Článek
Baťova obuvnická firma má zajímavou historii. I dnes totiž můžeme její prodejny najít v mnoha státech světa a už v první polovině 20. století byl o Baťovy boty velký zájem i mimo Českou republiku. Zajímavá je expanze prodejen do pro nás exotických Filipín. V těchto dálnovýchodních prodejnách pracovali zejména místní lidé, Baťa ale lpěl na tom, aby tam vždy pracoval alespoň někdo z tehdejšího Československa, kdo by na provoz podniku dohlédl.
Na Filipínách ale byla kromě dvou prodejen i výrobní hala v hlavním městě Manila. A tam podle dochovaných materiálů Baťa vyslal sedm Čechoslováků. Když pak vypukla druhá světová válka, zdálo by se, že se krajanů na Filipínách příliš nedotkla. To ale nebyla pravda. Čechoslováci na Filipínách se sice nemohli přímo postavit Hitlerovi, za to svůj nesouhlas s nacistickou ideologií dávali najevo mnoha odbojovými činnostmi proti německému spojenci, Japonsku. K zaměstnancům firmy se přidali ještě i další lidé z českého velvyslanectví a bylo jich celkem čtrnáct.
Tito odvážlivci chtěli být součástí amerických vojsk. Jenže nikdo na jejich žádost neodpovídal. Tedy až do osudného dne 7. prosince 1941, kdy Japonci zaútočili na americkou základnu na Pearl Harbor a hned 8. prosince pak zaútočili i na Manilu. Tehdy šli všichni do džungle a jejich úkolem bylo udržet zásobovací cesty. Později je pak plukovník americké armády chválil za jejich píli a oddanost. Polovina z nich se ale konce války nedočkala. Někteří z nich skončili v koncentračních táborech, kde nakonec zemřeli, jiní padli při bombardování jedné z japonským lodí.
I ostatní si ale prošli útrapami, když skončili v japonském zajetí. A často se to týkalo i jejich rodinných přislušníků. Japonci totiž věznili i ženy a děti. Shledání rodin na konci války bylo sice dojemné, často ale byly ženy šokovány tím, jak se jejich muži změnili. Většinou totiž byli ve velmi zbědovaném stavu na hranici podvýživy.
Firma Baťa se v Manile ocitla ve velmi svízelné situaci. Její zaměstnanci odešli do války, takže personálu byl jak v prodejnách, tak ve výrobně nedostatek. Manila pak byla na konci války silně bombardována Američany. Po jejich náletech nezbylo z města skoro nic a Manila se stala jen hromadou trosek. V následujících letech tak byla obuv značky Baťa na Filipíny dovážena.
Odvaha, se kterou se oněch čtrnáct můžu postavilo na stranu Spojenců, ale doslova bere dech. A obzvlášť pozoruhodný je příběh jednoho z nich. Karel Aster byl v době války velmi mladý, narodil se totiž v roce 1920. Stal se však jedním z největších českých hrdinů v zahraničí. A i když byl vězněn, nikdy se nevzdal a snažil se z vězení uprchnout. Prošel si i koncentračním táborem. Válku ale nakonec přežil a po několika letech se oženil s vdovou jednoho ze svých kolegů. Jeho novým domovem se pak stala Florida.
I přes velké útrapy v mládí pak Aster prožil spokojený život se svou ženou a dožil se úctyhodného věku 97 let. Zemřel totiž teprve v roce 2017. Tento muž a i všichni ostatní českoslovenští hrdinové z Filipín si zaslouží naše uznání.
Zpracováno na základě:
