Článek
Není to tak dávno, co jsme si ještě před koncem roku 2024 přáli šťastný, veselý a hlavně pravidelný a právě ona podvědomá touha po určité pravidelnosti (v čemkoliv) mě přinutila k lehkému zamyšlení.
Jsou lepší věci, které se pravidelně opakují, nebo jsou lepší věci, které pravidelné nejsou? I když jsou třeba příjemné a užitečné?
Toť otázka!
Je zřejmé, že tuto otázku na počkání nevyřešíme, ale mohu směrem k ní alespoň napsat svůj názor.
Člověk má bůhvíproč sklony k neustálému hledání rovnováhy a symetrie. Když jsou věci přehledně vyvážené, vzbuzuje to v nás pocit spokojenosti. Čert ví, jak to vzniklo, ale, když budeme tento problém studovat více do hloubky, vyjde brzy najevo, že si v této oblasti něco namlouváme.
Ona totiž většinou ani tam, kde ji vidíme, žádná symetrie není. Kdybychom rozdělili (například rozstřihli nebo v počítači rozpůlili) fotografii lidské tváře z anfasu a získané poloviny dali dohromady, tak, že bychom měli jeden obličej „slepený“ ze dvou pravých a druhý obličej ze dvou levých půlek, budou na nás zírat dva úplně nové obličeje, které se budou lišit navzájem a budou i jiné, než obličej původní. Hodně fotografů, kteří našli doma nůžky, se tímto královsky bavili a občas někdo dokonce uspořádal výstavu z bizarních spojení levých a pravých tváří fotografovaných objektů.
Zrovna tak není symetrické lidské tělo, na první pohled možná téměř ano, ale přece jenom, srdce není úplně vyváženě uprostřed hrudníku, zrovna tak játra jsou výrazně na pravé straně, stejně jako slepák, nemluvě o tom, že kdyby měl někdo po obou stranách břišní dutiny tračník vzestupný nebo naopak tračník sestupný, nijak by mu to neprospělo. Stejně tak nás v našem pravolevém světě nepřekvapí, že většina lidí jsou praváci, mají těžší pravou polovinu těla, silnější pravé ruce a jízdní kola vodí po pravé straně. Já po levé, protože jsem napůl levák.
Když mám hodit kus cihly tak, abych se trefil do okna, házím levou rukou, kdybych měl házet nožem, budu házet pravou. Devítku beru automaticky do pravé ruky, vidličku do levé a pokud si chci sednout za volant, snažím se k němu dostat skrz levé dveře, to všechno jsou věci, které dokazují, že náš svět není symetrický, ale přesto máme pro jakékoliv projevy symetrie upřímné pochopení možná až slabost.
Vědci, kteří se při svém zkoumání nezastaví před ničím, zjistili že lidský obličej se nám zdá krásný, když je symetrický a nejsou v něm zapsány žádné velké odchylky od průměrných rozměrů a hodnot. Jakmile je něčeho příliš, viz například Pinocchio se svým nosem jak klikou od blázince nebo je naopak něčeho málo (málo vlasů nebo malé, zapadlé oči) už to vnímáme jako vadu na kráse.
Konečně se dostáváme k jádru pudla - proč se nám zdá, že když se nějaký jev opakuje pravidelně, je v našich očích lepší, než jev, který se opakuje nepravidelně? Jako kdyby zde chyběla jakási symetrie opakování, dá-li se to tak nazvat.
V rytmu obvykle vnímáme malou odchylku od pravidelných těžkých dob jako osvěžující synkopu. Nicméně, co je osvěžující v hudbě, není příjemné v oblasti zdraví, kde může jít o náhlou ztrátu vědomí.
Maminky nám vštěpovaly, že člověk musí pravidelně a dostatečně spát, stejně tak by měl pravidelně, nejlépe třikrát denně jíst.
Taky jsem nad tím mnohokrát přemýšlel, zvláště, když jsem dlouhá léta pracoval ve fabrice na tři směny, které se neustále měnily a každá byla jinak namáhavá, často nebyl ani čas skočit si na WC, o půlhodině na oběd ani nemluvě. Jeden můj kámoš dělal nepřetržitě dva roky za sebou samé noční. A nic, byl normálně zdráv a vesel, říkal že když přijde domů a spí přes den, tak musí mít důkladně ucpané všechny světelné škvíry a měl by mít klid na spaní, potom je v pohodě. Zřejmě to funguje, tomu věřím, protože jsem si vyzkoušel divoké střídání pracovních směn na vlastní kůži nebo spíše na vlastní signální soustavu - a dobrý.
Trochu bych asi diskutoval na téma, jestli je dobré, když člověk pracuje na sobě, cvičí a medituje a k tomu třeba bere potravinové doplňky nebo vitamíny, jestli je má užívat pravidelně. Znáte to - doktor napíše „třikrát denně“ nebo „dvakrát denně“, ale jak můžeme vědět, jestli by nebylo lepší nepravidelné dávkování, jeden den jednou, druhý den dvakrát, třetí den vynechat, potom dva dny po třech?
Když jsem kdys dávno trénoval a cvičil nejdříve zadara v sokolovně, potom za peníze ve fitku tak se mi ukázaly nejlepší tréninky, které pokaždé představovaly trochu jinou zátěž na jinou část těla, nebyly to stejné tréninkové dávky, například, že bych v úterý cvičil ruce, ve čtvrtek nohy a v sobotu břicho a záda. U mě se cvičilo, trénovalo a meditovalo nepravidelně - a měl jsem nejlepší výsledky a dodnes nemám žádné tělesné nebo zdravotní potíže. Je mi 77.
Jediné trauma, které mám, je z jednání s úředníky, to je zřejmě už nevratné, ale to má asi každý.
Myslím, že jsem díky nestejným tréninkovým dávkám ušetřil spoustu času, energie a peněz. Připravit si to ale musíte individuálně. I s delšími přestávkami, kdy necvičíte vůbec.
