Článek
Na první pohled je to nádherný a hrdý dravec, kterého by se mohl bát i člověk. Jeho tělo totiž dorůstá až do délky jednoho a půl metru. A když roztáhne křídla, jejich rozpětí se pohybuje kolem dvou metrů. V Evropě ale můžeme být v klidu. S tímto dravcem se tu setkat nemůžeme. Alespoň zatím.
Říká se mu hadilov písař. Jeho domovinou je kontinent Afriky, žije však až v jeho jižnější části. Setkat se s ním tak můžeme od konce pověstné pouště Sahara a ještě více na jih. Zajímavý je i původ jeho rodového a druhého jména. Označení hadilov je vcelku jasné. Dravec je totiž známý tím, že loví hady. A označení písař vzniklo na základě dvou vnějších podobností. Jednak by měla jeho chocholka připomínat pero zastrčené za uchem, jednak zbarvení jeho nohou připomíná rukávy úředníků.
Jeho dlouhé a štíhlé nohy nám na první pohled mohou připomenout čápa. I když na to ale hadilov nevypadá, právě v nohách má tu největší sílu. Když loví svoji kořist, kterou jsou většinou hadi, a to i ti jedovatí, ale lovit může i jiné savce, dokáže ji těmato nohama udupat. Svá křídla navíc dokáže před hadem použít jako štít. Pokud by ale pochybil, což se může stát pouze výjimečně, pak by pro něj uštknutí hadem mohlo být smrtelné. A v oblasti, kde hadilov písař žije, narazí na takové hady doslova na každém kroku.
Na první pohled je hadilov nádherný.
Potravu, kterou loví, konzumuje hadilov už v momentě, kdy ještě žije. Mrtvých živočichů a mršin si nevšímá, ledaže by tato zvířata zemřela při požáru. Upečené maso mrtvých živočichů mu totiž nevadí. Paradoxně hadilov loví za dne a je schopen při hledání potravy urazit i desítky kilometrů. Než se ale setmí, je zpátky ve svém hnízdě.
Hadilov je dravec, který si během života hledá pouze jednoho partnera a po celou dobu je mu věrný. Samec a samice hadilova pak společně nejen žijí, ale i loví případnou potravu. A když mají mít mladé, tak společně staví dostatečně pevné hnízdo v korunách stromů. Nestaví ale každý rok hnízdo nové, jak jsem zvyklí pozorovat u ptáků v Česku, to stejné hnízdo dokážou využívat i několik let po sobě.
Na místo, kde žijí, jiný pár hadilovů nepustí. Považují totiž široké okolí za své vlastní teritorium a jsou ochotni se o něj porvat s jinými dravci. A nejedná se jen o malý rádius kolem hnízda, hadilovové jsou schopni bránit území o rozloze i přes 40 kilometrů čtverečních.
Zajímavé ale je, že hadilov nedokáže vzlétnout z místa. Na to, aby se vznesl do vzduchu, potřebuje dostatečně dlouhý rozběh. Když fouká vítr, vznese se dříve, v případě bezvětří musí urazit znatelný kus po svých. To mu ale vůbec nevadí, protože je skvělý běžec.
Hadilov písař je zkrátka unikátní dravec, který může zaujmout svých honosným vzhledem. Kdo ho ale uvidí při lovu, jistě by se nechtěl k takovému lovci dostat blíž.
Zpracováno na základě:
