Článek
Přirovnat konec Pirátské strany ve vládní koalici ke špatnému filmu asi není zrovna originální. Na tomto závěru bychom našli možná i většinovou shodu. Žánr toho špatného filmu se také nabízí tak nějak samozřejmě. Dobrodružné filmy máme rádi a k těm Pirátům by patřilo něco na způsob westernu nebo ještě lépe něčeho z prostředí námořníků a skutečných pirátů. A tady už začíná příležitost se politicky vyhranit. Takový film totiž nepotřebuje jen hlavního hrdinu, který je v první půli děje stíhán osudem a v té druhé spěje k zasloužené odměně, ale také (a hlavně) nějakého padoucha. Fanoušci Pirátů a jim blízkých politických směrů mají hned jasno, že roli arcipadoucha hraje premiér Petr Fiala. Vždyť přece dělal jakoby nic, Ivana Bartoše chválil a chlácholil, pak znenadání a bez pořádného důvodu zasadil zákeřný úder, a ještě to ani nevyřídil z očí do očí… Ti z „Česka A“, kdo zrovna Piráty nemají v lásce, mají také úplně jasno. Padouchem je Ivan Bartoš, který zpackal digitalizaci, a ještě si dovolil místo kajícných omluv a vlastní rezignace přinést jakési podivné požadavky strany, která přece byla jen tím pátým kolem koalice. Není pak divu, že krev vzkypěla i v takovém dobrákovi, jakým je Petr Fiala, a když se vzpamatoval ze šoku nad tou drzostí, hned jednal. I SMS je ostatně komunikace, že ano.
A „Česko B“ si mne ruce nad konfliktem mužů, kteří jsou v pozici lumpů oba. Dnes boj „prohnilých proti prohnilým“, zítra lepší zítřky!
Žádný z těchto příběhů ale nevysvětluje vše. To jednání pana premiéra je natolik neprofesorské a nefialovské, že snad ani ti, kdo ho do role padoucha obsazují, ho nepovažují za uvěřitelné. Celoživotní stavitel mostů mezi lidmi, svorník nepříliš svorné pětikolalice a muž s pověstí člověka bez emocí, že by se pustil do něčeho takového? A proč tak najednou, vždyť problém s digitalizací bublal dlouhodobě? Samé otázky. Ani kmotři z ODS, kteří v některých podáních měkkého premiéra postrkují k takovému ošklivému činu rozžhavenými vidlemi, to celé nevysvětlí. Proč ten spěch? Pravý mafián přece ví, že pomsta chutná nejlépe studená. Do příštího jednání vlády by to přece počkalo, i kdyby se chtěli zmocnit plodů úsilí pana vicepremiéra nebo prosadit nějaký systém dodaný za pomoci vlastních kamarádů.
Ani příběh s „padouchem Bartošem“ nedrží zrovna pohromadě. Piráty jsem si zrovna neoblíbil a ten efekt čerstvé politické krve podle mne vyrovnávají nepředvídatelnost a chaos i přitažlivost pro různé zvláštní typy lidí i nápady. A nemusíme vytahovat strašidlo komunismu v podobě Janky Michailidu, stačí si vzpomenout, kde politicky vyrůstal takový Ondřej Dostál, nebo se blíže seznámit s názory bývalých poslanců EP. Ivan Bartoš do této sorty nepatřil nikdy. Dobře, nevypadá na kravaťáka, ale liší se od něj méně, než si myslíte. Je dost svědků na to, že s ním je rozumná řeč a že i s Petrem Fialou si byli docela blízcí. Přiznám se, že můj pohled na něj se postupně posouval od fíkového listu zakrývajícího ty nepřijatelné nebo pobuřující rysy Pirátské strany po provázek na nesourodém pirátském pytli blech, který ty nejméně přijatelné blechy přece jen trochu krotí a drží od obecenstva dále. A to už je bez přehánění a bez legrace civilizující prvek! Přiznávám proto, že nevěřím verzi, podle které si to Ivan Bartoš prostě vymyslel, aby se distancoval od vlastních neúspěchů i neoblíbené vlády, sebe postavil do role ublíženého hrdiny a do voleb šel z opozičních lavic. Stejně tak se mi nechce věřit, že by zapomněl na slušné vychování i politický realismus a pozici zosobněného problému vlády a odvolaného předsedy strany, která v právě skončených volbách dostala největší výprask, považoval za ideální pro kladení dalších požadavků.
