Článek
Řeknu vám, jestli máte v plánu přečíst tuhle knihu a čekáte lehké čtení na deštivé odpoledne, radši sáhněte po něčem jiném. Styronovo dílo je totiž srdceryvný příběh plný složitých postav a hlubokých morálních dilemat.
Hlavními postavami příběhu jsou mladý spisovatel Stingo, krásná polská imigrantka Sophie a její charismatický, ale zjevně labilní milenec Nathan. Stingo je v podstatě taková Styronova alter ego – mladý, naivní, plný nadějí a touhy po literárním úspěchu. No a Sophie? Její životní příběh vás chytne za srdce a nepustí.
Styron vykresluje Sophii jako ženu, která přežila hrůzy druhé světové války a koncentráku, aby pak musela čelit dalšímu utrpení v New Yorku. A to nemluvím o jejím bláznivém vztahu s Nathanem, který je ztělesněním toxické lásky. V jednu chvíli ji zbožňuje a v další ji ničí. Měl jsem chuť vzít ho za flígr a pořádně s ním zatřást, aby se vzpamatoval. Ale pak bych přišel o všechnu tu dramatickou šťávu, že?
Co je ale na „Sophiině volbě“ to nejzásadnější, je samotná Sophiina volba. Bez spoilerů, ale pokud máte slabší srdce, připravte si kapesníky. Je to rozhodnutí, které by nechtěl učinit nikdo z nás a Styron to podává s takovou silou a lidskostí, že jsem měl pocit, že tam jsem s ní, stojím na tom samém místě a čelím té samé hrůze.
Ale dost o těžkých tématech, pojďme se podívat na Styronův styl psaní. Je mistrně detailní. Popisuje prostředí, postavy i jejich vnitřní boje s takovou precizností, že máte pocit, že čtete scénář k filmovému dramatu. Jedna věc je jistá – William Styron ví, jak pracovat se slovy. Jen si představte, jak popisuje obyčejný New York v roce 1947: „…město plné barev, zvuků a pachů, kde na každém rohu můžete cítit bující život i skrývající se zoufalství.“ No nezní to jako něco, co byste chtěli vidět na vlastní oči?
A teď něco málo ke kritice. Jo, Styron je skvělý, ale někdy to s těmi detaily trochu přehání. Máte pocit, že čtete pětistránkový popis jediné místnosti. Pro někoho, kdo nemá rád přílišnou upovídanost, to může být trochu otravné. A taky jeho postavy občas jednají tak, že si říkáte, jestli to náhodou nepsal, když byl trochu mimo. Ale kdo z nás někdy nenapsal něco po třetím pivu, že?
Jedno je ale jisté: „Sophiina volba“ není kniha, kterou byste snadno zapomněli. Je to dílo, které vás zasáhne a donutí přemýšlet. Přemýšlet o lidském utrpení, o lásce, o tom, co jsme schopni vydržet a čeho jsme schopni se dopustit, když jsme zahnáni do kouta.
Takže pokud máte náladu na knihu, která vás donutí přemýšlet a pocítit celou škálu emocí, doporučuji „Sophiinu volbu“ všemi deseti. Jen se připravte na to, že po jejím dočtení budete potřebovat něco lehčího – možná nějaký ten červený knížeček s romantikou na pláži.
A teď vážně – běžte si to přečíst. Pokud nic jiného, získáte skvělý důvod pro dramatickou diskusi u kávy nebo vína. A kdo ví, třeba najdete i nějaký ten hlubší smysl života. Ale hlavně nezapomeňte: nenechte se Nathanem vytočit tak, jak to udělal se mnou. Přece jenom je to jen postava v knize, i když zatraceně dobře napsaná.
Autorský článek.
