Článek
To, že se bude Tomáš Baťa zabývat obuvnictvím, bylo v jejich rodině takzvaně nepsané pravidlo. Baťovic rodina se totiž obuvnictví věnovala již od 17. století, a tak ani Tomáš, který se narodil v moravském Zlíně v roce 1876, neměl být výjimkou.
Většinu svého dětství ale ve Zlíně nestrávil, protože se s otcem a jeho novou ženou přestěhoval do Uherského Hradiště. Matka mu zemřela, když byl ještě dítě. A jak bylo v tehdejší době zvykem, svému řemeslu se naučil ještě jako dítě školou povinné. Bylo mu tehdy dvanáct let a už uměl vyrábět i prodávat vlastní výrobky. Baťa následně sice zkusil práce ve firmě, která vyráběla stroje potřebné k šití, touha po vlastním podnikání byla ale silnější.
Za pomoci své sestry, která mu poskytovala finanční podporu, začal své podnikání ve Vídni. Neúspěšně. Připsat se to dá jen jeho mladickému nadšení, které ho zaslepovalo. Podruhé to ale zkusil ve svém rodném Zlíně. Přestože si u tamních lidí získal dobrou pověst, i tak se jeho firma dostala do těžkých finančních problémů. A proto Baťa začal přemýšlet, jak ušetřit a vyrobit boty levněji. Podaří se mu vymyslet něco v té době zcela nemyslitelného. Na výrobu bot přestává používat drahou kůži. Tu nahrazuje levnějším plátnem. Obrovská úspora nákladů ho uchránila před úplným krachem.
A sláva Baťových bot začíná stoupat. Během pár let už Tomáš zaměstnává přes sto lidí, má vlastní výrobnu a objevují se snahy o jeho expanzi na zahraniční trhy. Přestože stále přichází s novými a převratnými návrhy, jeho podnik má jednu velkou slabinu, a tím je jeho jednání s lidmi. Nerozumí zaměstnancům a nedokáže se vžít do jejich situace.
Od svých dělníků chce stále lepší výkony, aniž by jim za to sliboval bonusy nebo nabízel zajímavé benefity, jak je v dnešní době zvykem. Dělá to právě naopak. Za nesplnění jeho stupňujících se požadavků začíná zaměstnancům peníze strhávat. A právě tohle má podle něj lidi motivovat k lepšímu výkonu.
Jenže to přirozeně zvyšuje nespokojenost zaměstnanců s prací v jeho továrně, která nakonec vyústí až ve velkou zaměstnaneckou stávku. Protože se ale na práci u Bati stojí fronty, vyřeší to podnikatel po svém. Výtky a připomínky zaměstnanců totálně ignoruje a všechny, kteří si stěžovali a zapojili se do zastávky, okamžitě propouští. Ihned na to přijímá nové zaměstnance na jejich pozice. A je mu přitom jedno, zda to ti noví zaměstnanci umí, nebo jsou na to dostatečně kvalifikovaní. Šlo mu jen o to, aby už bylo po stávce a továrna zase začala vyrábět.
Tomáš Baťa je typickým představitelem zaměstnavatele, který své zaměstnance vykořisťuje. A přestože následně jeho podnik rostl závratnou rychlostí, tohle je skvrna na pověsti slavného Bati, kterou mu jen tak někdo nesmaže.
Zpracováno na základě:
