Článek
Při zkoumání studií ohledně ideálního počtu sexuálních partnerů můžeme narazit na různé závěry. Nemusí být totiž vždy přesné a mohou být zkresleny i tím, že lidé ze zkoumaného vzorku neříkají pravdu. A to zejména z důvodu, že se za počet svých sexuálních partnerů stydí. To může nastat jak v případě nízkého počtu partnerů, tak i přitom vysokém.
Obecně ale platí, že v každém vzorku se někdo takový najde. Nelze však jednoznačně rozhodnout, zda lžou více ženy nebo muži. Jedno je ale jisté. Ženy mají v podobných výzkumech tendenci snižovat počet svých sexuálních partnerů oproti skutečnosti. Bojí se toho, že je muži budou považovat za promiskuitní. Naopak muži zase tíhnou k tomu, že počet sexuální partnerek zvyšují. Myslí si totiž, že vysoký počet sexuálních partnerek může být znakem jejich mužnost a sexuální síly. Ve výsledku to ale na ženu může působit právě naopak.
Mnohem zajímavější ale je, že se ženy a muži na ideálním počtu sexuálních partnerů vzácně shodují. A to je věc poměrně nevídaná. Ideální počet sexuálních partnerů za život se pohybuje mezi sedmi a osmi. Jenže ne každý se kolem tohoto čísla pohybuje. Pokud by žena či muž měli za život v průměru pouze dva sexuální partnery, považuje se to už za velmi konzervativní číslo, naopak nad čtrnáct či patnáct sexuálních partnerů už to obě pohlaví považují za promiskuitu.
Počet partnerů, od kdy se obecně žena i muž považují za promiskuitní, je tedy jasný. Existuje však reálná možnost, že se tedy hranice budou v budoucnu ještě snižovat. U mladých lidí totiž existuje nový trend, který je možné pozorovat napříč kontinenty. A sice, že mladí lidé nemají o sex zájem a nenavazují tolik sexuálních vztahů.
Na vině ale není pornografie, jak by se na první pohled mohlo zdát. Ta naopak zájem o sexuální aktivitu zvyšuje. Problém je digitalizace jako taková. Dříve už lidé v mládí chodili s přáteli ven, navazovali první vztahy, učili se sociální interakci. Vztahy v dospělosti pak pro ně byli běžnou součástí života a samozřejmostí. To ale dnešní mládež neumí. Ta je totiž zvyklá navazovat vztahy zejména online. A to jim stačí.
Dříve, když chtěl chlapec nebo dívka vyjádřit náklonnost někomu, kdo se jim líbil, museli jim to ve většině případů říci z očí do očí. Museli si tedy předem připravit, co řeknou a následně čelit zpětné reakci. Dnes když se někomu někdo líbí, tak není problém si sednou k počítači a napsat to dotyčnému skrze sociální sítě a to bez jakékoliv nervozity. Odmítnutí online totiž tolik nebolí.
Mladí ztrácí zájem o sex a s ním bude v budoucnosti logicky klesat i počet sexuálních partnerů. Brzy se tak můžeme dočkat výzkumu, který nám ukáže diametrálně jiná čísla, něž jaká jsme v tomto článku uvedli.
Zpracováno na základě:
