Článek
Ladislav Chudík se narodil na Slovensku roku 1924 a to do v té době tradičně rozdělené rodiny. Otec pracoval ve válcovně, čímž finančně zajišťoval chod rodiny, a maminka se starala o domácnost. Chudík byl znamenitý student, vystudoval gymnázium a posléze studoval i na dvou vysokých školách. Těmi byly Státní konzervatoř v Bratislavě a Univerzita Komenského. I když chtěl Chudík jako mladý vykonávat profesi strojvedoucího nákladních vlaků, miloval zároveň i poezii. Ta ho nakonec přivedla na divadelní prkna, kterým byl věrný po několik desítek let.
I přes to, že byl Chudík úspěšným hercem, v osobním životě zažíval po několik let hotové peklo. Jeho žena Helena, uznávaná redaktorka týdeníku Kulturní tvorba, náhle onemocněla. Na mozku jí lékaři objevili nebezpečný nádor. Bylo tedy naprosto nezbytné, aby podstoupila náročnou operaci. I když se z následků operace fyzicky zotavila, psychicky se z ní stal naprosto jiný člověk. Člověk, kvůli kterému si Ladislav Chudík málem sáhl na život.
Helena byla kvůli nemoci v invalidním důchodu, a tak se o ni Chudík náležitě staral. Ona však veškerá jeho láskyplná gesta brala jako útok na vlastní osobu. Byl pro ni doslova hromosvodem jejich výlevů. Manipulovala s ním, dělala mu naschvály a psychicky ho trýznila, někdy byla doslova nepříčetná. Když se doma nudila, našla si zálibu ve stěhování. Chudík se tak musel během pár let několikrát stěhovat, a to i zpět do bytů, ze kterých se původně vystěhovali. Z noblesního a veselého člověka se tak postupem času stávala troska. Kvůli těmto životním okolnostem nakonec odmítl i možnost hrát v hollywoodském filmu. Jedinou možností, jak si ze všeho ulevit, tak bylo vepsání svých pocitů do deníků. Ty si psal již od mala a za svůj život jich popsal více než sto.
Když mu bylo nabídnuto převzít roli primáře Sovy po zesnulém Karlu Högerovi, byl na rozcestí. Bylo to jen těsně před tím, než měl nastoupil do psychiatrického sanatoria. Jaroslav Dietl mu však dal naději, když mu řekl, že to, co ho uzdraví, není sanatorium, nýbrž práce. Chudík se tedy nechal zlákat a roli přijal. Později přiznal, že to byla právě role primáře Sovy, která mu zachránila život. V té době totiž přemýšlel i o sebevraždě.
Manželské trápení ale ani tak nebralo konce. A tak na radu svého přítele, psychiatra Miroslava Plzáka, dospěl do bodu, že aby si zachoval zdravý rozum, bude nejlepším řešením rozvod. Roku 1977 opustil svou manželku, které ze slušnosti zanechal byt a 200 tisíc korun. Helena však zemřela jen 3 roky poté. Ani tehdy se k ní Chudík neotočil zády. Vystrojil ji krásný pohřeb. A tím pro herce skončilo dvaadvacet let trvající trápení.
V novou lásku Ladislav už ani nedoufal, když si jeho srdce získala mladší žena, právnička Alena. S tou se nakonec oženil a v tomto manželství setrval až do sklonku jeho života. Kromě herecké kariéry byl Chudík činný i v politickém životě. Na přelomu 80. a 90. letech byl chvíli i ve významné funkci jakožto ministr kultury Slovenské republiky. Na herectví ale nikdy nezanevřel. Stihl si ještě zahrát ve filmu Jana Hřebejka, Kawasakiho růže, za kterou obdržel rok poté cenu Český lev. Do hereckého nebe odešel v roce 2015, v krásném věku 91 let.
Zpracováno na základě:
