Článek
Přiznám se, měl jsem obavy, že se utopím v záplavě okázalých salonů, korzetů a nikdy nekončících čajových dýchánků. Ale jak jsem se mýlil!
Jane Austenová mě svým brilantním vyprávěním vtáhla do světa, kde láska, intriky a sociální hierarchie hrají hlavní roli. „Pýcha a předsudek“ je jako starý dobrý vinařský sklep plný lahodných překvapení. Jen si musíte dát tu práci a otevřít správnou láhev. A tou lahví je právě Elizabeth Bennetová.
Elizabeth, nebo jak jí říkám já – Lizzy, je hrdinkou, kterou bych klidně pozval na pivo. Její vtip a inteligence jsou neodolatelné. Může to být rebelka v sukni, ale zároveň je plná laskavosti a rozumu. Když se poprvé setkává s panem Darcym, máte pocit, že se chystá bouřka. A ona taky přijde – akorát to není jen tak ledajaká bouřka, je to hurikán plný nesprávných představ a zraněné pýchy.
Pan Darcy, muž se zásobou výrazu „jsem lepší než ty“, je na začátku nepřístupný jako bankovní trezor. Jenže jak stránky ubíhají, objevuje se nám před očima postupně někdo úplně jiný. Jeho rezervovanost skrývá citlivost, kterou by mohl závidět i Nicholas Sparks. Jakmile Darcy srazí své ego a ukáže svou pravou tvář, je jasné, že i ten nejtvrdší skalpel by nedokázal vyřezat větší romantičku z Elizabeth než právě jeho upřímnost a city.
Vedlejší postavy, jako je hysterická paní Bennetová, která má jediný cíl – provdat všechny své dcery, nebo malicherný pan Collins, přinášejí do příběhu komické odlehčení. Každý z nich je mistrně vykreslený a dodává příběhu další vrstvu. Musím přiznat, že scény s panem Collinsem jsem četl s pocitem, jako když sleduji sitcom – nepřestával jsem se smát jeho absurdnímu chování a neohrabaným pokusům o romantiku.
A nyní k samotné Jane Austenové. Její styl psaní je ostrý jako břitva, ale zároveň jemný a plný humoru. Je fascinující, jak dokáže jedním řádkem říct více než někteří autoři celou kapitolou. Její společenská kritika je stále aktuální, což je možná smutné, ale zároveň to dokazuje, jak nadčasová její díla jsou.
Takže, jestli jste ještě nečetli „Pýchu a předsudek“, přestaňte teď hned dělat, co děláte, a jděte si pro ni do nejbližší knihovny nebo knihkupectví. A pokud už jste ji četli, přečtěte si ji znovu. Protože jak říká pan Bennet, „kniha není nikdy tak dobrá jako při druhém čtení, když už víte, jak to dopadne“. A věřte mi, s Jane Austenovou to vždycky stojí za to.
