Článek
Mořští cikáni či mořští nomádi. Lidé z kmene Bajau dostali za dobu jejich existence nespočet přezdívek. Všechny ale spojuje jediné, a to je moře. Tento lid totiž osidluje naši modrou část planety již více než tisíc let. Momentálně je můžeme nalézt poblíž ostrova Borneo v Malajsii. Zde žijí na svých plujících hausbótech, kterým se říká „lansa“ a na pevninu vstupují jen velmi zřídka kdy. Ve většině případů kvůli směnnému obchodu nebo aby nalezli bezpečí v podobě útočiště, pokud tuší, že se na ně žene živelná katastrofa. Jejich způsob života a kultura je zcela odlišná od té naší. Většina z nich neumí číst, psát ani počítat. Nebazírují na movitých věcech a neřeší svůj věk. Bohatství a kvalita života se u nich zkrátka měří jinak. Důležitá je pro ně především přítomnost, kterou žijí, počty úsměvů či přízeň dobrého počasí a hojnost ryb, kterou jim moře ten daný den přichystá. To jsou zkrátka priority, na kterých tito lidé lpí.
I přes to, že by právě tyto jejich priority měly být tím, co je proslavilo po celém světě, není tomu tak. Mořští cikáni jsou proslaveni hlavně jako vynikající potápěči. Inu, není se čemu divit. Už od útlého věku se malé děti učí plavat a brouzdat mělčinami, aby přispěly svou pomocí při lovu ryb a mořských živočichů, kteří slouží jako hlavní forma potravy a obživy. Postupem času, jak děti rostou, učí se potápět stále do větších a větších hloubek. Někdy si kvůli tomu v raném věku někteří z kmene Bajau dokonce propichují bubínky, aby se snáze a rychleji adaptovali na opravdu hluboké ponory. A o jak zdatné potápěče se vlastně jedná?
Vesnice mořských nomádů
Za svou potravou se mořští nomádi neváhají volným ponorem potopit až do hloubek atakujících 70 metrů. Úchvatná je i doba, na kterou dokáží zadržet dech. Hodnoty jako 6 nebo 10 minut nejsou ničím neobvyklým. Byly zaznamenány i ponory, kdy pod hladinou tito zdatní plavci vydrželi téměř 14 minut. Ne všichni z komunity Bajau se věnují lovu ryb a sběrem plodů moře, ovšem ti, kteří ano, ve vodě denně stráví i více než 5 hodin, aby pochytali až 10 kilogramů těchto tvorů.
Žena a děti Bajau
Jejich jedinečné schopnosti zadržet dech a umět perfektně ovládat svoje tělo, každičký jednotlivý sval pod vodní hladinou, nenechal vědce bez povšimnutí. Ti se totiž mezi sebou léta přeli, zda se jedná o naučené schopnosti, či zda jde o evoluční změny. Při bližším zkoumání tohoto málo dotčeného národa vědci zjistili překvapivou věc. Za ta léta se jim skutečně adaptovaly geny díky nedostatku kyslíku. Jedná se hlavně o gen PDE10A. Ten způsobuje vyšší hladiny hormonů ve štítné žláze, což velmi zjednodušeně zapříčiňuje růst sleziny. A právě ona slezina dává těmto lidem prakticky nadpřirozené schopnosti, dokáží se potápět do velkých hloubek, a to i na velmi dlouhou dobu. Aby se vyloučilo, že se slezina nezvětšila pouze u trénovaných potápěčů tak, jako je to například u vrcholových sportovců a horolezců, kteří čelí podmínkám, kdy svá těla vystavují nedostatku kyslíku, vědci zkoumali rovněž i členy Bajou, kteří se potápění vůbec nevěnují. Výsledky tohoto zkoumání jim potvrdily jejich domněnku, že zvětšenou slezinu má celá populace bez ohledu na jejich trénink, věk a pohlaví.
Členové Bajau si zaslouží náš obdiv a respekt, nejen za to, jak se naučili adaptovat na život na moři, ale hlavně za to, jaké mají priority a s jakou jednoduchostí a grácii přistupují k životu. Bohužel i tomuto křehkému ekosystému hrozí zkáza, neboť na ně tlačí byrokracie sousedních státu, jejich obživu ohrožuje nadměrný rybolov či odpad, kterého se lidé zbavují do moře a ten tak někdy doslova naráží na jejich skromné mořské příbytky.
Zpracováno na základě:
