Článek
V počítači něco zachrastilo, obrazovka pohasla, načež se na modrém pozadí jak na krásném modrém Dunaji objevila lakonická hláška, v systému došlo k chybě, počítač se musí restartovat, probíhá shromažďování dat - 0 %. A to bylo všechno. Nápis i s vyčíslením 0 % po půlhodině s definitivní platností zmizel a dál tam toho nebylo k vidění víc než kdyby mi počítač na zmíněném modrém Dunaji, spadl přes okraj loďky.
Vzhledem k tomu, že veškerá moje výdělečná, čili smysluplná činnost vždy spočívala v úspěšné spolupráci s vysoce organizovanou neživou hmotou, zvanou computer, notebook, laptop nebo počítač, necítil jsem v této situaci žádnou inspiraci k veselým nebo vtipným poznámkám.
Měl jsem počítač - nemám počítač. Vzhledem k tomu, že potřebuji počítač ke každodennímu boji o základní hmotné zabezpečení pro dvě osoby, jednoho psa a jednu kočku a krizová situace mě zaskočila ve chvíli, kdy jsem měl v kapse akorát pár drobáků a na stole přede mnou se mi do očí smálo poslední vážné varování vlastníků bytu kvůli zpoždění v placení nájmu, musel jsem se zrychlit jak v rozhodování, tak v konání, jako starý dobrý Charlie Chaplin v klasické grotesce a učinit cokoli konstruktivního pro zachování svého rodu homo copywriter sapiens.
Do té chvíle jsem nepříliš prozřetelně věnoval velký díl životní energie na uskutečnění víceméně sobeckého záměru dožít se v poměrném zdraví sedmasedmdesátých narozenin. O což se koneckonců usilovně snažím i poslední dobou 24/7 - jde hlavně o boj s postupující demencí, projevy starého dobrého Alzheimera a občasných křečovitých bolestí veškerého pasivního pohybového aparátu. Čas je prevít a stárnutí je nemoc. Né moc, ale i tak to stačí.
Co teď? Mám nasadit do hry pozitivní myšlení? Vždy se snaž na všem, i na tom největším exkrementu najít něco pozitivního, hezkého, užitečného a dobrého, jinými slovy, všechno zlé je k něčemu dobré, třeba Hirošima… ale už tady to začíná bučet a slyší to každý.
Nebo se mohu pokusit oživit metodu správného odpočinku. Říkám to už přes dvacet let, že usilovně cvičit umí každý, ale důkladně si odpočinout nezvládne skoro nikdo. Nicméně, i s nákladem odpočinku na zádech snadno poznáme, že tudy cesta k úspěchu nevede.
Vědci prý zjistili, že náš život je protkán mnoha volbami, pořád se musíme nad něčím a k něčemu rozhodovat, což může právě inteligentní a vzdělané lidi vytlačit z ringu. Začnou podléhat chaosu, depresím a traumatům. Což je věc, na kterou jsem vždycky říkal, že kdo se bojí, nesmí do lesa. Když budu vědět, že je v jeskyni zakopaný poklad, ale raději tam ze strachu nevlezu, tak asi není co řešit.
Jak se ale rozhýbat, když je člověk paralyzovaný úzkostí a strachem? Na to vám žádný systém, který na internetu vykvetl hlavně díky existenci sociálních sítí neodpoví.
Prý je též škodlivé zbytečně moc přemýšlet nad minulostí nebo budoucností. Už proto, že ani jedno dokazatelně neexistuje. Když se ale soustředíme na přítomnost, hned se budeme cítit šťastnější.
Ano, nemám počítač, to je výborný, můžu svá díla sepisovat rukou jak středověký mnich. To je zábava, aby mi smíchem nepraskla kýla, hahaha…
Ale jak vidíte, tak jsem to nakonec zvládnul, nejdříve jsem si počítač půjčil, potom koupil, ale hlavně jsem postupoval podle své osvědčené metody, začít nejdříve hasit to, co nejvíce hoří. A klidně třeba i s použitím vulgarismů a s nasazením všech kognitivních funkcí, které jsou zrovna po ruce. Jinými slovy, hlavně něco dělej! I kdybys měl třeba jen kopnout do dveří nebo do zdi.
Jo, abych nezapomněl - četné studie též naprosto vědecky varují, že příčinou depresí často bývá strava bohatá na tuky.
K tomu si vždycky vzpomenu, jak jsem měl výbornou náladu, když se mi nedávno, asi po dvou týdnech hladovění podařilo ušetřit si prachy na osminku másla.
