pokud na něho něco nespadne, tak se též dožije minimálně devadesátky. Snaží se. Nerozčiluje se, nepije, nekouří, dbá na pravidelný spánek a harmonické pracovní prostředí, rakovinu už měl, asi třikrát nebo čtyřikrát, zatím ho z ní doktoři vždycky vysekali a poslali z nemocnice domů.
Z těchto zdrojů pocházejí také moje dvě sestřenice a moji dva bratranci, to je odhadem čtyři krát šedesát dalších narozenin. Já sám mám už 78 narozenin za sebou a k tomu mám dvě děti, to je dalších dvakrát padesát osm narozenin. Jejich děti nepočítám, protože ani nevím, kolik jich mají. Odhadem by to mohlo být tak dalších padesát narozenin.
Samozřejmě jsem nezažil všechny narozeniny, týkající se naší rodiny, protože, když bylo dědovi dvacet, tak jsem byl ještě na houbách, ale už to byly narozeniny, které se v rámci naší rodiny musí počítat.
Takže, když vynecháme eventuální existenci náhodných levobočků, mohu si v rámci svých rodových linií připsat na konto 1142 narozenin, to znamená, že kdybych v rámci svých rodů slavil jedny narozeniny denně, tak bych mohl slavit bohatě přes tři roky. Jak znám své příbuzné, tak tuto příležitost k oslavám určitě nikdo z nich nevynechal, takže i když jsem nepočítal Věrku, původní manželku svého strýce (80 let), jeho současnou manželku a manželky a manžele svých bratranců a sestřenic, tak mi to vychází tak, že během naší existence slavila tato parta své narozeniny, místo aby poctivě pracovali a snažili se rozšířit svůj majetek.
V podstatě by to měl být "náš" majetek, protože peníze a majetek, který patří rodině má patřit rodině. V tom jsem možná trochu staromódní, ale neříkejte, že občas nemáte podobné starosti. Jako rodina máte stále menší a menší zisky, zatímco náklady na opulentní oslavy narozenin rodinných příslušníků neúměrně rostou. To by mě docela zajímalo, k jakému řešení byste v tomto směru dospěli vy, kdybyste museli.
