Článek
Představte si, že byste vzali hrstku mysticismu, špetku satiry, trochu románové romantiky a pořádnou dávku absurdního humoru – to vše zamíchali dohromady a pak to polili vodkou. Přesně taková je tahle kniha.
Příběh začíná v Moskvě, kde se dva literáti, Berlioz a Bezdomnyj, baví o tom, jak je náboženství zastaralé. Do jejich debaty vstoupí tajemný cizinec, který se představí jako profesor Woland. Tento chlápek, který se nezdá být tak úplně člověkem, začne pánům vyprávět příběh o Pilátu Pontském a Ježíši. No, a pak to začne být zajímavé.
Jak se ukáže, Woland je vlastně ďábel, který přišel do Moskvy se svou neuvěřitelně bizarní partou – obrovským černým kocourem jménem Behemot (který mluví, pije a střílí z pistole), záhadným mužem Azazellem a upírkou Hella. Tahle banda začne dělat v Moskvě pěkný brajgl a věci se rychle vymknou kontrole.
Většina knihy je satirou na sovětskou společnost, která v té době zažívala vrchol absurdity. Bulgakov se nebojí ukázat, jak směšné a nesmyslné byly mnohé aspekty života v té době. Woland a jeho parta předvádějí kouzla a triky, které obracejí na hlavu vše, co Moskvané považují za samozřejmé. Místo toho, aby byli ďáblové strašidelní a temní, jsou spíše zábavní a charismatičtí, což přidává knize na jedinečnosti.
A pak je tu Mistr a Markétka – romantická linie příběhu, která je stejně důležitá jako satirická část. Mistr je spisovatel, který napsal román o Pilátu Pontském, ale jeho dílo bylo odmítnuto a on se z toho zhroutil. Skončí v blázinci, ale jeho milenka Markétka na něj nezapomene a je ochotná udělat cokoliv, aby ho našla. Dokonce se spolčí s ďáblem. A tady přichází ta neuvěřitelná magická scéna – Markétčin let na koštěti přes Moskvu. Tenhle moment je tak surrealistický a fantastický, že jsem si musel dát pauzu a přečíst to znovu. Je to prostě nádhera.
Bulgakovův styl psaní je fascinující. Je v něm cosi z Gogola, ale zároveň je naprosto originální. Dialogy jsou ostré a vtipné, popisy živé a detailní. Při čtení „Mistr a Markétka“ máte pocit, že jste se ocitli uprostřed toho bláznivého světa, kde je možné naprosto cokoliv.
Neříkám, že se čte kniha lehce jako detektivka na dovolené. Některé části jsou trochu náročnější, hlavně ty, kde Bulgakov filozofuje nebo se vrací do historie. Ale to je přesně to, co dělá knihu tak zajímavou – nejenže vás rozesměje, ale taky vám občas dá zabrat.
Kdybych měl knihu shrnout jednou větou, asi bych řekl, že je to mistrovské dílo plné humoru, lásky a magického realismu, které vás nenechá chladnými. „Mistr a Markétka“ je kniha, kterou buď budete milovat, nebo nenávidět – nic mezi tím. Já osobně ji miluji a mohu jen doporučit každému, kdo má rád literární výzvy a nebojí se trochu bláznivých příběhů.
Takže, jestli máte chuť na něco opravdu netradičního, šáhněte po „Mistr a Markétka“. Garantuju vám, že po přečtení téhle knihy už nikdy nebudete Moskvu vnímat stejně. A kdo ví, možná se i vy začnete dívat po ulicích, jestli náhodou někde nezahlédnete obrovského černého kocoura v cylindru.
