Článek
Dexík je pomeranian. Dvoukilový psík, živý a veselý a na tomto videu je poprvé po narození na delší procházce v parku ve Stromovce. To možná ty dvě kila ještě ani neměl. Navíc jsme se nemuseli bát, že nám uteče nebo, že ho budeme těžko chytat, kdyby se někam podle své vlastní vůle vydal, protože jsme se pohybovali rychleji než on.
Předtím tím jsem měl asi 16 let staforda Jacka, to bylo pětatřicet kilo svalů a zubů, velkých jak krabičky od cigaret. Dexík ve své genetické podstatě patří mezi německé špice, což jsou psíci, kteří se často velikostí vyrovnají německým ovčákům a jsou nadupaní energií a nebojácní. Bývali často používáni ke hlídání ovcí a kdo někdy viděl špice při práci, tak pochopil, že s ním nejsou žádné žerty.
Tady jsem si řekl, že musím vyzkoušet, jestli má Dexík v sobě lovecké pudy, popřípadě, jestli se začne projevovat jako šelma, i kdyby to měl být třeba šelma sedlák.
Když jsme ho vypustili na louku, tak pobíhal mezi kytičkami jak malý princ z pohádky, obdivující křehkou květenu, ale jakmile jsem začal kolem poskakovat po čtyřech, tak se najednou zarazil a zničehonic po mně začal skákat jak šelma, útočící na kořist. Ne, že by se ke mně opatrně plížil a natahoval zvídavě čumák a snažil se poznat, co je to za divného tvora, který na něho míří foťákem, ale hned přecházel takříkajíc do útoku.
Musel jsem uznat, že je docela zajímavé, jak dokáží vrozené instinkty a pudy ovlivnit chování drobného a ještě k tomu malého psíka, který se teprve učí, co se patří a co ne.
