Článek
I přesto že libanonské město Baalbek nepatří mezi nejčastěji zmiňované turistické destinace, rozhodně bychom mu měli věnovat pozornost. Toto zhruba osmdesáti tisícové město ležící necelých 70 km od hlavního města Bejrútu je totiž světový unikát. V úrodném údolí Bikáa, kde se Baalbek rozprostírá, můžeme najít několik opravdu fascinujících památek ze seznamu Světového dědictví UNESCO.
Samotné město, které podle svého názvu uctívá prastarého boha Baala, bylo založeno již ve 3 tisíciletí př.n.l., některé zdroje uvádějí, že první osady se zde objevily již před více než 9000 lety. To z tohoto místa dělá jedno z vůbec nejstarších souvisle osídlených míst na naší planetě. Opravdový rozmach ale Baalbek zažil až po dobytí Římany. Jejich pompézní stavby zde přetrvaly dodnes. U některých z nich se stále odborníci nemohou shodnout, jak mohly být pro svou náročnost a komplikovanost v té době vůbec zrealizovány. Nejpozoruhodnější z nich je komplex tří chrámů. Jedná se o Jupiterův, Bakchův a Venušin chrám.
Bakchův chrám, který patrně nechal vystavět římský císař Antonius Pius, je označován za archeologickou a zároveň i uměleckou památku císařské římské architektury. Patří totiž mezi nejzachovalejší a nejmonumentálnější zbytky římských chrámů, které se dochovaly. Dodnes stojí všechny čtyři stěny a více než polovina z původních padesáti sloupů. I přes to, že přesné stáří chrámu není známo, dle jeho detailní výzdoby ho odborníci datují do 2. století našeho letopočtu.
Ještě více nezodpovězených otázek vyvolává Jupiterův chrám. Odhaduje se, že práce na něm započali v 1. století př.n.l, ale s jistotou kdy ani kdo stavbu nechal vyhotovit to říci nelze. Samotný chrám se v komplexu nachází ve východní části Velkého dvora. Nalézá se na kamenné plošině, navýšené o celých 7 metrů nad původní obří základové kameny. A právě tyto megalitické kameny zamotávají hlavy vědcům po celém světě. Jedná se celkem o sedmadvacet precizně opracovaných velkých bloků, přičemž každý z nich váží okolo 700 tun. Váhu toho největšího vědci spočítali na úctyhodných 1650 tun.
Pro představu poznamenejme, že bloky, které používali staří Egypťané na výstavbu pyramid, měly váhu, která dosahovala až 200 tun. I když se doly, které sloužily pro těžbu stavebního materiálu, nenacházely ve větší vzdálenosti než 1 km od výstavby, dodnes zůstává nezodpovězenou otázkou, jakým způsobem byly přemisťovány. S jistotou tak pouze můžeme říci, že se jedná o doposud největší objekt, který byl lidskou rukou opracován. Nejasnosti okolo monumentální stavby tak nechávají otevřená dvířka pro mnohem odvážnější teorie o jejich vzniku. Nejčastěji interpretovaná je ta, že se jedná o základy, které postavila mnohem starší a vyspělejší civilizace a že se dokonce může jednat o kosmodrom.
Nechat povolenou uzdu své fantazii zcela jistě můžeme, protože když člověk stane vedle takových monumentálních staveb, nejednoho napadne, že se nejedná o dílo lidského pokolení.
Zpracováno na základě:
