Článek
Říká se jí nejužší ulička v Praze, protože oficiálně žádné jméno nemá. Původně byla takových uliček Praha plná. Budovaly se mezi domy jako ochrana před požárem. Dříve byly totiž domy často dřevěné a pokud jeden dům zachvátil požár, bylo velmi pravděpodobné, že se oheň rozšíří i na domy okolní. Tato ulička měla jednak vytvořit pro obyvatele domů únikovou cestu, jednak snižovala riziko toho, že oheň přeskočí z domu na dům.
Nejužší ulička v Praze je jednou z posledních zachovalých protipožárních uliček. Je ale tak úzká, že se v ní proti sobě jdoucí lidé nevyhnou. I v její nejširší části je široká pouze 70 centimetrů, v nejužším bodě pouhých 50 centimetrů. A to už není pro každého. Dva lidé proti sobě tak nemají šanci, ani kdyby se jednalo o velmi hubené jedince. Ulička má proto jednu zvláštnost. Na obou jejich koncích jsou umístěny semafory, které návštěvníkovi oznamují, zda může vstoupit či nikoli. Na červenou se do uličky nesmí, prochází lidé z druhé strany, na zelenou je průchod umožněn.
Celá ulička je asi 15 metrů dlouhé schodiště svažující se z ulice U Lužického semináře na vyhlídkovou plošinu u bran do Čertovky. Je zde nádherný pohled na Karlův most a jde o jedno z nejfotogeničtějších míst v Praze. Dříve byl přístup na vyhlídku bezproblémový, v poslední době zde ale najdete upozornění, že vstup na terasu je umožněn pouze hostům restaurace, terasa totiž funguje jako restaurační zahrádka.
Takové omezení je opravdu velká škoda, avšak průchod nejužší uličkou v Praze to nijak neomezuje. Když budete rychlí, můžete si na plošině udělat pár fotek, než si vás obsluha všimne. Jde spíše o to, aby se tam nehromadily davy lidí a neomezovaly tak restaurační hosty v jejich konzumaci.
Pokud máte ale rozměrnější postavu, než bývá zvykem, svou návštěvu nejužší uličky v Praze si dobře rozmyslete. Před lety tu totiž řešili kuriózní problém. Uličkou se tehdy rozhodla projít obézní Němka, avšak po pár schodech zjistila, že dál už to nepůjde. Jenže ono to nešlo ani zpět. Zasekla se. Na místo museli být přivoláni hasiči, kteří se nejprve snažili zapasovanou ženu dostat z uličky silou. Když se to ale ukázalo jako neúčinné, byli nuceni použít mýdlovou vodu, kterou Němku namydlili, aby po stěnách uličky začala klouzat. Teprve v tom momentě se jim podařilo ženu z uličky vyprostit.
Pohled na nejužší uličku si můžete užít i z Karlova mostu, odkud je sem dobře vidět. Vidět je i dolní svítící semafor a zahrádka restaurace. Pokud si ale uličku projít na vlastní kůži, stačí Karlův most přejít na malostranskou stranu a tam hned odbočit vpravo do ulice U Lužického semináře. Lidé tísnící se u semaforu už vám napoví, kde se vchod do uličky nachází.
Zpracováno na základě: