Článek
Květa Fialová se narodila v meziválečném období roku 1929 do rodiny napůl výtvarnické, její maminka byla výtvarnicí a sochařkou, a napůl vojenské, neboť otec byl legionářem a letcem. Rozdílnost jejích rodičů však nebyla jen v jejich povolání. Otec byl přísný evangelík a matka buddhistka. I když byla Květa pokřtěná, celý život vyznávala po mamince toto náboženství. Mimo to se ale také zajímala o okultismus a čarodějnictví.
Ještě než se vydala na svou hvězdnou dráhu herečky, stihla ji krutá rána, která ovlivnila celý její následující život. Prožila si totiž noční můru. Na konci druhé světové války ji totiž přinutili k sexu dva ruští vojáci s pistolí v ruce. Jako by toto trauma nestačilo, Květa Fialová byla jako čtrnáctileté děvče i svědkem vojenské popravy těchto dvou vojáků. Od tohoto znásilnění, které se stalo kritickým zlomem jejího života, pak měla Květa velmi komplikovaný až nenávistný vztah k mužům. S oblibou je přirovnávala ke zvoranému poddruhu. Naopak velmi adorovala gaye, které přirovnávala k vegetariánům. Ti podle ní byli zcela neškodní, neboť při pohledu na ženu to v nich nevyvolávalo žádnou sexuální objektivizaci.
Po válce měla Fialová nelehké období. Zůstala tu na všechno sama. Matka odjela za hranice a žila daleko v ruské vesnici, její otec, legionář, zemřel. Odkázaná pouze sama na sebe, s potřebou nutné obživy, se vrhla na herectví. Že to byla talentovaná mladá žena, svědčí i to, že vystudovala brněnskou konzervatoř a následně úspěšně dokončila Janáčkovu akademii múzických umění. Než přišla její osudová role, kdy ztvárnila Tornádo Lou ve filmovém zpracování Limonádový Joe aneb Koňská opera, byla Květa Fialová divadelní herečkou v několika oblastních divadlech. Tam také slyšela nejkrásnější větu jejího života, když jí Jan Werich řekl: ,,Potřebuji vás už od včera.”
I přes to, čím si prošla, se stihla Květa Fialová za svůj život dvakrát provdat. Bohužel její první manželství se nevyvedlo. Nevyvedlo se do takové míry, že když se s prvním mužem, Jiřím Joskem, po pár letech rozváděla, přebývala raději v kolínské márnici. Tam se odstěhovala z Českých Budějovic, a to hlavně proto, aby s ním nemusela být pod jednou střechou, neboť ho nemohla vystát. S druhým manželem, osudovou láskou Pavlem Hášou, pak strávila šťastné půlstoletí. Z tohoto manželství přišla na svět její jediná dcera Zuzana.
Za život Květa Fialová kromě milovaného divadla hrála také ve více než 100 filmech. Dodnes jsou některé její role doslova kultovní. Můžeme si ji vybavit ve filmech jako je například Partie krásného dragouna, Adéla ještě nevečeřela či Účastníci zájezdu. I přes její pestrý a ne vždy šťastný život ho Fialová brala s nadhledem. Jak sama pronesla, tak nenáviděla pouze tři věci. Těmi byly sport, politika a sex. Ty první dvě hlavně proto, že se při nich lidé hádají.
Už od útlého věku si také vedla svůj osobní zápisníček, kam občas velmi stroze, někdy vtipně, ale hlavně upřímně zapisovala to, co jí osud do cesty přinášel. Ke sklonku jejího života, který vyhasl v roce 2017, dala do těchto jejích intimních poznámek nahlédnout. Proto navždy bude kromě výjimečné herečky také ženou, která nazývala mladého prezidenta Václava Havla beránkem božím. Ten měl pro Fialovou slabost a pokusil se ji i získat. Květa Fialová si však trefně o jejich vzájemném sblížení poznamenala tuto větu:
Šátral, šátral, ale nedošátral.
Květa Fialová jako femme fatale učarovala nejednomu muži svou krásou, zanechala po sobě ale také nezapomenutelnou stopu v české kultuře.
Zpracováno na základě:
