Článek
Přece jenom, takový titul evokuje něco jako „Pán prstenů“ na steroidech. Když jsem ale zjistil, že jde o historický román o atentátu na Reinharda Heydricha, byl jsem poněkud zklamaný. Měl jsem chuť hned teď zjistit, jestli tam aspoň jeden drak není. Ale po přečtení této knihy jsem si uvědomil, že příběh dvou parašutistů, Gabčíka a Kubiše, je napínavější než jakýkoli fantasy román. Navíc, tohle dobrodružství se skutečně stalo – a bez magie!
Kniha „Dva proti Říši“ nám přináší detailní a velmi živý pohled na jednu z nejodvážnějších operací druhé světové války. Jiří Šulc se opravdu vyřádil a nezůstal na povrchu. Naopak, noří se do hlubin postav, jejich motivací a strachů, a přitom nezapomíná na historické reálie. Je to jako sledovat velmi napínavý film, ale bez rizika, že vám někdo posolí popcorn.
Gabčík a Kubiš, naši hlavní hrdinové, nejsou žádní superhrdinové z komiksů. Jsou to obyčejní kluci, kteří se ocitli ve výjimečných situacích. A právě tahle lidskost dává knize neuvěřitelnou hloubku. Místo svalnatých bijců s nadpřirozenými schopnostmi máme před sebou dva muže, kteří se bojí, mají pochybnosti, ale přesto jdou za svým cílem. Asi bych to neměl říkat, ale myslím, že v jistých okamžicích jsem v nich viděl i trochu sám sebe – tedy pokud se nepočítá můj naprosto nulový talent na jakoukoliv formu fyzické aktivity.
Přiznávám, že jsem se občas musel zastavit a vyhledat si některé historické detaily, protože moje znalosti o druhé světové válce jsou asi na úrovni průměrného žáka páté třídy. Ale Šulc to psal tak, že ani nemusíte být historik, abyste si to užili. Naopak, kniha vás přirozeně vtáhne do děje a přiměje vás zajímat se o historii více. Je to jako když jdete na pivo s kamarády a jeden z nich začne vyprávět opravdu dobrý příběh – najednou zjistíte, že ho posloucháte s otevřenou pusou a zapomněli jste na všechno ostatní.
A teď něco k té „Říši“, o které je řeč. Reinhard Heydrich, jeden z nejodpornějších nacistických pohlavárů, je zde vylíčen jako skutečný zlosyn. A věřte mi, vedle něj vypadá Darth Vader jako hodný strýček, co rozdává dětem lízátka. Jeho smrt v důsledku atentátu je vylíčena s takovou precizností a napětím, že jsem málem spadl ze židle. A to nemluvím o následné operaci Anthropoid, která je jedním z nejdramatičtějších momentů celé knihy. Tady by si mohl brát Hollywood notičky.
Šulcova schopnost přenést čtenáře do těžkých válečných let a přitom udržet příběh dynamický a napínavý je obdivuhodná. Dva proti Říši je román, který vás přiměje přemýšlet o odvaze, obětavosti a lidskosti. A pokud se někdy ocitnete v situaci, kdy budete mít možnost přečíst si jen jednu knihu o druhé světové válce, rozhodně by to měla být tato.
Jediné, co bych knize vytkl, je, že je příliš krátká. Možná by Šulc mohl přidat nějaké draky? Ale vážně, „Dva proti Říši“ je vynikající dílo, které stojí za přečtení. A pokud se vám líbí historické romány, napětí a dobře napsané příběhy, pak se do této knihy zamilujete stejně jako já. A nebojte, není tam žádný drak, ale těch drsných momentů je tam víc než dost.
