Článek
Když šlo o vynálezy, jeho mozek jel na plné obrátky. Když ale přišlo na to, aby z nich vytřískal pořádný balík, byl to spíš ekonomický survival horor.
Těžko říct, jestli byl jen příliš poctivý, nebo prostě nevěděl, jak na to. Jeho oblíbenci totiž nebyli akcionáři a investoři, ale dráty, ozubená kola a elektřina. Vymyslel spoustu úžasných věcí – třeba obloukovou lampu, která byla konkurencí Edisonovým žárovkám, nebo elektrické tramvaje. Díky němu svítilo celé Karlovo náměstí v Praze v době, kdy ostatní ještě šmudlali sirky po zdech. Jenže když si měl spočítat, jak to všechno prodat a zbohatnout, výpočty mu záhadně přestaly vycházet.
Křižík byl ten typ člověka, co si nadšeně vynalezne něco, co by mohlo změnit svět, ale pak to prodá pod cenou nebo úplně zbankrotuje. To se mu nakonec skutečně povedlo. Ne že by byl hloupý, to vůbec ne – byl to génius! Jen prostě neměl obchodního ducha. Zatímco jiní na elektřině vydělávali jmění, on investoval do továren, projektů a elektrifikace, ale nikdy to pořádně nepromyslel po finanční stránce. A jak to dopadlo? No, přesně tak, jak to u takových lidí končí – skončil v podstatě na mizině.
Představte si, že máte zlatou husu, ale neumíte ji pořádně podojit. Křižík byl tím pánem, co husu pořád krmil, ale zapomněl si vzít vajíčka. A když si vzpomněl, už mu husu někdo jiný vykoupil i s kurníkem. Přesto je dodnes považován za jednoho z největších českých vynálezců, a i když mu podnikání šlo asi jako lednímu medvědovi přes Saharu, jeho jméno je nesmrtelné. Možná mu to s penězi nikdy moc nevyšlo, ale zato dal světu světlo. A to se taky počítá!