Co kdybychom zůstali u špatných filmů, ale trochu změnili žánr? Mám na mysli takové ty horory, kde jsou protivníky upíři nebo zombie a na stupnici „béčkových“ a „céčkových“ filmů pro ně asi není písmenko. Není to nic, čím byste demonstrovali svůj kulturní přehled na prvním rande, ale jistě jste nějaký viděli. Aby to nebyl jen masakr, bývá jejich součástí psychologický moment. Někdo z té kladné party je kousnut, jeho proměna v nelidskou zrůdu je nevyhnutelná a dokud v něm to kladné převažuje, prosí o vlastní likvidaci přátele. A ten nejlepší se slzami v očích vyhoví. Nebo to po krátkém váhání udělá i bez žádosti, protože prostě není na výběr. A jestli nemáte rádi zombie a upíry, nabídnou vám stejný příběh válečné a špionážní filmy, jenom tam je místo kousnutí verbování agentů a jejich vydírání.
Z tohoto pohledu by příběh dával větší smysl. Legitimita Ivana Bartoše v čele Pirátů stála a padala s úspěchy. A teď další prohrané volby, Akela minul kořist a stal se kořistí sám. Ne, nesežerou ho, to si o Pirátech opravdu nemyslím. Jen se stal z vůdce tím ovládaným a to, co vlastně premiérovi nese, svoboda vůle a vhodnost doby pro kladení podmínek ztratily význam. Kde není alternativ, není vzdoru. Tohle už bylo rozhodnutí jiných a upřímně, ty by taková pitomost napadnout mohla.
My si symbolicky nasadíme oblek a brýle Petra Fialy a sledujeme celou situaci. Je to profesor politologie, a i Knihy džunglí nepochybně četl. Ví tedy své a postupně mu dochází, že už nebude žádný Ivan Bartoš, se kterým se dalo mluvit. Bude jen loutka, se kterou hýbe nevyzpytatelné pirátské fórum a lidé, kterým se v hlavách honí (prý demokratický) komunismus, nespočet pohlaví, nepřátelství k automobilové dopravě i fascinace kulturními válkami. A neříkejte, že tak moc přeháním, jen si počkejte a diskuse k volbě nového předsednictva a „pirátského kapitána“! Možná pan premiér žádný špatný film neviděl, ale i on pochopil, že na vybranou prostě není. I ti dosavadní Piráti přece byli pro jeho spolustraníky a přirozené voliče na hranici snesitelnosti. Zhruba hodina váhání není na tak těžké rozhodnutí tolik a té SMS se také nesmějme. Je snad pořád lepší, když dotyčný dostane před oficiálním vyhazovem (ne)osobní upozornění, než když si ministr přečte v Lidových novinách, že už ho ta práce opravdu nebaví. Pamatujete? A nemyslím, si, že se to teď nestalo jen proto, že Lidovky přestaly vycházet.
Můžeme ten psychologický moment ještě rozvinout a dostat se na úroveň filmů, které si nějaké to písmenko zaslouží. Dotyčný může podlehnout nátlaku jen navenek, aby mohl skutečné přátele varovat. Jeho likvidace to pak zakrývá, z pohledu zmateného nepřítele se snažil splnit úkol, ale neuspěl. Jen si to představte:
IB: Petře, tohle ani nečti, ale vidíš, k čemu mne donutili!
PF: Je nějaká šance se z toho dostat?
IB: Žádná. A tohle je jen začátek!
PF: Předpokládám, že teď zkusí dát pár dalších nesplnitelných požadavků, v lednu vyvolají vládní krizi s koaličním dohadováním a někdy na jaře přejít z programových důvodů a s vlajícími prapory do opozice.
IB: Něco na ten způsob. Otevřeně se jim postavit nemůžu a sloužit jim nechci. Rezignoval bych sám, ale to by brali jako zradu. Co kdybys mne odvolal, že jsme se jako pohádali? Ta digitalizace fakt drhne, takže důvod by se našel. Nejlépe, kdyby to vypadalo jako podpásovka, nikdo by neměl nejmenší podezření.
PF: Chápu, takhle budou muset odejít z vlády okamžitě. Je to oběť, ale co by člověk neudělal pro kamaráda.
IB: Co bude s Honzou Lipavským?
PF: Já si ho můžu nechat i jako nestraníka. Svou práci dělá dobře, je oblíbený a nechci, abychom se ještě v koalici hádali o zamini. Asi ho ale budou všichni přemlouvat, aby se přidal k nim.
IB: Tak do toho! Však my jim ty hračky rozkopeme! A uděláme v tom takový zmatek, že se nikdo nebude divit ani tomu, kdyby kdyby Honza skončil u Lidovců…
Kdyby to bylo ve filmu, tak by místo odvolání následoval výstřel. A stisku spouště, který by byl už mimo záběr, by předcházel poslední vřelý stisk ruky….
