Článek
Jana Rybářová byla jako zjevení, které uchvátilo celý český národ hned, jak ji poprvé uviděl. Bylo jí tehdy teprve 18 let. Měla za sebou Státní konzervatoř a přípravné kurzy baletu Národního divadla. Psal se rok 1954 a režisér Václav Krška jí tehdy nabídl roli ve filmu Stříbrný vítr, díky kterému se dostala do povědomí českých diváků.
A byl to právě Václav Krška, který jí pravidelně do svých filmů obsazoval. Stihla jich ale natočit jen pět. Přestože ji národ doslova miloval a žasnul nad jejím talentem i krásou, Janě Rybářové chybělo sebevědomí. Nejen že si myslela, že není talentovaná a její herecké výkony nejsou dobré, ale nebyla spokojená ani se svým vzhledem. A celý život se kvůli tomu trápila. Nároky, které na sebe kladla, byly doslova nesplnitelné.
Jak popsala ve svých denících, stále hledala svoje místo na světě a to se jí nedařilo najít. Svůj první vztah zažila se svým hereckým kolegou. Byli spolu dlouhé čtyři roky. Konečně měla Jana Rybářová naději, že své místo na světě skutečně najde. Jenže po celé čtyři roky zůstal tento vztah jen platonický. Když došlo k rozpadu jejich společného partnerství, bylo to pro Rybářovou jako konec světa. Řádky jejího deníku z té doby jsou plné myšlenek na sebevraždu.
Pracovní nasazení ji však z této depresivní nálady dokázalo vymanit. Vrhla se do natáčení svého posledního filmu, Legenda o lásce. Natáčelo se v Bulharsku, takže to byla pro Rybářovou příležitost jak poznat v té době doslova jiný svět. Jenže její krásu obdivovali jak Bulhaři, tak i jeden z jejich kolegů. Přemysl Kočí hrál v Národním divadle a byl operním sólistou. Do Rybářové se zamiloval. Jenže byl ženatý a navíc si s sebou nesl pověst svůdníka. Vztah mezi herci tak opět zůstal čistě platonický.
Nikdo z kolegů Rybářové ale nevěřil tomu, že by herečka odolala Kočího svodům. Po návratu z natáčení se rychle začaly šířit pomluvy, které si vzaly na mušku jejich milenecký vztah. A tyto pomluvy Rybářové strašně ubližovaly. Z milované herečky byla najednou někým, kdo rozvracel manželství. Nejen že nenašla své místo na světě, zůstala sama a ještě ji pomlouvali kolegové. Myšlenky na sebevraždu se začaly vracet.
Bylo jí pouhých 20 let, když napsala dopis na rozloučenou. V něm opět se snažila vysvětlit, že byla hroznou ženou i herečkou, takže pokud spáchá sebevraždu, nikomu na tomto světě chybět nebude. Litovala jen své zbabělosti za výběr způsobu odchodu z toho světa. Jana Rybářová si totiž pustila plyn.
Přestože myšlenky na sebevraždu měla již předtím, to, co ji k tak hroznému činu dohnalo, byly právě pomluvy jejich hereckých kolegů. Po smrti ale lékař konstatoval, že Rybářová nikdy neměla s žádným mužem pohlavní styk. Byla ještě pannou. Jednalo tak skutečně pouze o pomluvy. Ale jedna krásná, mladá a talentovaná dívka na ně doplatila životem.
Zpracováno na základě:
