Článek
I od lidí, kteří nemají ani nejmenší sympatie k ruské agresi vůči Ukrajině často slyšíme, že válku je třeba ukončit prakticky za každou cenu, protože Ukrajina nemá ani nejmenší šanci vyhrát v tom rozsahu, aby ubránila nejen státní existenci nějakého zbytku, ale i hranice před rokem 2014 a možnost vstoupit do EU, případně do NATO. Není se čemu divit. Na mapě vypadá i Ukrajina vedle Ruska nepatrná. Počet obyvatel před válkou se pohyboval někde mezi třetinou a čtvrtinou toho ruského a kvůli nižšímu HDP na hlavu je poměr síly ekonomik ještě horší než u počtu obyvatel. Vývoj na frontě je takový, že dlouhodobě Ukrajina území spíše ztrácí, i když pomalu. Vtipy o Ukrajincích v Moskvě z časů úspěšné protiofenzívy roku 2022 dávno překrylo bahno zákopové války. Neomezená pomoc Západu by samozřejmě poměr sil změnila, ale kvůli riziku celosvětového jaderného konfliktu představuje obrovské riziko a minimálně Evropským zemím se pochopitelně do války nechce. Zatím máme možnost vybrat si a kdo by stál o válku? Naděje, že ruský lid prohlédne, zatouží po svobodě a svrhne režim, který Rusko zavedl do války, se také nenaplnily a nic je nepotvrzuje. Snad by situaci změnila smrt ruského vůdce a boje o následnictví. A co jinak? Bránit se a pomalu ustupovat k západním hranicím? Copak se takto dá válka vyhrát?
Na stejnou situaci jde ale nahlížet i jinak, pokud vyjdeme z následujících předpokladů:
- tato Rusy inscenovaná repríza I. světové války a částečně Krymské války by mohla i podobně skončit. Stačí se podívat, kde probíhala linie fronty v okamžiku kapitulace Centrálních mocností v I. světové válce.
- tato válka je válkou za obnovu Sovětského svazu, Ruského impéria či spíše něčeho mezi tím. Ruská média to přiznávají naprosto otevřeně a čtenáři v diskusích s tím, že je třeba Ukrajinou ovládnout celou skutečně nemají problém. Narativ o ochraně rusky hovořících obyvatel je určený pro zahraničí. Jiná motivace ani nedává smysl a dokazoval jsem to v jiném článku (https://medium.seznam.cz/clanek/raven-co-vsechno-uz-rusko-na-ukrajine-prohralo-268054)
- Rusové odpustí svému vedení téměř cokoliv. Snesou útlak, stálé lži, korupci i důsledky sebehorších rozhodnutí na své životy. Neodpustí ale slabost. Slabý car nemá legitimitu a může být bojary zlikvidován.
Proto je skutečně možné, že by mohla celou válku zvrátit i poměrně malá vojenská operace, která by prakticky vyloučila dosažení skutečného cíle války a odhalila slabost režimu. To, co by předcházelo a následovalo, můžeme popsat ve vztahu k hypotetickému „dni D“:
Den D-45
Stručná zpráva ČTK o připravovaném společném cvičení armády Moldavské republiky s jednotkami zemí NATO nevzbudila prakticky žádnou pozornost a působila uklidňujícím až nudným dojmem. Rumunská účast měla být podle zdroje omezena na dva neúplné prapory, dvě roty bulharské armády navíc byly zárukou, že cvičení nepovede k ničemu, co by mohlo Rusko podráždit více než samotný fakt vojenské spolupráce země se státy NATO. Další evropské země se omezily na vyslání pozorovatelů. Ze strany Rumunska, Bulharska i Moldávie i prostřednictvím dávno nepoužívaných mechanismů NATO pro sdílení informací s Ruskem bylo dáno ujištění, že se cvičení nijak nedotkne separatistického Podněstří a žádná z jednotek dalších zemí nevstoupí na levý břeh Dněstru. V českých médiích se objevily prakticky jen dva články, které na zprávu reagovaly. Na Fóru 24 vyšel sžíravý komentář, že ani v pátém roce agrese nejsme schopni chápat Rusko jako darebácký stát a oprostit se od zbabělosti a zvyklostí z dob mírové spolupráce. Na stránkách komunistického periodika „Naše pravda“ se naopak komentátor rozhořčoval nad drážděním ruského medvěda ve sféře jeho zájmů, rozpínavostí NATO a snahou válkychtivé EU udělat si z Moldávie „ersatz Ukrajinu“. Oba komentáře spojovala minimální čtenost. Český čtenář myslel na dovolenou, tiše ocenil, co politici podnikli pro zmírnění napětí a jinak se o události ve vzdálené a pro něj nedůležité zemi nezabýval.
Den D-40
„Moldavská armáda cvičí mobilizaci“ oznamuje titulek na Seznam.cz. Moldavská vláda oznámila štábní cvičení a cvičnou mobilizaci. Povolaní záložníci se z velké většiny pouze ohlásili na stanovených místech. V zemi, kde má významná část obyvatel občanství jiného státu, mnoho občanů se zdržuje v zahraničí a evidence obyvatel není na úrovni států EU, dávala taková prověrka dostupnosti smysl. Pouze několik stovek vybraných nejmladších záložníků má být povoláno na skutečné vojenské cvičení k seznámení s novou technikou, kterou armáda Moldávie dostala nebo zakoupila od zemí EU. Nabízená odměna se pohybuje v přepočtu kolem 30 tisíc Kč za cvičení v trvání tří týdnů a je na moldavské poměry velkorysá. Armáda si tedy může vybrat z přihlášených dobrovolníků. HN se v článku: „Veletrh Kišiněv“ zmiňují o připravované dodávce repasovaných BVP, oznámené prezentaci výrobků několika významných zbrojovek v Moldávii a šance CZ 805 BREN na vítězství v právě zahájeném tendru na novou ruční zbraň moldavské armády hodnotí velmi optimisticky.
Den D - 18
Ruské kanály na síti Telegram, které se zabývají válečnými událostmi začínají spekulovat o ukrajinské ofenzívě. Nejčastěji je zmiňován možný útok od Záporoží ve všeobecném směru na Melitopol. Právě zde je malá vzdálenost od linie fronty k Azovskému moři a obsazení města by odřízlo západní část ruských vojsk včetně Krymu. Další blogeři zmiňují nejrůznější možná místa na jižní frontě. Prakticky všechny příspěvky ale zmiňují účast brigády Azov.
Den D-10
Je potvrzen přesun několika brigád Ozbrojených sil Ukrajiny na jižní frontu. Příslušníci Brigády Azov se ukazují i na sociálních sítích. I Rusové své levé křídlo narychlo posilují dalšími jednotkami.
Den D-6
Ukrajinské zdroje hlásí boje u Chersonu a přiznávají mimořádně těžké ztráty. Obvyklá ruská hlášení vítězství a ztrát nepřítele tentokrát chybí a objevují se až jako komentář ukrajinských zdrojů. Mimořádné ztráty měla mít zejména brigáda Azov, která je údajně na pokraji zničení. Zdroje obou stran se shodují na tom, že tato brigáda musí být v nejbližších dnech stažena na západ Ukrajiny k doplnění a vystřídána čerstvou brigádou. Tyto zprávy se v dalších dnech potvrzují.
Den D-2
Objevují se první zprávy o letecké bitvě mimořádného rozsahu nad středem a jihozápadem Ukrajiny. Ukrajinci údajně poprvé v jednom dni ztratili více stíhaček západní výroby, zároveň měli (také poprvé) sestřelit několik ruských strategických bombardérů.
Den D –1
Časopis JANES defence weekly ani s ním spojené internetové stránky si nikdy nelibovaly v senzacechtivých nadpisech. Titulek „Konec sovětského strategického letectva“ byl výjimkou. Autor popsal včerejší boje, ve kterých ukrajinské letectvo ztratilo 2 Mirage 2000 a 2 F-16. Dva piloti zahynuli, zároveň ale stíhači sestřelili 2 TU-22 neurčené verze, 1 TU-160 a 1 TU- 95. 3 členové posádek seskočili na ukrajinské území a byli zajati. Obě strany také vystřelily velké množství raket a několik dalších strojů mělo být poškozeno. Jeden TU-95 se navíc po poměrně nepatrném poškození protiletadlovou střelou rozpadl ve vzduchu a nejméně jeden TU-22 také měl přistát s poruchou motorů, které byly na odpis. Ruské strategické letectvo vůbec poprvé riskovalo přelet přes fontu s cílem vyřadit mosty přes Dněpr. Brigáda Azov je pro Rusy symbolem a neodolatelným cílem. Pivděnyj most v městě Dnipro se skutečně podařilo poškodit, brigáda Azov ale v té době měla být někde u Krivého Rohu a mířit na západ. Autor dokazuje, že současné Rusko není schopno tyto stroje postavit s výjimkou reaktivace několika vyřazených TU-160 a sovětské dědictví pomalu končí, i když má Rusko možná ještě stovku strojů tří typů. Dědictví SSSR a stroje odkoupené od Ukrajiny a uloupené Kazachstánu totiž decimují nejen ztráty, ale i nedostatek motorů a vyčerpaný resurs strojů, které v posledních letech nalétaly několikanásobek předpokládaných letových hodin a jsou na hranici životnosti, jak dokazují i zjištěné poruchy. Proto si Rusko podobnou akci už nemůže dovolit, pokud nechce ztratit možnost, aby byl zachován minimální výcvik osádek a alespoň několik desítek strojů bylo použitelných k poslednímu bojovému letu jako součást jaderné triády.
Ruský kanál „Fighterbomber“ ztráty letadel potvrzuje. Padlým přeje „věčný let“.
Den D - Ráno
Obě brigády na jihozápadě Ukrajiny přestávají v 5:00 místního času předstírat střídání a otáčejí se k západu. Tanky a obrněná vozidla prorážejí hraniční závory na moldavsko- ukrajinské hranici a kolony se ženou plnou rychlostí k Dněstru. Ruská armáda je naprosto překvapena, hlídky u vojenských objektů se ale staví na odpor. To od Rusů nikdo nečekal. Jednotky pokojně střežící obrovské sklady bez možnosti střídání měly být zpohodlnělé a zdomácnělé v poklidném Podněstří, kde se zastavil čas. Osamělí strážní s lehkými zbraněmi ale nemohou kolony obrněných vozidel ohrozit ani vážněji zdržet. Na jižním křídle je v 5.15 obsazen Pervomajsk, v 5.35 projíždějí ukrajinské jednotky Tiraspolem a o 10 minut později dosáhnou nejrychlejší jednotky mostu přes Dněstr u města Bendery na moldavské straně a po krátkém boji obsazuje kontrolní stanoviště Podněsterské moldavské armády (PMA) na hranici. Část brigády „Azov“ umístěná u města Okny s předními odřady v obci Stepanivka má k Dněstru nejblíže. V nejužším místě to od hranic separatistického Podněstří k řece nejsou ani tři kilometry po rovném poli a polních cestách. Důležitější než rekordní čas a dosažení Dněstru v 5.15 místního času ale je postup na regionální centrum Dubossary. Hlavním cílem operace je ale komplex skladů umístěných mezi obcí Cobasni/Kolbasna a ukrajinskou hranicí. Přední odřady umístěné v obcích Stanislavka, Velike Burylove a Domnicja, k nim přijíždějí čtyři minuty po zahájení útoku. To je také veškerý čas, který má ruské velení na reakci, než první tank prorazí bránu do areálu. I zde padne několik výstřelů, ale než dorazí v 5:27 od Podilska hlavní síly, je rozhodnuto. Vojáci v pyžamech a beze zbraní se bránit nemohou a jakékoliv myšlenky na odpor podlamuje i představa desítek tisíc tun hořlavých a výbušných materiálů v těsném sousedství, které by pochopitelně ohrožovaly hlavně obránce. Formální kapitulací vše ale teprve začíná. Je nutné zajistit a hlídat desítky budov, kde mohou být miny, zajmout stráže v odlehlých částech areálu a přijmout kapitulaci Operační skupiny ruských sil (OGRF), která má sice jen necelých 1.500 mužů, ale formálně je nástupkyní 14. armády. Určité oficiality tedy jsou nutné. Zpoždění proti plánu ale narůstá a do Rybnice, která je s necelými 50.000 obyvateli druhým největším městem Podněstří, vjíždějí čelní ukrajinské jednotky až kolem půl osmé ráno. Další hodinu trvá obsazení města a komunikace vedoucí na sever směrem k městům Raškov a Kamenka. Obyvatelé už mají čas reagovat a namísto rezignace nebo zděšení, se kterými se setkávaly jiné jednotky, projevují obyvatelé Rybnice nadšení. V oknech přibývají moldavské a ukrajinské vlajky, místní se dávají s vojáky do řeči a ochotně nabízejí zprávy i pohoštění. Velkou část obyvatel města totiž tvoří Ukrajinci, kteří podněsterský režim rozhodně nemilují už kvůli rusifikaci s ním spojené. Zdržení u Kolbasného a Rybnice by tolik nevadilo, pokud zbývající část Podněstří byla obsazena pomocným úderem z vedlejšího směru od ukrajinské Piščanky na Kamenku a Raškov. I zde se ale ukazuje pravdivost citátu, že žádný plán nepřežije první kontakt s nepřítelem. Několik dopravních nehod zpozdilo přesun a vláda v obsazovaném Tiraspolu zatím stihla vyhlásit poplach. Část PMA, která je na cvičení v terénu, se pokouší o obranu. Na most v pohraniční obci Chrustovaja je z několika aut vyklopen stavební materiál. Než se podaří obránce zahnat a překážku odstranit, vyrůstá na mostě a v sousední Severinovce mnohem promyšlenější barikáda. Podobná opatření nemohou ukrajinský útok zastavit, ale zdržení postačí. Doba pro reakci se pro vojsko v severním Podněstří prodlužuje z minut na hodiny. Jedna rota OGRF se tak může spojit s promíchanými jednotkami PMA v síle zhruba dvou rot a zaujmout obranné postavení na linii: jižní část Raškova zhruba od Leninovy ulice – Katerinovka- Strojenskij les. Záda jednotkám kryje ohyb Dněstru. V rovinatém a nepříliš zalesněném Podněstří je těžké nalézt lepší místo, které by nabízelo prostor pro vzdušný výsadek a zároveň mohlo být bráněno relativně malými silami.
Den D – večer
S výjimkou malé oblasti v prostoru Raškov- Strojenskij les je Podněstří obsazeno. Ukrajinské jednotky i zde dorazily k linii obránců a jejich rozhodný útok by ji musel prorazit. Na sociálních sítích se objevilo několik záběrů útoků FPV dronů na vozidla obránců, po krátkém boji ale bylo dohodnuto příměří a zatím se vyjednává. Přicházejí zprávy o tom, že z Tiraspolu do Kišiněva odjel faktický vládce Podněstří, Viktor Afanasjevič Gušan, který ovládá veškerou místní ekonomiku. Původní zprávy o jeho zatčení jsou ještě večer dementovány s tím, že několik hodin jednal s moldavskou prezidentkou. Na zítřejší den je k prezidentce předvolán velvyslanec Ukrajiny v Kišiněvě, Rogovej Paun a oznámena je návštěva prezidenta Rumunska. Ještě večer odvysílá moldavská televize projev prezidentky adresovaný zejména obyvatelům Podněstří.
Den D +1
„Celý svět zadržel dech.“ Historický novinový titulek z prvního dne operace Barbarossa je najednou překvapivě aktuální i při této invazi na území, které je posledním zbytkem dávno zaniklého SSSR. Rusko se ocitlo v situaci, kterou celá desetiletí hrozilo v oblasti Suwalského koridoru, ale ještě v horším postavení. Předpokládá se, že na obsazení Podněstří bude muset reagovat, ale útok je omezený a cíl zvolen chytře. Ani Rusko totiž Podněstří jako samostatný stát neuznává. Od linie fronty je Podněstří daleko a mořské pobřeží nemá. Konvenční pozemní operace je tedy nemožná.
Světové veřejné mínění neuklidní ani zpráva, že se improvizovaná obranná skupina v ranních hodinách vzdala. Její velitel, kapitán ruské armády A.S. Petrov, poskytl krátký rozhovor novinářům. Jeho slova: „Porazily nás drony a internet“ si našla cestu do titulků zpráv. Potvrdily se tak noční zprávy od ukrajinských obléhatelů, že místní dobrovolníci přicházejí do jejich linií a po odzbrojení jsou odesíláni domů. Útoky dronů zničily prakticky všechna vozidla i nepatrné zásoby munice. Zároveň se vojáci PMA dozvěděli o své situaci a zjistili, že se při návratu nemají čeho bát. Volba mezi návratem domů a hrdinskou smrtí za ztracenou věc byla u většiny z nich jednoznačná. K ránu už na linii zůstali prakticky jen ruští vojáci v naprosto nedostatečné síle pro obranu a bez zásob. Po likvidaci předmostí pro vzdušný výsadek tak Rusku dle většiny vojenských analytiků zbývá jediná odpověď, tedy použití jaderných zbraní.
Evropané reagují na riziko jaderné války. Kostely se po letech naplnily a v těch katolických jsou u zpovědnic fronty a improvizované pořadníky. Kina i divadla vyprodávají poslední vstupenky, restaurace a bary jsou plné k prasknutí.
Moldavská prezidentka předala velvyslanci Ukrajiny ostrý protest a vyzvala ukrajinské ozbrojené síly, aby se okamžitě stáhly ze svrchovaného moldavského území. Ukrajinská odpověď je zdrženlivá. Stažení je přislíbeno po odstranění bezpečnostních rizik. Ukrajinský velvyslanec zároveň oznámil, že prezident Ukrajiny pro řešení těchto záležitostí jmenoval zvláštního zmocněnce. Tím je Valerij Zalužnyj, velvyslanec v Londýně, který je momentálně na dovolené v rodné zemi.
Složky francouzských a britských ozbrojených sil, které disponují jadernými zbraněmi, a síly USA v Evropě vyhlašují zvýšenou pohotovost.
Den D+2
Evropa se probouzí o dalšího rána s překvapením, že se vůbec probouzí, a nenastala jaderná apokalypsa. Moskva mlčí. V průběhu dne média opanuje fotografie rozhovoru prezidentky Moldávie, která se na mostě přes Dněstr u města Dubossary setkala s generálem Zalužným a osobně vyzvala ukrajinské jednotky k opuštění země. Z ukrajinské strany je předán obsáhlý seznam požadavků na ochranu práv ruských a ukrajinských obyvatel Podněstří. Žena stojící proti tankům je fotogenická a stejně jako zveřejněný seznam požadavků ukrajinské strany vyvolá pozornost i v Rusku. „Takto se chrání suverenita země a práva Slovanů!“ uvádí i několik ruských „milblogerů“. I oni ale soudí že ukrajinské požadavky Moldávie nikdy nemůže přijmout. Skutečnost, že se jedná prakticky o kopii Rámcové úmluvy o ochraně národnostních menšin vyjde najevo až mnohem později. Dokumenty Rady Evropy i ES mají tu společnou vlastnost, že je prakticky nikdo nečte.
Ruská federace žádá svolání Rady bezpečnosti OSN s odkazem na protest napadené Moldávie.
V médiích se objevují satelitní snímky kolon automobilů mířících na Ukrajinu a k přístavům na Dněstru. Sklady u obce Cobasni se vyprazdňují.
Prakticky současně a několik hodin po ruské žádosti požádaly Ukrajina a Moldávie EU o zprostředkování.
Vláda ČR nabídla s ohledem na dobré vztahy s oběma stranami Prahu jako místo mírových jednání. Okamžité odmítnutí ze strany Ukrajiny i Moldávie zřejmě nikdo nečekal.
Den D + 3
Komentář na Fórum 24 je klasickým případem, kdy se novinář opravdu netrefil. Spojit odmítnutí Prahy jako místa mírových jednání s jednáním premiéra Babiše a jeho vlády se jeví jako logické a kritika jejich jednání je plně oprávněná. Několik hodin poté už je ale zřejmé, že důvody byly zcela jiné. Polsko nabídlo to, co by ČR nikdy a se žádnou vládou nabídnout nemohla. Oznámení, že rozhovory budou probíhat v zámečku v polské části Bělověžského pralesa a pokud dojde k dohodě, bude mírová smlouva podepsána ve Varšavě, vyvolá další komentáře historiků a politologů. Připomínky Bělověžských rozhovorů, které vedly k ukončení existence SSSR, a smlouvy, která má překrýt jinou „Varšavskou smlouvu“, jsou pro Rusko sypáním soli do ran.
Moldávie sděluje, že se na Radu bezpečnosti OSN neobrátí a pokud nebude zprostředkování EU úspěšné, obnoví svou územní suverenitu vlastními silami. Je to další políček prestiži Ruska, které bojuje s Ukrajinou pátým rokem, a přesně takto to je světovým tiskem vnímáno. Rozkaz o povolání záložníků na cvičení je zveřejněn ve stejný den a několik zemí EU nabídlo okamžité dodávky výzbroje.
D+6
Moldavská a ukrajinská delegace zahajují bělověžská jednání.
Den D +7
Mírová jednání mezi Ukrajinou a Moldávií jsou pro část radikálů poslední kapkou a důkazem neschopnosti ruského vedení. Aliance komunistů, zastánců použití jaderných zbraní, bývalých členů vojenské skupiny Wagner a dalších podobně smýšlejících i v poměrně malém počtu přebírá kontrolu nad Rostovem na Donu. Povstání vypuklo také v Novosibirsku a Krasnojarsku a několika menších sídlech v okolí těchto tří měst. Obyvatelstvo vzbouřence aktivně nepodporuje, neprojevuje také žádnou aktivitu k podpoře ruského režimu. Jedná se o přestřelky relativně nepočetných skupin a o pár ulic dále pokračuje běžný život. Z vězení je osvobozen Igor Girkin alias Strelkov a ujímá se velení v oblasti Rostova. Svět vše sleduje se stejným překvapením jako před lety pochod Wagnerovců.
Čínská lidová republika vyjadřuje obavy o své občany Dálném východě, kde už v řadě regionů přečíslili původní obyvatelstvo. Prozatím posiluje ochranu hranic přemístěním dalších jednotek.
Ruský ideolog Alexander Dugin vyzývá k národní jednotě a jednání se vzbouřenci.
Den D+ 8-D+11
Ruská federace stahuje jednotky z Běloruska, Abcházie a Jižní Osetie, které posilují vojska věrná vládě.
Den D + 12
Ve Varšavě je podepsána mírová smlouva mezi Moldávií a Ukrajinou.
Obyčejná rota ukrajinské armády umístěná v rámci střídání u hraničního přechodu Vysocka v Rovenské oblasti Ukrajiny prožila neobyčejný den. Už brzy ráno se mezi vojáky vmísili muži kteří vypadali jako kombinace člena ochranky a příslušníka tajné služby a evidentně jimi také byli. Vojáci museli odevzdat mobilní telefony a povoleno jim bylo jen odeslání zprávy, že budou tři dny mimo signál. Velitel roty, nadporučík Taras Prichoďko, byl předvolán na štáb brigády k převzetí rozkazu. Po seznámení s rozkazem, že rota má převzít bedny s vybavením a přemístit se k hraničním patníkům, kde dostane další instrukce, zareagoval vtipem: „Jdeme zahájit válku? Na to bych vzal alespoň dvě roty…“ . „Ne, jdeme válku ukončit a na to jedna čestná rota stačí“, ozvalo se za ním. Muže s plnovousem a v zeleném svetru samozřejmě nadporučík poznal a ruka mu vylétla k vojenskému pozdravu ještě dříve, než si naplno uvědomil, že stojí před vrchním velitelem.
Doprovod prezidenta Zelenského k odlehlému úseku hranic uprostřed lesa byl tak nezvyklým úkolem, že vojáci ani nenadávali na těžké bedny. Z materiálu v několika bednách vyrostl přímo na hranici velký stan. Když byl skoro hotov, objevila se na druhé straně rota běloruské armády. Vojáci automaticky sáhli po zbraních, z obou stran ale zazněl povel „K poctě zbraň!“ Z řady běloruských vojáků vyšel starý muž s typickým knírem. Olexandr Lukašenka (rusky Alexandr Lukašenko) a Volodymyr Zelenskij si nejprve podali ruce a pak si padli do náručí. Zatímco si politici ve stanu a s obyčejnými zápisníky v rukou domlouvali harmonogram, rozbalili vojáci zbývající bedny, kde byla spousta jídla. Další zásoby přinesli Bělorusové. Polní hostina mohla začít. Bělorusové se zájmem ochutnávali ukrajinské zásoby původem z celé Evropy, běloruský příspěvek zase ukrajinským vojákům připomínal dětství. Sdělení, že tu obě roty stráví 48 hodin, prostě vzali na vědomí. Na vojně se člověk setká mnohem nepříjemnějšími úkoly než strávit dvě teplé noci v lese uprostřed hromad jídla. Zpátky oba politiky provázela jen jejich ochranka. Vojáci obou armád trochu litovali zákazu alkoholu, shodli se ale, že české pivo z ukrajinských zásob je pitelné i v nealkoholické verzi.
O několik dnů později se stal nadporučík Prichoďko mediální hvězdou. Jeho konverzaci s ukrajinským prezidentem popisovala řada novin jako ilustraci ukrajinské odvahy a nezdolnosti. Taras Prichoďko byl povýšen na kapitána a dostal příležitost vyznamenat se v závěrečných bojích. Válku ukončil v hodnosti majora a ve funkci náčelníka štábu brigády. Ke své civilní profesi učitele se už nevrátil a stal se vojenským profesionálem.
Den D+ 13
Poslední ukrajinské jednotky opouští území Moldávie. S sebou odvážejí zajaté ruské vojáky. Zhruba stovka příslušníků ruské armády ale v Podněstří zůstala a požádala o udělení občanství dle zvláštní „prezidentské“ výjimky. Jedná se o vojáky, kteří „uzavřeli sňatek s místní občankou nebo tak prokazatelně hodlají učinit“. „Pro koho si do kasáren přijde holka, může zůstat“, glosuje to titulek českého Blesku.
V Ruské federaci vládní síly lokalizovaly ohniska vzpoury. Vzbouřenci nedokázali vybudovat ani získat početnější vojenské jednotky, armáda posílená zvláštními jednotkami a příslušníky organizace Rossgvardija postupně přebírá kontrolu nad centry povstání. K večeru přichází zpráva o smrti Igora Girkina. Alexander Dugin je v Moskvě zavražděn neznámými osobami, zřejmě z řad Kavkazanů. Oficiálnímu obvinění ukrajinských tajných služeb nevěří ani ruská média. Spekuluje se proto o pomstě příznivců Islámského státu tomuto obhájci pravoslavného křesťanství. Západní tisk má jiné vysvětlení a nijak se ním netají.
