Článek
Nikdy asi nezapomeneme na to, jak Jaroslav Dušek věrně a realisticky ztvárnil roli učitele Saši v dnes už legendární komedii Pelíšky odehrávající se v době komunismu. Není to ale jen učitel Saša, Dušek má za sebou pestrou filmografii a v každé ze svých rolí doslova vynikal. A je přitom jedno zda jsme jeho fanoušci, nebo ho úplně nemusíme.
Úspěchy ale slaví Dušek i na divadelní scéně. Už více jak dvacet let pravidelně uvádí svou inscenaci Čtyři dohody na motivy knihy Dona Miguela Ruize a slaví s ní obrovské úspěchy. Jeho představení jsou často vyprodána i na několik měsíců dopředu. A přestože má na jevišti doprovod v podobě hudební kapely, dalo by se říci, že se jedná o takzvanou „one man show“.
Jaroslav Dušek je v posledních letech spojován i s jeho poměrně kontroverzními názory. Po celém Česku před několika měsíci vyvolal doslova pozdvižení ohledně jeho názoru na rakovinu. Mimo jiné také pravidelně dodržuje půst, kdy pije jen vodu, se kterou dle jeho slov dokonce rozmlouvá. Půst, který Dušek dodržuje, může trvat dokonce i celý měsíc. Je to zkrátka osobnost, která rozhodně nezapadá do českého mainstreamu. V jeho spiritualistickém způsobu života může leckdo najít zalíbení, někomu ale jeho životní styl může připadat jako nerealistická utopie.
Málokdo už ale ví, že Dušek má na kontě tři opery. Už v 90. letech složil libreto k opeře La Serra, která se hrála v divadle Archa. Tuto svou operu označuje spíše jako hru. Je totiž úplně jiná než všechny ostatní opery. Autoři se při skládání tohoto divadelního díla zamýšleli nad tím, jak složité je skloubit slova, hudbu, příběh i jevištní ztvárnění dohromady. V tradičních operách je někdy tolik děje, že se v něm člověk ztrácí. A než se zorientuje, je konec představení. Některé souvislosti mu pak docházejí až později.
Vznikla tedy La Serra, která je celá v umělém jazyce, který vznikl pouze pro potřeby tohoto představení. Slova, která postavám vycházejí z úst, jsou nesrozumitelným sledem náhodných slabik. Nerozumí jim nikdo. Ani diváci v hledišti, ani autoři. Důležité je to, co se odehrává na jevišti. Pouze fyzické ztvárnění posouvá tuto operu dál.
Na objednávku Národního divadla složil Dušek libreto i ke druhé opeře nazvané Hokejdo. Tato opera měla popisovat vítězství českých hokejistů na olympijských hrách v Naganu. Přestože v ní vystupují postavy jako Jaromír Jágr, Dominik Hašek nebo i předseda Mezinárodního olympijského výboru Antonio Samaranche, soustřeďuje se především na brankáře Milana Hniličku. Ten byl sice na olympiádě v Naganu přítomen, po celou dobu turnaje ale ani jednou nechytal a nakonec omylem nedostal ani medaili. Opět se tak jedná o typický Duškův humor.
V poslední třetí opeře se projevila Duškova spiritualita. Opera, nebo spíše opereta, L2 totiž pojednáva o spisovateli, který vypadl z okna a ochrnul, avšak pomocí meditace došel plného uzdravení. Hodně se tak v díle Dušek zabývá nepoznanými oblastmi lidského vědomí.
Jaroslav Dušek je osobnost, která nepřestane překvapovat. Jeho opery jsou naprosto originální a jedinečné. Pobaví, zesměšní a přitom neurazí.
Zpracováno na základě:
