Článek
V dnešním civilizovaném světě, kdy jsou si partneři zcela rovni, je až těžko uvěřitelné, jak záležitosti fungovaly v Anglii v období mezi 17. a 19 stoletím. Běžnou praxí totiž bylo, že pokud se žena provdala za muže, stala se automaticky jeho majetkem. Byla tedy na stejné úrovni jako dobytek, věci na usedlost nebo měla hodnotu třeba jako větší hostina. Manželovi taktéž připadlo veškeré věno, se kterým žena do svazku vstupovala. Ženy to neměly jednoduché, neboť v případě rozvodu by něměly nárok na žádný majetek, ale ani na svěření péče o své vlastní děti. Ty totiž byly stejně jako ženy majetkem muže.
Když ale situace začala být doma neúnosná, respektive manžel nebyl se svojí ženou spokojený, jedinou cestou jak z toho ven, byl rozvod. V té době byly ale pro obyčejné lidi ze středních a nižších vrstev rozvody nejen finančně, ale i časově nákladné. A tak manželé přemýšleli, jak na rozvodu ušetřit. Jednou z cest, jak to docílit, bylo svou manželku prodat. Dělo se tak trzích a veřejných dražbách dobytka před zraky všech lidí. Žena byla přivázána za krk či v pase a následně vlečena udiveným davem. Následně ji muž začal vystavovat pro kolemjdoucí a chválit její kladné vlastnosti coby ženy, matky nebo hospodyňky, a to za jediným účelem. Manželky se běžně neprodávaly za pevně stanovenou cenu, ale formou dražby. Muž chtěl přirozeně získat co nejvíce. Hodnota žen se v té době standardně pohybovala v cenovém rozpětí od jednoho piva až po cenu za koně.
Aukce manželky
Někdo by mohl namítat, že se manželé mohli od sebe prostě jen odloučit a žít si každý dál své životy. To ale nepřipadalo v úvahu, neboť rozvod potřeboval mít nějakou oficiální formu, aby o tomto odloučení ostatní lidé věděli. I když prodej manželky nebyl zcela legální, jeho veřejná forma pro tento efekt postačila. Hrozilo totiž, že pokud by manželství nebylo ukončeno veřejně a žena by byla například přistižena se svým milencem, měl její manžel zákonné právo po novém muži ženy požadovat velký obnos peněz za sexuální praktiky.
První dražby žen se datují ke konci 17. století a postupem času nabývaly na popularitě. I přesto, že se jednalo o nezákonnou věc, lidé ji milovali a veřejně se jí dožadovali. Tato situace se měla razantně zlepšit až v roce 1857. V té době se celý oficiální proces rozvodu stal mnohem levnějším a pro všechny snazším. To ale neznamenalo, že by aukce manželek nadobro skončily. Poslední aukce drahé polovičky se uskutečnila ještě v minulém století, a to konkrétně v roce 1913, kdy jedna žena tvrdila policistům, že ji její nespokojený manžel prodal kolegovi z práce za pouhou jednu libru. Za celou historii tohoto podivného a neúctivého zvyku bylo zaznamenáno na 400 prodejů a aukcí manželek.
Zpracováno na základě:
