Článek
A musím přiznat, že mě dostal. Kniha je plná filozofických úvah, společenské kritiky a – co si budeme povídat – dekadentní zábavy.
Hlavní postava, Dorian Gray, je mladý a krásný chlapík, který se stane múzou malíře Basila Hallwarda. Basil je Dorianem doslova posedlý a rozhodne se namalovat jeho portrét. Už jen to, že si někdo dneska nechá malovat portrét, je trochu retro. Kdo z nás má dnes čas a peníze na to, aby si nechal malovat portrét? Ale zpět k příběhu. Všechno se změní, když Dorian potká lorda Henryho Wottona, charismatického bonvivána, který si libuje v hedonismu a cynismu. Lord Henry mu nakecá, že krása a mládí jsou to nejdůležitější, co má, a Dorian, mladý a naivní, mu to samozřejmě sežere i s navijákem.
Pak přijde ten osudný moment, kdy Dorian pronese přání: „Kéž bych mohl zůstat navždy mladý, zatímco by můj portrét stárnul.“ A ejhle! Přání se mu splní. Dorian dál vypadá jako model z reklam na krémy proti vráskám, zatímco jeho portrét začíná stárnout a odrážet všechny jeho hříchy a morální úpadek. No řekněte sami, kdo z nás by nechtěl mít takový magický obraz doma v obýváku?
Na začátku to vypadá jako super výhodný obchod. Dorian si užívá života plnými doušky, zkouší všechno možné i nemožné. Ale jak to tak bývá, všechno má svou cenu. Jak jeho obraz začíná vypadat jako něco z hororu, Dorian si uvědomuje, že něco není v pořádku. Jeho svědomí se začne ozývat, a to je přesně ten moment, kdy začínáme vnímat Wildeovu kritiku společnosti a povrchnosti.
Oscar Wilde je mistr ironie a sarkasmu. Jeho postavy vedou dialogy plné aforismů, které jsou nejen vtipné, ale i mrazivě pravdivé. Lord Henry je v tomhle směru naprosto neuvěřitelný. Jeho pohled na život je natolik cynický, že člověk neví, jestli se má smát, nebo brečet. Například jeho rada, že „jediný způsob, jak se zbavit pokušení, je mu podlehnout“, je tak typicky wildeovská, že vás to prostě dostane.
Dorian Gray se postupně propadá do morálního bahna. Jeho činy jsou stále zvrácenější, a přesto jeho tvář zůstává nevině krásná. Wilde tady ukazuje, jak klamavý může být vzhled a jak snadno se můžeme nechat oklamat povrchní krásou. Pokud se někdy budete cítit jako ten největší hříšník na světě, stačí si vzpomenout na Doriana a hned vám bude líp. Tenhle chlapík si totiž sáhl opravdu na dno.
Musím uznat, že „Obraz Doriana Graye“ není jen povrchní příběh o hezkém klukovi, který se dostane do maléru. Je to hluboké zamyšlení nad lidskou přirozeností, nad tím, co nás pohání a co nás ničí. Wilde tady klade otázky, na které nejsou jednoduché odpovědi, a nutí čtenáře přemýšlet. A to je na literatuře to nejkrásnější.
Ale teď už dost filozofování. Kniha je prostě pecka. Wildeův styl je neuvěřitelně svěží, jeho humor ostrý jako břitva a příběh vás chytne a nepustí. Jestli máte rádi knihy, které vám dají něco k přemýšlení, ale zároveň vás pobaví, „Obraz Doriana Graye“ je pro vás ta pravá volba.
A pokud jste náhodou příliš zaneprázdnění a nemáte čas na čtení, tak si dejte pozor, abyste neskončili jako Dorian. Pamatujte, že krása je jen povrchní, ale hříchy a špatná rozhodnutí se nám mohou vrýt do tváře, i když je to jen obraz, který stárne místo nás.
Až po přečtení jsem si uvědomil, že to je ten zlosyn z filmu Liga výjimečných.
