Článek
Když byste tohoto ptáka jménem kusuár spatřili v zoologické zahradě, nejspíše byste obdivovali jeho barevnou krásu. Krk a hlavu má totiž nádherně zbarvenou do odstínu modré, oranžové a červené. A k tomu má na hlavě ještě něco, co vypadá jako vznosná čepička. Jeho krk s hlavou nám může připomínat například krocana nebo páva, když se ale podíváme na stavbu jeho těla, tou se podobá spíše pštrosovi nebo emu.
Nemusíme se bát, že bychom na tohoto nebezpečného tvora narazili v Evropě. Vyskytuje se totiž především v Austrálii, v Nové Guineji a v Indonésii, kde je součástí divoké přírody. Z dávné historie má kasuár v mysli zakořeněnu nutnost obrany území, které považuje za své. Stačí tedy narušit jeho teritorium a už s ním můžete mít co dočinění. A není to příliš milé setkání. Kasuár má totiž neobyčejně silné nohy, kterými může ublížit i člověku.
Kasuár přilbový
Pokud byste ho ale potkali mimo území, které považuje za své, bude se kontaktu s vámi vyhýbat. Je velmi plachý a útočí pouze v případě, že cítí ohrožení. Řadí se k těm největším nelétavým ptákům, váží i několik desítek kilogramů a na výšku může být vysoký i jako dospělý člověk.
Útok kasuára většinou končí tragicky. Nejčastěji dochází k ukopání. Jeho silné nohy totiž dokáží působit neskutečnou bolest. Navíc ma na nohách velmi nebezpečné drápy, které mohou být ostré jako nože. Většina z nich měří kolem pěti centimetrů, ale prostřední dráp dorůstá až do délky dvanácti centimetrů. A to už je pro vetřelce velkým varováním.
Protože se ale kasuáři dostávají do kontaktu s lidmi stále častěji, zvykli si na ně a přestali se jich bát. Ke střetu kasuára s člověkem tak dochází čím dál častěji a zranění jsou pro člověka mnohdy neslučitelná se životem. Útěk navíc nepřipadá v úvahu. Tím, že má podobnou stavbu těla jako pštros nebo emu, dokáže utíkat velkou rychlostí, které nemá člověk šanci uniknout. Při běžném běhu dokáže běžet až 50 kilometrů v hodině. K tomu dokáže vyskočit až jeden a půl metru vysoko a přestože nelétá, překoná i vodní plochy. Je totiž výborným plavcem. Kopy pak nejčastěji provádí s výskokem, aby rána byla ještě silnější a intenzivnější.
Pařáty kasuára přilbového
Agresivita kasuárů souvisí také s úbytkem jejich přirozeného prostředí, snahou člověka ubývající kasuáry krmit, čímž ještě více podporují jejich nebojácnost. Lze tedy očekávat, že útoků kasuárů na člověka bude ještě přibývat. Čím méně prostoru, kde mohou žít, budou mít, tím budou agresivnější. Koneckonců je tento pták podle biologů příbuzným vyhynulých dinosaurů.
I přes nebezpečí, které je s nimi spojené, jsou ale kasuáři naprosto jedinečnými a nádhernými zvířaty.
Zpracováno na základě:
