Článek
Psal se březen 1954 a ve Valašském Meziříčí se začínají objevovat první pacienti infikovaní břišním tyfem. To je nemoc, kterou způsobují bakterie salmonely. Nemoc samotná se pak projevuje vysokými horečkami, bolestmi břicha, nechutenstvím a silnou malátností. Organismus člověka je zcela vyčerpán. V noci nemůže nakažený jedinec spát, ale přes den se ocitá v jakémsi polospánku, kdy okolí kolem sebe vnímá velmi zastřeně. A i když je nemoc způsobena typem bakterie salmonely, průjmem být doprovázená nemusí. V těžkých případech dochází k zánětům či krvácení do střev.
V té době se výskyt břišního tyfu ve Valašském Meziříčí bere jako ojedinělý, a nikdo ani netuší, kde se nemoc vzala. Protože se ale počet nakažených začíná rychle zvyšovat, začíná šetření, které má za úkol zjistit, kde se občané tohoto města nakazili. Odpověď přichází v zápětí. Zdrojem nemoci byly zákusky a další produkty prodávané v cukrárně U Koňaříků.
Někdejší cukrárna U Koňaříků
Nutno podotknout, že cukrárna za to žádnou odpovědnost nenesla. Její zaměstnanci pouze používali vodu z tamní studny, do které se však dostaly splašky z poškozené kanalizační trubky. A jelikož má břišní tyfus inkubační dobu až 14 dnů, ve městě nastává doslova panika. K šíření nemoci totiž muselo dojít už někdy po 18. únoru a nakažený mohl být tak prakticky kdokoli.
Lidé jsou opakovaně vyzýváni k tomu, aby dodržovali základní hygienické návyky a napomohli tak tomu, že se nemoc přestane šířit. V rámci prevence však muselo dojít také k nepopulárním omezením, jež se podobají těm, které si my můžeme pamatovat z doby koronavirové krize. Lidé měli zakázáno se shromažďovat ve vysokém počtu, rušily se sešlosti i zábavy, zkracovala se otevírací doba zábavních zařízení jako byla kina či divadla. Omezení se i stejně jako za covidu dotklo i restauračních zařízení.
Všechno ve městě se začalo dezinfikovat či oplachovat čistou vodou. Lidé se museli povinně dostavit na očkování proti tyfu. Nikdo se neptal na to, zda se chtějí nechat očkovat, či nikoli. Prostě museli. Ti, co ve městě nebydleli, ale byli v něm ubytování například kvůli zaměstnání nebo škole, nesměli Valašské Meziříčí dočasně opustit. Odnesli to zejména žáci a studenti, neboť právě v té době probíhaly jarní prázdniny.
Bylo zakázáno se přemisťovat autobusovou či železniční dopravou mimo město. Tento zákaz platil i pro blízké obce a vesnice. Stejně jako kdysi existovala za covidu webová stránka, kde mohli lidé sledovat počty nakažených a zemřelých, i v době před 71 lety si lidé měli možnost tyto informace dozvědět. Každý den je hlásil místní rozhlas.
Nemoc začíná ustupovat až v druhé polovině dubna. Za tu dobu bylo infikováno přinejmenším 256 lidí, u nichž byla nemoc zjištěna. Počet zemřelých se pohybuje kolem dvaceti. Nemoc, která přišla zcela nečekaně, uspíšila rozvoj města. Okamžitě se začala řešit nová kanalizace a vodovod a brzy se dala do pohybu i stavba nové nemocnice.
Zpracováno na základě:
