Článek
Když byly české země součástí Rakouska-Uherska, přístup k moři nebyl žádný problém. Sice se tam lidé nedostali doslova za pár hodin jako dnes, problém s překračováním hranic a celními kontrolami však řešit nemuseli. A po rozpadu této unie a vzniku samostatného Československa jsme jako národ tuto možnost ztratili. A tak se časem začalo přemýšlet, jak si přístup k moři obnovit. A hlavně aby byl co nejpohodlnější.
Nápad, který vznikl v 60. letech, neměl obdoby. Ve Versailleských smlouvách, které byly uzavřeny po ukončení první světové války, mělo Československo přislíbeno přímé železniční spojení k moři. A protože mezi první a druhou světovou válkou k ničemu takovému nedošlo, chopili se této příležitosti komunisté. První návrh spatřil světlo světa v roce 1967, vedení Československa byl ale předložen až s úpravami v roce 1975. Železniční spojení mělo být vybudováno mezi Českými Budějovicemi a končit mělo v dnešním Slovinsku u hranic s Itálií nedaleko města Terst.
V návrhu nového železničního spojení byla navržena trasa měřící celkem 410 kilometrů, z nichž 345 by bylo vedeno tunelem. Byl to tak jeden z nejtroufalejších návrhů tehdejší doby. Dnes bychom ale mohli říct, že byl vymyšlený naprosto dokonale. Na svou dobu byl sice převratný, bezesporu ale proveditelný. Celou trasu by vlak navíc zdolal jen za pouhé dvě a půl hodiny s povolenou rychlostí 160 kilometrů v hodině.
Nejpřelomovější bylo to, že projekt se vymykal tehdejším zvyklostem. Jeho autor chtěl vést tunely přímo skrze hory od jednoho úpatí ke druhému, což se později v železniční dopravě ukázalo jako to správné řešení. Jenže v té době na to nebyl svět připraven. Železnice stoupaly po úbočích hor co nejvýše k jejich vrcholům a horou pak projížděly vlaky jen v krátkém tunelu pod vrcholem. Tohle byl zcela převratný nápad, který mohl předznamenat novou éru výstavby železničních tratí.
Počítalo se s tím, že denně projedou tunelem desítky vlaků v obou směrech. Jen zlomek z nich měl ale sloužit přepravě osob. Spojení České Budějovice-Terst mělo být obsluhována zejména nákladními vlaky, aby mohl být uskutečňován velmi efektivní zahraniční obchod s přímořskou Jugoslávií.
Takto náročný projekt s sebou ale nesl nejen finanční nákladnost, ale i náročnost časovou. Počítalo se s tím, že jen příprava by trvala deset let a samotná stavba poté dalších třicet let. Pokud by se tunel v 70. letech skutečně začal stavět, předpokládaný termín jeho otevření byl v roce 2021. Tato trať by tak byla dnes v provozu pouhé čtyři roky.
Od výstavby této unikátní trati se ale nakonec upustilo, protože Sovětský svaz nechtěl, aby tehdejší Československo mělo přístup k moři. Trasa navíc vedla přes Rakousko. A to by pro ty, kteří byli s tehdejším režimem nespokojeni, bylo až moc velké pokušení. A tak zůstalo jen u návrhů.
Zpracováno na základě:
