Článek
Monica Star je moje spolupracovnice, asistentka, pomocnice, kolegyně a spolubojovnice a když se někdy stane, že musíme společně profesionálně trpět, když například máme tolik práce, že se to prostě nedá v žádném rozumném termínu stihnout, tak i spolutrpitelka. Je výborná vykladačka tarotových karet a samozřejmě se vyzná i v astrologických souvislostech mezi postavením hvězd na nebi a průšvihy v naší realitě a takříkajíc v malíčku má i rituály a magické postupy, čili i v tomto směru se vyplatí nahlížet na Monicu jako na slovo vzatou odbornici a konzultantku.
Když jsem se zeptal, s jakými následky prožila v posledních letech všechna ta vládní omezení, karantény a podobné záležitosti, které nám vydatně komplikovaly profesionální život a životní cestu, odtušila:
"Přišlo mi, že se v karanténě ani po karanténě nic nezměnilo. Stále píšu články a fotím, a proto to na mě ani nepůsobilo tak, jako třeba na jednu mou klientku, která ve stresu napadla svého přítele, rozbila mu talíř o hlavu a on ji zfackoval, aby se probrala ze záchvatu a mezitím volal policii.
Ale přece jenom na mě celková nálada téměř po roce nepřirozeného šaškování začíná působit třeba tak, že mám občas chuť pustit si filmy jako Zombieland, Den poté nebo osmou řadu American Horor Stories s názvem Apokalypsa. A teď jsem dokonce začala přemýšlet o možnosti aktualizovat Čtyři jezdce Apokalypsy, protože ti originální ze Zjevení svatého Jana, nejsou moc poplatní této době. Například jezdec Mor, by se určitě měl jmenovat Koronamor, ohnivý jezdec Válka by mohl být Démon Globálního oteplování, černý kůň by místo hladu přivezl Blackout (výpadek elektřiny) a jezdec Smrt by se mohl jmenovat G5. Samozřejmě, že původní jména jezdců jsou nadčasové symboly, které ve své prapůvodní představě děsí lidstvo stále, takže se nic aktualizovat nebude, ale mohla by se použít osvědčená středověká metoda jak bojovat s pandemiemi a místo očkování vztyčit pár koronavirových sloupů. A něco málo si říct o jejich léčivé symbolice.
Jinak ale každému přeji, ať je zdravý a v bezpečí a místo vzrůstající agresivity, která je cítit hlavně na sociálních sítích a může souviset s nevybitou tepelnou energií, ať si co nejvíce odpočine nebo, což platí hlavně pro ženy, ať se naučí nový způsob líčení nebo se naučí vařit a k tomu dělat rituály na zdraví."
„Kdy tě začaly zajímat věci mezi nebem a zemí? Dá-li se to takhle nazvat.“
"O věci, které takzvaně leží mezi nebem a zemí jsem se začala zajímat už v dětství, kdy jsem dychtivě četla staré řecké pověsti (možná byly i římské a etruské, ale byly prostě antické) a zaujala mě Sibyla, věštkyně starověkých Římanů a Pýthie z Apollonova chrámu v delfské věštírně, také jsem četla o bájném věštci Fíneovi, kterého Argonauti zachránili před Harpyjemi, které měly s odhadem budoucnosti a s proroctvími společného akorát to, že, když se objevily, tak to nevěštilo nic dobrého. Věštec Argonautům za odměnu řekl, jak dopadne jejich cesta, korunovaná privatizací zlatého rouna. Zaujala mě také Sfinga se svými hádankami a později samozřejmě i méně bájný, ale o to více skutečný astrolog a léčitel Nostradamus. Už tenkrát jsem často přemýšlela o tajemných, zdánlivě nicneříkajících věštbách a dvousečných věšteckých hláškách, které se daly vyložit na dva nebo i na tři navzájem si odporující způsoby - vyber si dle momentální nálady, ale o to zajímavější psychologický účinek to muselo mít na klienty. Aha, tak, když překročím řeku Halys, zničím velkou říši, řekl si Lýdský král Kroisos, když to říkala Pýthie, tak na tom asi něco bude, překročil řeku, napadl Peršany a dostal čočku, že se z toho už nevzpamatoval. Říši sice zničil, ale vlastní. Něco podobného se stalo i králi Pyrrhovi, který chtěl zmasit Římany a dostal věštbu: Lid tvůj římské vojsko překoná! Ale teď - co je podmět a co je předmět? Přísudek je jasný, ale není jasné, kdo komu vypráší kožich. Nakonec to dopadlo přesně naopak, než to podle Pyrrha dopadnout mělo. Věštec Fíneus zase žil sám na ostrově a protože to byl skutečně dobrý věštec, spíše to byl takový jasnozřivec, tipař, který viděl bohům do hlavy a prozrazoval boží úmysly lidem, akorát, že to nedomyslel sám za sebe, protože tak dlouho provokoval a zvedal bohům mandle, až se stalo to, co by mu každý řekl i bez karet - bohové na něho poslali Harpyje, což byly víceméně ženské postavy s pařáty a drápy, aby ho hlídaly a vždycky, když se chtěl najíst, tak mu jídlo sebraly a do misky se mu vytentočkovaly až po okraj a taky od něho odháněly klienty. Fíneus pomalu umíral hladem a z toho plynulo i poučení, že by věštec neměl říkat lidem úplně všechno. Jakmile se začal projevovat jako slepičí puška, jak říkala moje babička, tak mu hned jedna Harpyje seděla na rameni a druhá si cvičila břišáky nad talířem s jídlem. Navíc Harpyje prý podle legend moc nevoní.
Hodně věštců, třeba Nostradamus nebo takzvaný spící prorok se vyjadřovalo ve verších nebo v hádankách, ale většinou nikomu neradili, co by měl dělat, čili ani nevadili, spíše se snažili každého inspirovat k vlastním myšlenkám, popřípadě i k přehodnocení svých rozhodnutí. Nikde není dáno, ani psáno, co se v budoucnosti odehraje a nikdo to také do posledních detailů neví. Rámcově to samozřejmě tuší hodně lidí, kteří jsou mocní nebo mají peníze a zkušenosti, ale z tohoto hlediska by se mohli mezi úspěšné věštce řadit i takoví borci, jako třeba známý Machiavelli, popřípadě Napoleon nebo Rothschild. A možná i Edison, Tesla, Fleming… V podstatě jde stále dokola o určitý vizionářský princip myšlení, kdy člověk, který nahlíží do budoucnosti, dosáhne spojení s podvědomím, které inspiruje racionální rozum k použitelným závěrům. Kdyby bezpečnostní agenturu G4S Cash services v listopadu 2007 řídila Pýthie nebo Sibyla, tak by nikdy nezaměstnali důvěru budícího Františka Procházku, který jim 1. prosince 2007 štípnul 540 miliónů korun a zmizel neznámo kam.
Věštění bylo vždy složeno z věcí tajemných a tabuizovaných a z notné dávky psychologie. Psychologem teď nemíním člověka, který má titul psychologa, ale který rozumí psychologii a umí ji použít."
„Měla jsi v této oblasti nějaký vzor?“
„Své vzory jsem nacházela především v knihách. Dobré knížky jsou zcela určitě tím nejlepším učitelem v mnoha směrech a oborech, výklad karet, meditace a astrologii nevyjímaje. A jestli věřím na osud? Věřím tomu co vidím. Každý se narodí do určité situace, nikdo si nemůže vybrat, kde, kdy a komu, do jaké rodiny nebo jaké svobodné matce se narodí. To se snad dá pochopit. Rasa, inteligence, tělesná výška a sklony k dědičným chorobám si také nikdo sám od sebe nevybírá. To se dá také pochopit. Stejně tak není možné se dopředu připravit na celou řadu náhod, které se nesmazatelně zapisují do našeho života. Jak se má někdo vyhnout tomu, aby se na procházce nechytil do pasti na medvědy nebo nešlápl na minu? Jak se měli obyvatelé Pompejí vyhnout výbuchu sopky? Jak se měli lidé v Hirošimě zachovat den předtím, než na ně spadla bomba? Jednou jsem četla zajímavý příběh o člověku, který bydlel v Hirošimě, přežil výbuch atomové bomby a hned ten samý den odjel za příbuznými do Nagasaki. Pokud tohle všechno nazveme osudem, tak v osud věřím, protože žít na Zemi a nevěřit na osud by asi byla docela bláhovost, ne?“
„Jaké věštecké metody používáš?“
„Věřím na synchronicitu, čili souběžnost různých náhod a používám výklad tarotových karet. Podle toho, jaké karty se na stole po zamíchání objeví, se inspiruji při odhadu správné odpovědi na různé otázky. Většinou luštíme s klientkami práci, vztahy, jaké jsou šance na navázání vztahu, když vyhlédnutá oběť nereaguje, popřípadě, jestli se někdo, s kým klientka přerušila vztah a s definitivní platností ho vyhodila, už brzy vrátí a bude prosit o odpuštění. K tomu se samozřejmě také vztahují různé rituály.“
„Na co jsou tvoje rituály obvykle zaměřené?“
„Podle naší definice je rituál umění podat své přání tak, aby to zaujalo pozornost co největšího množství adekvátních bytostí, včetně vyšších entit, polobohů a bohů, pokud existují a tím se může zvýšit pravděpodobnost splnění rituálem podporovaného přání. Rituály provádíme často ve skupině, můžeme rituál provést pro někoho, popřípadě, když se chcete rituálu osobně zúčastnit, tak ta možnost je zde také. Někdy realizujeme rituály v Praze (celá Praha je magická a vhodná ke konání rituálů), jindy jezdíme ven, mnohokrát jsme byli ve Starých Splavech u Máchova jezera nebo v Jiřetíně pod Jedlovou a v Dolním Podluží a na Tolštejně, to všechno jsou místa přímo nabitá magickou silou, je tam také velké množství kulturních a stavebních památek. Kdo chce, tak si tam svoje místo k osobnímu rituálu najde, krásná je také Křížová cesta na Křížové hoře nad Horním Jiřetínem, poblíž Varnsdorfu.“
„Co vnímáš jako svůj největší úspěch v ezoterice?“
„Zajímavá otázka, protože ono je toho docela dost, co by se dalo chápat jako úspěch. Díky kartám a rituálům jsem se seznámila s hromadou bezvadných lidí, s tolika pozoruhodnými lidmi jsem se neseznámila ani za léta, kdy jsem pracovala v české televizi. Bylo mi ctí uvádět se Slávkem Bourou několik esoterických festivalů v Jihlavě, kde jsem si mohla i zapózovat při módní přehlídce, která se konala v rámci festivalu, vykládala jsem karty v televizi, v Budapešti, kde se realizovaly věštecké pořady pro televizi Barrandov, měla jsem možnost si zahrát ve filmu Poklad, který natáčela moje dobrá známá režisérka, s níž jsem se též seznámila přes umění a přes karty, protože esoterika, vždy byla a je i v současnosti, cesta umění, hlavně vypravěčského a výtvarného, do esoteriky dnes patří i fotografie, malířství, copywriting a psaní knih a publikací, stejně jako konzultace přepestrých životních příběhů přes mailovou poštu.“
„Podle čeho se pozná dobrý věštec?“
„Můj hodně dobrý známý, přítel Reon Argondian se dokonale vyzná v symbolice, kterou používá na svých obrazech, každý den si z balíčku karet vytáhne jednu tarotovou kartu a podle ní soudí, jaký asi bude den, který má před sebou. A právě podle toho se také pozná dobrý věštec, je to v podstatě hravý umělec a současně i psycholog, i když lidé k psychologům v současné době chodí dost neradi, je možné, že je to pro ně moc oficiální nebo svazující, i když to zaplatí pojišťovna, ale když se někdo, kdo je známý spíše jako kartář nebo věštec vyzná v psychoterapiích a psychoanalýze, tak už je to víceméně vítaná hra, kterou si poměrně dost lidí klidně a rádo zahraje. A světe div se, tarotové karty se začínaly používat v Německu u klasických psychoterapií už kolem roku 1985, což se u nás málo ví, ale protože mám sama vynikajícího učitele, kartáře, spisovatele, fotografa a dalo by se říct i kolegu, mága Ravena Argoni, tak to všechno vím. I když je určitě pravda, že věcí, které se ještě budu muset učit a naučit je daleko víc.“
