Článek
Co je člověk člověkem, co lidstvo lidstvem, muž mužem a žena ženou, existovaly mezi jednotlivými příslušníky lidského rodu vztahy – rodinné, společenské, pracovní, permanentní, pevné, družné, odměřené, vřelé, sexuální, ale i rozkolísané, vztahy, které se neustále měnily a na základě všech myslitelných i těžko představitelných vztahů a vztahů, které dokázaly kohokoliv překvapit ze zálohy se měnil přístup k životu a celková spokojenost všech lidí.
Složité byly prakticky vždy sexuální vztahy, hlavně proto, že jim nikdo nerozuměl a přitom svou naléhavostí často překonávaly i populární pud sebezáchovy. Ne na každého působí tajemné sexuální síly stejným způsobem nebo stejnou intenzitou. Lidé se v tomto ohledu dají rozdělit do celé řady různých skupin od chronických asexuálů až po sexuální maniaky, kteří jsou schopni, když to na ně přijde, dostat se do sexuálního rauše i před vrátnicí policejní stanice.
Podle obecně platných norem jsme si zvykli vnímat sexuální vazby především jako vztah dvou lidí, který může být klasicky heterosexuální nebo homosexuální, může být pevný, stabilní, partnerský, manželský, popřípadě milenecký nebo se může jednat o vztah, který je v krizi, o vztah, který se rozpadá a končí, jeden druhého opouští nebo se jeden k druhému vrací, ale stále jde o vztah dvou lidí.
Málokdy se v oblasti sexuality jedná o vztah více lidí najednou. Stále ale opakuji a zdůrazňuji, že je dlužno rozeznávat vztahy pracovní a vztahy sexuální. A opět se vracím ke své původní myšlence, že sexuální znamená především „párový“. Jakékoliv napětí, ať už z hlediska psychologického nebo fyzikálně chemického může vzniknout jedině v místech, kde je měřitelný potenciální rozdíl v hladinách energií, například vodopád může vzniknout kdekoliv, kde jsou dvě výškově rozdílné hladiny. Samozřejmě mohou vzniknout i dva vodopády vedle sebe, ale základem stále je a bude výškový rozdíl ve vodních hladinách. Nemůže jedna hladina nebo jedna vodní nádrž zmizet tak, aby vodopády stále dále vodopádily, jakoby se nic nestalo. Je to analogie vztahu muže a dvou žen, kdy se vztah těžko udrží, když muž zmizí.
Stejné je to v ostatních mezilidských sexuálních vztazích. Mohu mít k někomu dobrý vztah třeba kamarádský nebo pracovní nebo obchodní, to je už jedno, ale jakmile vztah přeroste ve vztah sexuální, má už své výsadní postavení, které se těžko porovnáná s jinými vztahy. Jakýkoliv další sexuální vztah v sobě nese zárodek žárlivosti a konkurenčního boje.
Tady právě narážím na to, co jsem chtěl tímto článkem říct – určitě jste už slyšeli o polyamorních nebo dokonce tolyamorních vztazích. Polyamorní znamená sexuální vztah s vícero lidmi (otevřeně a bez zábran, s ničím se neskrýváme) a tolyamorní znamená, že tolerujeme vedlejší sexuální vztahy svého partnera/partnerky. Asi proto, že pro něj chceme jen to nejlepší.
Řeknu to asi takhle – nikdy v životě (a sexuální vztahy mi skutečně nikdy nebyly cizí) jsem se s ničím, co by se dalo nazvat polyamorním nebo tolyamorním vztahem nesetkal. Pokusy o realizaci podobných nesmyslů končily většinou tragicky. Všichni víme, jak dopadl doktor Středa a všichni víme, že o žádném fungujícím polyamorním nebo tolyamorním vztahu nevíme.
Když byly dva, co měli vztah, tak spolu chodili a byli partneři, zásah koholiv třetího do vztahu se odjakživa nazýval nevěra, jakmile vzniknul intimní vztah mezi šéfem a podřízenou na pracovišti nebo mezi šéfovou a podřízeným na jiném pracovišti, tak to vždy skončilo pádem do neznáma nebo vztah skončil v kotrmelcích a přihlížející spolupracovníci pro to hned měli po ruce plno šťavnatých a výstižných označení a pojmenování, ale polyamorie ani tolyamorie se mezi nimi nevyskytovaly.
Takže, berme tyto názvy a termíny jako uměle vymyšlené někým, kdo se potřeboval v rámci své kariéry zviditelnit – a to je všechno. Pokud budete chtít organizovat trojku nebo čtyřku bez výměny, popřípadě s výměnou partnerů, tak, aby s tím všichni zúčastnění souhlasili, musíte na to jít úplně jinak. Hlavně by měli všichni zúčastnění brát takovou akci jako jednorázovou, bez jakékoliv snahy o pozdější opakování.
Absolutně nechápu, jak si může nějaký psycholog myslet, že se mezi sebou domluví celá skupina lidí.