Den D+14
Projev běloruského prezidenta vyvolal doslova šok. Oslovení „Bratři a sestry“ a zpráva o částečné mobilizaci armády by k tomu stačily samy o sobě. Ještě větším překvapením jsou ale jeho slova k běloruské opozici „Vše, co jsem dělal, bylo motivováno snahou ušetřit náš národ osudu Ukrajiny. Teď musíme být jednotní. Pokud jste doma, hlaste se do služby, pokud jste v zahraničí, vraťte se! Vyhlašuji amnestii a žádám Vás o pomoc při obraně země a přípravě voleb, jakmile to bude možné!“
D+15
„Franco? Jaruzelski!“ Titulek polského deníku „Gazeta wyborcza“ vytvořil svérázný novinářský rekord. Beze změny a překladu byl převzat do novin psaných v deseti jazycích a vycházejících ve 29 zemích. Se španělským diktátorem Franciscem Francem byl Lukašenka srovnáván opakovaně, hlavně kvůli snaze udržet se i přes jistou angažovanost mimo válku. Analogie s Wojciechem Jaruzelskim, který také potlačil hnutí Solidarita ve snaze vyhnout se sovětské intervenci a v záměru osmdesátých let se pokusil postavit se do čela revolučních přeměn, je ale mnohem přitažlivější. Beztrestnost pro diktátora a jeho blízké, postupné přeměny celonárodní smír a svobodné volby pro všechny. Není třeba se ptát, jestli to bude fungovat. Většina představitelů běloruské opozice přijímá podanou ruku už tento den.
Objevují se první zprávy o změnách na frontě. Demoralizované a vyhladovělé ruské jednotky na několika místech vyklidily pozice.
Evropané zažívají pocit úlevy uprostřed chaosu. Před dvěma týdny panovala atmosféra konce světa, teď se šíří názory, že by všechno mohlo dobře dopadnout. Tyto naděje ale rozmetá zpráva, že prezident USA, Donald Trump, chce zprostředkovat mírová jednání mezi Ruskem a Ukrajinou. Evropané si v takových situacích zvykli čekat to nejhorší.
D+18
Ukrajinské jednotky se vzchopily k omezené ofenzívě a postupují na jih ve směru na Melitopol a na jihovýchod ve směru na Berďansk. Denní postup se měří na kilometry, ve srovnání s poziční válkou posledních tří let se ale jedná o velký pohyb.
Donald Trup původně navrhoval mírová jednání opět v aljašském Anchorage, po první ruské reakci ale nabídl rezidenci Camp David. Tento den se tedy scházejí delegace Ruska a Ukrajiny, obě vedené mimořádnými zmocněnci.
Večer je vyhlášeno příměří na celé frontě, které vstupuje v platnost od 8:00 následujícího dne.
D+20
Příměří vstupuje v platnost a až na výjimky je dodržováno.
Jednání z Camp Davidu nevedla k výsledkům.
Volodymyr Zelenskij i Vladimir Putin měli osobní telefonický rozhovor s Donaldem Trumpem. U každého z nich trval více než půl hodiny.
D+22
Je vyhlášena zvýšena pohotovost ruských jednotek na Dálném východě. Z Vladivostoku a Chabarovsku přicházejí zprávy o povolávání záložníků. Výsadkáři (VDV) jsou do oblasti přesouvání letecky. Početní stav vojsk v oblasti je takto během dne prakticky zdvojnásoben. Další jednotky jsou přesouvány po železnici. Přesun větších sil z evropské části Ruska, který údajně už začal, by ale byl proveditelný teprve v řádu týdnů.
Čína symbolicky posílila ochranu hranic, oficiální vyjádření je ale smířlivé a ČLR popírá jakékoliv ohrožení zájmů Ruska.
D+23
Volodymyr Zelenskij i Vladimir Putin předstupují před parlamenty svých zemí prakticky ve stejnou hodinu a se stejným návrhem. Z Krymského poloostrova bude vyčleněno bezprostřední okolí Sevastopolu a přístav se stane „ruským Gibraltarem“. Zbývající území Krymské oblasti bude ruskými silami vyklizeno a předáno Ukrajině, stejně jako veškerá území po mezinárodně uznané hranice krajiny. V částech Doněcké a Luhanské oblasti obsazených Ruskem přede dnem 24.2.2022 bude pod mezinárodním dohledem vyhlášeno referendum a do jeho výsledku zde budou umístěny mezinárodní jednotky. Ze zemí EU Rusko výslovně vyloučilo možnost účastí SRN, Polska a Velké Británie, druhá strana naopak požadovala vyloučení účasti KLDR a Kuby. EU se zavázala převzít financování celé mise. Předběžně se mluví o účasti Itálie, Francie a některé z menších zemí EU, Kazachstánu a Běloruska. Rusko nebude Ukrajině bránit ve vstupu do EU, Ukrajina se zaváže nevstoupit do NATO a trvale nerozmístit na svém území jednotky jiných zemí. Země Severoatlantické aliance jsou ale oprávněny poskytnout Ukrajině garance územní integrity a vojenská i jiná spolupráce s nimi bude pouze věcí Ukrajiny.
Volodymyr Zelenskij podmínky předložil s vážnou tváří a v černém obleku. V krátkém projevu nehovořil o hrdinství ani o vítězství, ale o nutnosti ukončit válku. Po vyslechnutí stanoviska vlády ukrajinský parlament podmínky schválil bez diskuse a téměř jednomyslně.
Projev Vladimira Putina trval téměř hodinu. Ruský vůdce mluvil o dějinné úloze země a hrdinských činech ruských vojáků, kteří ve válce, do které bylo Rusko vtaženo lstivou politikou Západu dokázali čelit podstatné části světa, tedy 52 zemím, které za Ukrajinou stály, a prakticky po celou dobu i proti této drtivé převaze útočit. Následoval výčet čínských špionážních a vlivových akcí odhalených v poslední době. Teprve zrada tohoto klíčového spojence Rusko nutí válku ukončit, ale ne bez vítězství. Proti roku 2014 je jeho území větší o Sevastopol a obyvatelstvo se zvýší o ty, kterým Rusko poskytne azyl před „banderovským režimem“.
Diskuse ve Státní dumě je výrazně bouřlivější, nesouhlas vyjadřují zejména komunističtí poslanci. Dostatečná většina se ale najde i zde.
Návrh amerického prezidenta, který on sám oběma stranám vnutil nevybíravým nátlakem, je v něčem doslova geniální. Donald Trump zde zúročil své znalosti marketingu i zkušenost s vlastní narcistickou osobností a předložil řešení, které agresor stále může prezentovat jako své vítězství, ale odměna za agresi je natolik mizerná, že se skutečně nevyplatí a nikoho neinspiruje k následování . Většina obyvatel Sevastopolu navíc skutečně myslí i cítí velkorusky a těžko by se smiřovala s postavením občanů Ukrajiny.
Donald Trump má svůj mír, paradoxně v době, kdy mu už žádný novinář na širém světě nepřizná jakékoliv zásluhy.
D+30
Zmocněnci obou zemí podepisují mírovou smlouvu turecké Ankaře. Volodymyr Zelenskij se vydává na cestu po Evropě.
Vladimir Putin odjíždí na dovolenou do Soči.
Den D+32
Zveřejněné detaily mírových dohod vyvolávají v Evropě opatrný optimismus, v Rusku zděšení. Referenda v části Donbasu se mohou zúčastnit občané s trvalým pobytem v roce 2014, tedy i vyhnaní zastánci Ukrajiny. Ti, kdo se výrazněji angažovali v bývalých „lidových republikách“ i v okupační správě, navíc na ukrajinskou spravedlnost nepočkají a do volebních místností nedorazí. Obyčejným občanům pak Ukrajina může nabídnout pas budoucí země EU. Je tedy zřejmé, že ve zcela demokratickém hlasování má šanci vyhrát spíše Ukrajina. Kombinace bezpečnostních garancí a vojenské spolupráce se státy NATO navíc může být při troše snahy prakticky k nerozeznání od formálního členství, což se také stane. Tyto skutečnosti spolu s projevem V.V. Putina ve Státní dumě jsou základem přesvědčení o „úderu dýkou do zad“, který ovládne veřejný diskurs v Rusku na následujících 20 let.
Den D+35
Z Ruska se šíří zprávy o vojenském převratu. V. V. Putin je internován v průběhu své dovolené. Moc přebírá „Výbor pro výjimečný stav“. Do funkce prozatímního prezidenta je jmenován „neporažený hrdina minulé války“, Sergej Surovikin.
Později:
Soužití s režimem vojenské diktatury není pro evropské země novinkou. Je zde z minulosti dostatek zkušeností s podobnými režimy v Řecku a Turecku. Postupně jsou odbourávány sankce, několikaletý odklad slibu uspořádat svobodné volby pobuřuje už jen část aktivistů.
Rusko se pro Západ nestalo automatickým spojencem, ale obdobou Indie, tedy samostatným hráčem, ke kterému je třeba najít cestu.
Globální politika ale Čechy už zase nezajímá. Mnohem více pozornosti poutá prezentace firem Dněpropetrovské oblasti Ukrajiny na Výstavišti v Praze. Rekonstrukce a „europeizace“ oblasti byla svěřena České republice a toto je příležitost pro malé a střední podnikatele obou zemí, kteří nemohou uvažovat o stálém obchodním zastoupení. Objem uzavřených kontraktů je hodnocen jako velmi uspokojivý a ještě více je očekáváno od připravovaného veletrhu českých firem v městě Dnipro.
