Článek
Jaroslav Dietl byl sice Čechoslovák, narodil se však v jugoslávském Záhřebu, kde shodou okolností v tu dobu jeho otec pracoval. A v této jihoevropské zemi pobýval Dietl až do čtyřech let svého věku, než se rodina rozhodla vrátit zpátky do Československa. Přestože pak Dietl složil maturitu na průmyslové škole a pokračoval ve studiu na filozofické fakultě, táhlo ho to k filmu. A tak si pak ještě podal přihlášku FAMU, kde studoval především scenáristiku a dramaturgii.
V Československé televizi pracoval prakticky od jejího počátku. Byl v té době ještě student a práce dramaturga v historicky první televizní stanici na našem území pro něj byla velkou výzvou a zároveň příležitostí. Dlouho tam ale nevydržel. Touha psát scénáře byla silnější. A tak na začátku 60. let odešel k Československému filmu. Z jeho pera pochází například i mnoho let točené cykly příběhů na motivy nápadů televizních diváků s názvem Bakaláři. A přestože napsal scénář i k mnoha filmům, v jeho tvorbě oblibou vynikaly především seriály.
Prvním takovým seriálem byly Příběhy rodiny Bláhovy, které však s odstupem času zavál prach a tak trochu se na ně zapomnělo. První úspěch slavil Dietl až se seriálem Tři muži v chalupě. Tím se nesmazatelně zapsal do televizní historie a dostal se do povědomí televizních diváků. Jenže Dietl ve svých dílech rád provokoval skrytou politickou satirou. Když pak ale přišlo období normalizace, musel se věnovat apolitickým tématům, aby mu vůbec bylo dovoleno nadále tvořit.
Jaroslav Dietl, seriálová mašina, bylo by mu 88
— petr fischer (@petrfischer3) May 22, 2017
"Hloupost můžete adresovat komukoliv, jen ne tomu, koho se to exaktně týká..." pic.twitter.com/DnePUziekK
Komunistická strana po něm ale přímo vyžadovala, aby jeho díla vyjadřovala podporu komunistickému režimu. Dietl nakonec souhlasil, přestože se mu do psaní prorežimních příběhů nechtělo. Vyřešil to tak, že hlavní hrdina byl vždy komunistický idealista, který se za každých okolností zachoval v souladu s režimem, avšak ostatní postavy už nejednaly tak, jak by se od nich v této době očekávalo. A tím splnil požadavky komunistů, přestože mohl nadále svobodně tvořit.
A slavil samé úspěchy. Na televizních obrazovkách se objevily jeho seriály jako Nejmladší z roku Hamrů, Okres na severu i jeho nejslavnější dílo Nemocnice na kraji města. Ta se ale zdála komunistům málo prorežimní, a tak musel Dietl připsat několik scén, ve kterých primář Sova mluví o komunistické straně a i o tom, že je jejím členem. To se ale nelíbilo německé produkci a scény pak byly na jejich žádost následně vystříhány. Konečná verze, která se vysílala i za českými hranicemi, tak byla víceméně apolitická.
Řada Dietlových seriálů se vysílala i u našich nejbližších sousedů, zejména pak ve Východním Německu. Dokonce si tamní produkce objednávaly u Dietla vlastní seriálové scénáře. A zde Dietl cítil absolutní volnost a vyjádřil v nich podporu boje za svobodu a demokracii. To mu ale Ústřední výbor Komunistické strany Československa nikdy neschválil, a tak k realizaci zahraniční produkce nakonec nedošlo.
Jaroslav Dietl dostal v roce 1985 infarkt přímo na vyšehradském tenisovém kurtu. Některá jeho díla tak zůstala nedokončená, u některých měl ale scénář již zcela hotový, pouze zatím nedošlo k jeho realizaci. Díla podle Dietlových scénářů tak vznikala ještě mnoho let po jeho smrti. Byly to například seriály Velké sedlo či Malý pitaval z velkého města a řada televizních inscenací. Ještě pět let po Dietlově smrti spatřil světlo světa film, který byl zpracován na základě jeho scénáře. To jenom dokazuje to, jak byl Dietl jedinečný.
Zpracováno na základě:
