Článek
Pamětníci si jistě na komunistické polibky vysoce postavených představitelů režimu vzpomenou, pro mladé to ale možná bude překvapení. Historie polibku mezi „bratry“ však sahá až do 20. let minulého století. V té době měl ale takový polibek své opodstatnění. Po první světové válce se myšlenka komunismu začíná naplno šířit Evropou. Komunisté se ilegálně vydávají na cesty, jsou vystavování nebezpečí a hrozí jim v tom nejhorším případě i smrt. A tak se při opětovném shledání se svými „soudruhy“ políbí.
Na první pohled věc nepochopitelná, na druhou stranu se tím komunisté snažili vybočit ze zavedeného řádu. Všichni si v té době podávali ruce, nebo smekali klobouky. To ale nebyl pozdrav vhodný pro dělnickou třídu, ze které komunisté vzešli. Jejich vítání mělo být daleko srdečnější. Obětí tělo na tělo a polibek ústy na ústa. V jistém ohledu by se dalo říci, že se jedná o polibek francouzského typu.
Aby byl ale polibek mezi komunistickými představiteli něčím zcela zvláštním a výjimečným, bylo v době komunistického Ruska na jeho území zakázáno líbání na veřejnosti. Komunističtí funkcionáři tak měli jedno velké privilegium. Pouze oni byli těmi, kdo se mohl veřejně líbat.
Leonid Brežněv, generální tajemník komunistické strany Sovětského svazu, byl svým líbáním pověstný. Právě z jeho polibků existuje nejvíce záznamů. Líbal se například s Erichem Honeckerem při oslavách výročí vzniku Německé demokratické republiky v roce 1979. Tento polibek je považován za naprostý unikát, protože je označován za největší francouzský polibek v dějinách komunismu. Brežněv ale využil i momentu, kdy mu tehdejší americký prezident Carter podával ruku a mírně se k němu naklonil. A tak i tento nekomunistický představitel dostal od generálního tajemníka polibek. Alespoň na tvář.
A takové komunistické „líbačky“ jsme mohli být svědky i v Československu. Leonid Březněv dorazil v roce 1981 do naší země a na letišti ho uvítal prezident Gustáv Husák. I oni si vyměnili tři polibky na tvář a na ústa. Právě proto se tomuto momentu někdy říká trojitý Brežněv. Zdaleka to ale není jediný záznam, který z líbání ruských a československých představitelů vznikl. Existuje totiž i video, na kterém se líbá Nikita Chruščov s Antonínem Zápotockým. Tento polibek je sice dvojitý, za to velmi chladný. Obecně se totiž vědělo, že se tito dva politici neměli příliš v oblibě.
Postupem času začala obliba v líbání mezi komunistickými představiteli opadat. Posledním generálním tajemníkem komunistické strany Sovětského svazu, který tuto tradici dodržoval, byl Michail Gorbačov. Když se pak tehdejší „ruské impérium“ začalo hroutit, skončilo definitivně i toto poněkud úsměvné vítání. Boris Jelzin pak už na starou tradici nenavázal.
Zpracováno na základě:
