Článek
Říkám si, že když už si o ní povídají i staré tety na trzích, tak to musí být něco extra. A víte co? Měli pravdu. Ale začněme pěkně od začátku.
Příběh se odehrává v rozjásaných dvacátých letech v Americe, což je samo o sobě dost zajímavé. Taky bych si dal říct nějakou tu divokou party plnou charlestonu a whisky, a to jsem ani netušil, že ještě pořádné roky prohibice. Hlavní hrdina, Nick Carraway, se přistěhuje do malého domečku na Long Islandu, který je zastrčený hned vedle ohromné vily záhadnéhoJaye Gatsbyho. A tady to všechno začíná.
Gatsby je takový ten typ, co má prachy, a tak si říká: „Proč si neudělat pořádnou párty každý víkend?“ Všichni z okolí, a to i ti, co ho nikdy neviděli, se na jeho večírky cpou jako hladoví vlci na kus masa. A musím říct, že Fitzgerald to popisuje tak živě, že jsem měl skoro chuť si taky obléct smoking a skočit do prvního letadla směrem k New Yorku.
Nick se s Gatsbym seznámí a postupně odhaluje, že tento boháč není jen nějaký nafoukaný zbohatlík. Ne, Gatsby má srdce, a to srdce bije jen pro jednu ženu - Daisy Buchananovou. Ta má však jednu drobnou vadu na kráse, a to svého manžela Toma. Ten je mimochodem totální zmetek, což mi trochu připomínalo ty nesnesitelné typy, co potkávám na fotbale. Ale zpět k Daisy, která je sice trochu povrchní, ale kdo by se jí divil, když je obklopena luxusem a pozlátkem.
Romance mezi Gatsbym a Daisy je jako jízda na horské dráze. Chvilku to vypadá, že všechno dobře dopadne, ale pak přijde pořádná rána. A Fitzgerald, ten to umí napsat tak, že člověk má chuť brečet i smát se zároveň. Tady někde se mi začalo stírat, jestli čtu klasickou literaturu nebo nějaký mistrovský drama.
Abych nezapomněl, jazyk a styl Fitzgeralda je kapitola sama pro sebe. Ta kniha je napsaná tak, že i když občas přemýšlím, jestli bych neměl radši dělat něco užitečnějšího, jako třeba umýt nádobí, tak se stejně nemůžu odtrhnout. Věty plynou jako dobře naladěný motor auta a metafory jsou tak trefné, že by se za ně nemusel stydět ani nejlepší stand-up komik.
Když jsem se blížil ke konci, měl jsem pocit, že jsem součástí toho světa, že jsem jeden z těch účastníků na Gatsbyho party, který se na vše dívá skrz svoje růžové brýle. A pak přijde ten moment, kdy vám Fitzgerald nasadí knock-out, a vy zjistíte, že život není jen o zlatém třpytu a sklenkách šampaňského.
„Velký Gatsby“ je prostě pecka. Není to jen příběh o lásce, je to také o americkém snu, o touze po něčem větším a o tom, jak nás ty sny můžou někdy pěkně zničit. Jestli máte rádi knihy, které vás rozesmějí, rozpláčou a donutí přemýšlet, tak je tahle kniha přesně pro vás. A jestli ne, tak si ji stejně přečtěte, protože jestli mě něco ten Gatsby naučil, tak je to to, že každý by měl aspoň jednou v životě věřit ve své sny, i kdyby byly sebešílenější.
Takže, pokud mi nevěříte, klidně se do toho pusťte sami a uvidíte, že se k tomu Long Islandu budete chtít taky přestěhovat. Ale pozor, nezapomeňte si smoking a pořádnou dávku odvahy. Protože tahle kniha vás dostane.
