Článek
Gymnázia, zvláště pak ta víceletá, plní v naší společnosti celou řadu úloh. Kromě samozřejmé skutečnosti, že se jedná o vzdělávací instituce a místa, kam po stanovenou dobu můžeme uskladnit naše potomky, jsou gymnázia také sídlem zcela nepodloženého ale rozšířeného bludu: „Gymnázium je výběrová škola!“, přičemž toto sdělení má údajně pozvednout motivaci studentů. Gymnázia nám také poskytují téma pro vášnivou diskusi, protože pro některé se jedná o posvátnou krávu, pro jiné o vynález ďáblův a pak zbývá široké spektrum mezi těmito dvěma extrémy. Existence víceletých gymnázií nám také dává příležitost k upřímnému morálnímu pohoršení nad našimi politiky, když některý jejich kritik a horlivý zastánce jednotného školství z levicového tábora zvolí pro své dítě zrovna takovou školu (exministr školství Robert Plaga) nebo rovnou nějakou drahou a prestižní instituci jako kdysi Petra Buzková. Jejich statistické voliče to nechává chladným, pro středostavovského voliče, který i děti politiků vnímá jako možnou konkurenci svých dětí ve vzdělávacím systému, samozřejmě taková licoměrnost a snaha ohnout startovní čáru v neprospěch jejich dětí působí jako červený hadr na býka. Můžeme si tak přečíst studie dokládající výrazně lepší výsledky studentů nižších gymnázií proti žákům ZŠ, studie, že mezi žáky z takzvaně sociálně podnětných rodin na nižším gymnáziu a na druhém stupni ZŠ není velký rozdíl a že nijak zásadní rozdíl v úspěšnosti u maturit není ani mezi absolventy osmiletých a čtyřletých gymnázií. Naprosto věřím tomu, že všechny tyto výsledky odpovídají zjištění v terénu a že nikdo nemanipuloval s metodikou ani nefalšoval data. Pro žádoucí výsledek o přínosu nebo škodlivosti víceletých gymnázií lze zapracovat na tom, co je srovnáváno a jak je vybrán srovnávací vzorek. A ten výběr už se samozřejmě dá provést zcela účelově, aby žádaný výsledek byl předem jistý.
Kromě těchto stálých funkcí ale mohou osmiletá gymnázia pomoci zodpovědět otázku, kterou si asi Petr Fiala klade denně. Proč vypadají předpovědi volebních výsledků tak, jak vypadají, když ta vláda není ani z desetiny tak špatná jako její mediální obraz a druhá možnost je naopak děsivá i pro ty, kteří by se na ní měli podílet? Nemusíme mít Andreje Babiše zrovna v lásce, nemusíme mu věřit ani pozdrav, ale vláda s komunisty a SPD by byla za trest i pro něj. Stačí se podívat na Slovensko, přesně takto by to vypadalo.
Já jsem se s přednáškami politologie setkal kdysi na vysoké škole, pan premiér je profesor. Přesto bych si dovolil poradit a ta gymnázia použít jako příklad. Je to proto, že tato vláda neobsluhuje své voliče.
Podle všech průzkumů je typickým voličem vládních stran příslušník střední třídy. Takový volič je náročný. Na jednu stranu chápe, že nejde všechno hned a trpělivě snáší daňové břemeno, které na něj dopadá výrazně nadprůměrně proti těm chudým i opravdu bohatým. Na druhou stranu ale má nějakou představu o úrovni, které by měli volení zástupci dosahovat a ohledně jejich skandálů a neúspěchů má paměť opravdu sloní. To je také jeho slabina, protože si pak z estetických důvodů často nemůže vybrat. Nejhorší na něm ale z pohledu volebního marketingu je ale to, že se obvykle nespokojí se sliby, strašením a tisícovku navíc, ale ptá se po systémových řešeních. Pokud je nenajde, což často nenajde, bývá oprávněně zklamán. Střední třídu také výrazně zajímají veřejné služby, konktrétně zdravotnictví a vzdělání. Ono je to logické, protože na ně střední stav vlastně nejvíce přispívá a nejvíce je využívá. Ani na tom není nic překvapivého, nižší třídě či třídám chybí pro jejich plné využití možností sociální kapitál a pro ty opravdu bohaté často nejsou „dost dobré“. Velmi důležité pak je vzdělání, protože pro lékaře právníky atd. je kvalifikace základní podmínkou pro výkon profese a dosažení příjmů.
Tím se dostáváme zpět k víceletým gymnáziím. I když se tím často argumentuje, opravdu to nejsou a nikdy nebyly školy pro nadprůměrně nadané děti, a to z jednoduchého důvodu. Opakovaně je zmiňováno, že by do nich mělo odcházet zhruba 10 % školáků a tolik nadprůměrně nadaných dětí u nás ani nikde jinde opravdu není. Z pohledu IQ přesahuje hranici 130 bodů branou jako výraznější nadprůměr cca 3% populace. A to ještě pořád není žádná genialita ani stav osobnosti automaticky vyžadující nějaké diametrálně odlišné vzdělání. Ano, inteligentnější děti se v běžné škole často nudí, mají pocit, že by se některé věci mohly probrat více do hloubky, kdyby ostatní nezdržovali, často už mají nějaké specifické zájmy a někdy dokonce i vlastní představu, co by se na výuce dalo zlepšit. No to ale ani IQ 130+ nepotřebujete. Stačí trocha zájmu, studijní schopnosti, pořádná knihovna doma a z domova osvojené přesvědčení o potřebnosti vzdělání. Základní školství naladěné na dívenku s průměrným IQ kolem 100 bodů a vzorně se učící z hodiny na hodinu přitom takovým potřebám nevyhoví. Tyto děti se zájmem o něco se pak často necítí dobře v kolektivu, kde s pokračující pubertou výrazně přibývá „dělání ramen“, hrubostí i vyloženého násilí. Navíc mají za zády rodiče, kteří se kromě obav o jejich bezpečí bojí i toho, aby potomek neupadl do špatné společnosti a aby se ve škole příliš neflákal a nezmenšil si tak šance na další studium. Kdysi jsem četl naprosto přesnou definici hlavního důvodu pro snahu uhnout z hlavního vzdělávacího proudu: Útěk před nudou a šikanou na základní škole. Článek se mi už nepodařilo dohledat, pokud mi ale paměť slouží, byl autorem pan Bohumil Kartous, který je mimochodem známý kritickým postojem k víceletým gymnáziím. S tím souvisí i další naprostá samozřejmost, tedy jednodušší existence v podobné sociální bublině, která navíc mnohem lépe toleruje i ty podivíny a jednostranné talenty a automaticky nesráží kohokoliv, kdo projeví stopu zájmu o výuku nebo nějakou hlubší zálibu. Biologové, modeláři, nadšení čtenáři, sportovci i umělci mají sice odlišné priority, ale vycházejí spolu lépe, než by tomu bylo s vrstevníky, které nezajímá vůbec nic. Právě to je hlavní důvod, proč se na víceletá gymnázia tlačí i ti jednostranně nadaní, křehké umělecké typy i dítka někde na hranici studijních předpokladů, ale přemýšlející a citlivá. I pro ně je často snesitelnější přežít šílené přijímací zkoušky i přípravu na ně a pak léta čelit zvýšenému tlaku, konkurenci a drilu na víceletém gymnáziu než existovat v „běžném“ školním kolektivu. Možnost, že vaše dítě bude šikanováno, setká se ve škole s drogami či kriminalitou, bude svedeno k záškoláctví či k dalším nepravostem je prostě na víceletých gymnáziích mnohem menší, i když ne nulová, společenská kontrola je s ohledem na to, že se pak zvláště na malém městě často znají i rodiče, výrazně vyšší. Teprve daleko za tím bychom našli ctižádost rodičů, zase ne tak velkou prestiž „lepší školy“ a další důvody. Cenou za tuto ochranu před špatnou společností a zlenivěním žactva je zlenivění pedagogů. Je přece jen snadnější předávat vyučované poznatky poměrně stejnorodé skupině z takzvaně sociálně podnětných rodin, kde děti o výuku i její výsledky projevují nějaký zájem a pokud náhodou ne, mají zájem jejich rodiče. Učitel na běžné základce musí být mnohem kreativnější a s frontální výukou a vojenským drilem by si nevystačil. I na to poukazují kritici víceletých gymnázií a mají často pravdu, jenže ne celou. Tyto pozitivní snahy vyvolala právě konkurence ze strany víceletých gymnázií. O tom, jaký mají víceletá gymnázia vzdělávací přínos, se vedou dlouholeté spory, odlišné sociální složení tříd je ale zřejmé na první pohled. Kdysi jsem před zahájením vyučování musel čekat na symbolické křižovatce. Přicházející děti mohly odbočit doprava k pavilon jedné ze základních škol nebo doleva k osmiletému gymnáziu. Pro zábavu jsem se na každou skupinku podíval a podle oblečení a chování odhadoval, kudy se vydají. Chcete znát výsledek? Patnáct správných pokusů z patnácti! A mrňata z prvního stupně jsem opravdu nepočítal.
Nikde jsem také nezjistil, proč se pořád mluví o deseti procentech populačního ročníku. Nadaných dětí tolik není, těch snadno vzdělavatelných a z dobrých rodin je zase mnohem více. Já osobně si myslím, že jde o relikt situace z počátku devadesátých let. Ta desetina zhruba odpovídá počtu dětí rodičů, kteří tehdy měli vysokoškolské vzdělání, s případnou malou rezervou. Po připočtení dalších 10 % za gymnázia čtyřletá se pak dostaneme k tehdejšímu mnohokrát deklarovanému ideálu, tedy vysokoškolskému vzdělání pro cca 20 % dětí. To vše samozřejmě za předpokladu, že gymnázium je výhradně vysokoškolská přípravka bez efektu pro nějakou kvalifikaci, nenastoupit na VŠ po maturitě je tak totální selhání, protáhnout si nebo nedodělat jednou vybranou VŠ pak minimálně ostuda. Vysokoškolské vzdělání se pak rovná vzdělání univerzitní. Dnes by se člověk takovým představám zasmál, zvykli jsme si, že vzdělávací cesty nejsou vždy přímočaré a struktura pracovních míst vypadá úplně jinak. Minulostí je i tehdy poměrně rovnoměrné rozmístění absolventů VŠ po republice, kterému odpovídala i podobně rovnoměrná síť nově zřizovaných víceletých gymnázií.
Realita se přitom měnila výrazně. Vysokoškoláků v populaci utěšeně přibývalo, jenže se mnohem více soustředili do několika oblastí. Nejdříve do Prahy a jejího okolí, pak do Brna a postupně i ke všem regionálním centrům, odjinud často i odcházeli. Rozdíl v sociálním a vzdělanostním složení populace mezi Prahou a třeba okrajovými částmi Karlovarského kraje je takový, jaký by si v devadesátých letech nikdo nepředstavil. Dle výsledků sčítání z roku 2021 tak z obyvatel starších 15 let mělo v Karlovarském kraji cca 10 % vysokoškolské vzdělání, v Praze každý čtvrtý. Rozdíly se přitom stále zvyšují. To samozřejmě není jediný zdroj poptávky po studiu na víceletých gymnáziích, ale stejná situace je i u podnikatelů, středoškolsky vzdělaných úředníků a prakticky jakékoliv skupiny obyvatel, u které byste takový zájem mohli předpokládat. Nezměnitelná síť víceletých gymnázií se tak stala Prokrustovým ložem, které svými parametry nevyhovuje prakticky nikomu. V Praze jejich kapacita absolutně nestačí poptávce, v Karlovarském kraji na ně zase může utéci (a také zpravidla uteče) příliš mnoho studia schopných žáků, což samozřejmě dále zhoršuje situaci na základních školách. Zatím vystudovali i příslušníci silných ročníků ze sedmdesátých let a vyslyšeli volání rodu i politiků ke zvýšení porodnosti. Už někdy v letech 2005-2010 tak muselo být zřejmé, že za 15 let budou ti noví občané chtít studovat. Stačilo podívat se na vyprázdněná učiliště a nebylo těžké předvídat, že zájem bude o studium s maturitou. Pak už zbývalo jen porovnat stávající kapacity pro s předpokládaným zájmem a jednat. Byla na to spousta času. Zatím děti čelily přesně tomu, co jsme znali my jako jejich rodiče. Nedostatek místa ve školkách a nezvykle početné třídy na základních školách. Nu což, na rozšíření kapacit středních škol stále byl čas. Pokud by vláda vzniklá z voleb v roce 2013 někdy v druhé polovině svého funkčního období začala v klidu připravovat nová gymnázia a lycea jako novou možnost, mohla to ta příští vláda ve stejném klidu dotáhnout. Na nápor, který začal někdy v roce 2020 a rozhodně ne plnou silou, by naše střední školství bylo připraveno. Takže můžeme poděkovat těm, kdo vládli v letech 2013- 2021, i když problém dohnal až tuto vládu. Míst na žádaných středních školách a v regionech, kde po nich je poptávka, prostě není dost a žádná kouzla s přijímačkami na tomto základním faktu nic nemění. Sebeefektivnější rozdělení míst je rozdělením nedostatku.
Víceletých gymnázií a jejich části společné se základním školstvím se nedostatek míst na klasických středních školách zdánlivě nijak netýká. Jenže skutečnost je odlišná. Stát sice neuvažoval strategicky a v horizontu několika let, ale rodiče ano. Tím vzniká další důvod zájmu o osmiletá gymnázia. Pokud potomek uspěje v přijímacích zkouškách na ně, není třeba se bát, co by se stalo, pokud by neuspěl po ukončení ZŠ. Pokud by to nevyšlo, stále zbývá druhá možnost po ukončení devítky. Přetlak zájemců nám tím ale opět narůstá.
A teď se v duchu posaďme do křesel členů stávající vlády a nastiňme si situaci: Je zde reálný problém s dostupností požadovaného středoškolského vzdělání a výrazná disproporce mezi nabídkou a poptávkou u víceletých gymnázií, která jsou tak trochu choulostivým tématem. Oboje trápí nejvíce regiony, které jsou naší voličskou oporou (Praha a Středočeský kraj, ale i centra ostatních krajů. I výsledky přijímacích zkoušek poskytují absurdní obraz a systém ze středoškolského vzdělání nesmyslně vyřazuje i děti, která dosáhnou výrazně nadprůměrného výsledku, pokud zrovna bydlí v Praze. Problém navíc nejvíce trápí naše voliče a omezovat dětem možnost vzdělání je obecně cesta do pekel. Pokud vyjdeme poptávce vstříc, tak negativní efekt rozšíření kapacit víceletých gymnázií nebude příliš velký a postihne regiony a kraje, kde nás stejně příliš nevolí a voliče, od kterých hlas také nemůžeme čekat. U klasických středních škol nebude negativní efekt žádný. Zdálo by se, že profesor i politik už má jasno. Zrušit stop stav osmiletých gymnázií všude, kde u přijímacích zkoušek nestačilo k přijetí ani dosažení výrazně nadprůměrných výsledků! Prahu rovnou motivovat k tomu, aby jejich kapacity rozšířila aktivně, prázdných učilišť je dost a vládnou tam naši! Zajistit pořádně kapacity pro středoškolské studium! To nebude hned, ale i výhled, že se něco děje a bude to za dva nebo tři roky hotové, by uklidnil rodiče obléhající právě teď z taktických důvodů osmiletá gymnázia. Proč dítko vystavovat stresu, když si bude moci v devítce v klidu vybrat, že? Nic z toho se nestalo. Zdroj problému se hledá v přijímacím řízení a jeho organizaci, děti končí z taktických důvodů na školách, které by si nevybraly, ale jistota je jistota, jejich rodiče a naštvaní středostavovští voliči mají oprávněný pocit, že na ně jejich vláda kašle. Smysl to nedává a vysvětlení chybí. Zbývají otázky. Existuje nějaký krví podepsaný a věčně platný slib ohledně osmiletých gymnázií, který platí i po smrti sociálních demokratů, a na který musí tajně přísahat každý premiér? Záleží vládě na možném zhoršení podmínek ve škole pro pár dětí ze severozápadu, které by mohlo být teoreticky výsledkem rozšíření kapacit víceletých gymnázií v Praze a okolí, více, než na blahu mnohem většího množství vlastních voličů a vzdělání jejich dětí? To by bylo zvláštní pojetí asociální vlády. Nebo ten problém opravdu není ze Strakovy akademie viditelný? Já to pochopit nedokážu.
U politické shody na zabetonování špatného řešení ohledně víceletých gymnázií jsem opravdu nešetřil nadsázkou a ironií. Může ale nastat i něco horšího. V tuto chvíli jsme krůček od toho, aby osmiletá gymnázia poslala do historie pravděpodobná příští vláda, samozřejmě bez vyřešení základního důvodu jejich existence, tedy pochybností o kvalitě základních škol. Zmizela by tak odbočka dostupná alespoň pro některé a vlastně jediná konkurence, která základní školy motivuje k trochu přátelštějšímu a inovativnějšímu přístupu. Výrazný podíl v příští sněmovně a zřejmě i podíl na vládní většině mají získat strany, které by k takovému kroku sáhly s chutí, protože jejich voliče tato rezervace střední třídy opravdu štve. O komunistech a SPD si není třeba dělat iluze. Z pohledu ANO je to otázka, kde lze snadno ustoupit, ani oni takové elitářství bránit nebudou. Pro voliče hnutí ANO ze střední třídy by to mělo být poslední zvonění. Andrej Babiš zřejmě opět udělá to, co vždy. Posune se ke svému koaličnímu partnerovi, aby získal jeho voliče. Ti, kteří mu k moci pomohli, posloužili a můžou jít. Udělal to s voliči roku 2013, z velké části právě příslušníky střední třídy doufajícími ve změnu. Voliče roku 2017 (vesměs ex voliče ČSSD) postupně hází přes palubu už teď, ještě jsou ale třeba pro návrat k moci. Po volbách to bude jiné a on vyrazí do revíru SPD a komunistů. Jejich témata i voliče si přivlastní stejně urputně, jako se dovolával pravicové politiky kdysi a té sociálně demokratické později. Opravdu chcete, aby vaše děti neměly na výběr? A nespoléhejte na pravděpodobného ministra školství, kterého jsem zmínil, vždyť to jde zařídit tak, že jeho dcery ještě dostudují. Nespoléhejte ty další politiky, i oni mají plán B (jako Buzková) a prostředky na soukromou školu. Nespoléhejte na to, že si kapři rybník nevypustí. Oni ho vypustí jiným kaprům. Vám.
