Článek
Hlavní hrdina, Holden Caulfield, je prostě borec, co táhne průšvihy jak magnet. Na začátku knihy ho vyhodí z další školy – což už je v jeho případě skoro tradice. Typickej rebel bez příčiny. Ale právě to mě na něm zaujalo. Je to týpek, co se pere se světem a hlavně sám se sebou.
Holden je naprosto upřímnej, což je osvěžující. Říká věci na plnou hubu a nebere si servítky. Jasně, občas by zasloužil pár facek, protože je to puberťák jak řemen, ale kdo z nás takovej nebyl? Jeho pohled na svět je syrovej a autentickej, což dělá z knížky nejen literární skvost, ale i čtivou záležitost. Holden je expert na hledání veškerý fejkovosti kolem sebe a musím přiznat, že jsem se párkrát přistihl, jak mu dávám za pravdu.
Holdenova cesta New Yorkem je jak jízda na horský dráze. Potkává různý lidi, od prostitutek po bývalý učitele, a každý z nich mu dává jiný pohled na svět. Některý postavy jsou fakt bizarní, ale právě to je na tom to kouzlo. Salinger dokáže každou situaci popsat tak živě, že máte pocit, jako byste tam byli s ním. A víte, co je na tom nejlepší? Všechno to píše s lehkostí a humorem. Třeba když Holden přemýšlí o tom, jak by chtěl být „chytačem v žitě“ a zachraňovat děti, aby nespadly z útesu. No řekněte, není to úžasná metafora?
Teď trochu k jazyku knihy. Salingerův styl psaní je jedinečnej. Používá hovorovej jazyk, což knize dodává na autentičnosti. Člověk má pocit, jako by seděl vedle Holdena a poslouchal jeho příběhy naživo. Jasně, občas je to drsnější a plný vulgarismů, ale to k Holdenovi prostě patří. Když jsem knihu četl, měl jsem pocit, že je to opravdovej rozhovor s reálným člověkem, což je podle mě obrovský plus.
Když už jsem u toho čtení, musím zmínit, že kniha je taky pěkně depresivní. Holden se potýká s pocity osamělosti a ztráty, což na mě jako čtenáře mělo silnej dopad. Ale i v tý depresi je něco krásnýho – je to lidský. Každej z nás se někdy cítil ztracenej a nepochopenej, a právě proto je Holden tak blízkej mnoha čtenářům po celým světě.
Jedna věc, kterou bych knize vytknul, je, že někdy děj trochu drhne. Některý pasáže jsou natažený a opakující se. Možná je to záměr, aby čtenář líp pochopil Holdenovy pocity a vnitřní svět, ale přesto jsem se párkrát přistihl, jak koukám na stránky a čekám, až se něco fakt stane.
A co říct na závěr? „Kdo chytá v žitě“ je kniha, kterou stojí za to si přečíst. Nejen proto, že je to klasika, ale hlavně kvůli tomu, jak autenticky a upřímně zachycuje dospívání. Holden Caulfield je postava, kterou buď budete milovat, nebo nenávidět, ale rozhodně vás nenechá chladnými. A to je podle mě to nejdůležitější.
Takže, pokud hledáte něco, co vás rozesměje, rozesmutní, naštve a zároveň přiměje k zamyšlení, „Kdo chytá v žitě“ je ta pravá volba. Možná zjistíte, že i vy máte v sobě kousek Holdena Caulfielda – toho kluka, co chce chytat děti v žitě a zachraňovat je před pádem. A možná to není tak špatná věc.
